Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Směrnice EU o copyrightu: voda na mlýn Facebooků a Googlů

Maurizio Borghi
Maurizio Borghi
18. 10. 2018
 5 880

Směrnice o autorských právech, která nedávno prošla europarlamentem, měla přistřihnout křídla internetovým gigantům, přes které se dnes většina světa dostává k obsahu chráněnému copyrightem. Možná přijdou o peříčko, ale jejich potenciální konkurenci směrnice křídla rovnou ufikne a ještě jim vyrve brka z ocasů. Kdo vyhrál?

Směrnice EU o copyrightu: voda na mlýn Facebooků a Googlů

Evropským parlamentem nedávno prošlo nové nařízení o autorských právech. Schválení předcházela hlasitá kampaň pro i proti. Zastánci nařízení vykládali jako evropský úder americkým IT obrům v bitvě o kontrolu nad copyrightem chráněným obsahem na internetu. Tato bitva se vykresluje jako souboj o to, kdo zaplatí za kreativní práci a kulturu, a jaká je role a úloha svobodného tisku ve světě, kde se tyto „komodity“ dají volně sdílet na sociálních sítích a dalších platformách kontrolovaných giganty, jako jsou Google nebo Facebook.

Smysl tohoto zápasu se odhaluje ve dvou článcích nové směrnice. Článek 11 představuje takzvaný „press publishers’ right“, tedy právo vydavatele, jinak také nazývané „link tax“ – daň z odkazu. V praxi by to znamenalo, že vydavatelé – noviny a další média – by mohli od platforem na sdílení online obsahu, jako jsou Google, Facebook a Twitter, žádat poplatek za licenci na odkazování na jejich obsah. Článek 13 přisuzuje platformám pro sdílení odpovědnost za autorsky chráněný obsah, který nahrajou jejich uživatelé. Největší platformy musí implementovat filtry pro monitorování porušování autorských práv a opatřit si od držitelů hudebních, filmových a televizních práv licence, aby mohly používat autorský obsah, kdykoli se v rámci jejich služeb objeví – například na YouTube nebo na Instagramu. Okamžitě se objevila tvrzení, že směrnice vlastně defakto zakáže třeba memy, protože je automatizovaná kontrola při nahrávání pravděpodobně vyhodnotí pravděpodobněji jako materiály zatížené autorskými právy spíš než jako povolené „férové užití“ nebo „parodii“.

A není také žádné překvapení, že vydavatelé a průmysl založený na copyrightu novou směrnici naopak vítají jako velké vítězství evropské kultury a svobodného tisku nad chamtivými americkými velikány. Není to ale zas tak jednoduché.

Výhoda první rány

Když společnosti jako Google a Facebook začaly v polovině první dekády nového tiscíciletí stoupat vzůru mezi globální hráče, mohly těžit z obecně příznivého legislativního prostředí, které bylo tvořeno kombinací liberálních zákonů a legislativního vzduchoprázdna.  Díky flexibilním hranicím podmínek „bezpečného přístavu“ pro webové hostingové služby – které je v zásadě zbavují jakékoli odpovědnosti za obsah, který nahrajou jejich uživatelé – se YouTube rychle stal hlavním kanálem, kterým se dnes distribuuje hudba. Podobně jako se Facebook a Google staly hlavními kanály pro distribuci zpráv (ať dobrých, špatných, nebo „fejkových“).

Tyto společnosti se na cestě vzhůru potkaly i s překážkami a výzvami, jak dokládá třeba pestrá historie žalob hudebních, filmových nebo televizních společností proti platformám na sdílení obsahu, nebo novinových vydavatelů proti agregátorům zpravodajství. Tyto žaloby místy proměnily právní rámec bezpečného přístavu pro webové služby v Evropské unii. Výsledkem těchto právních sporů mimo jiné bylo, že IT firmy progresivně adaptovaly své obchodní modely: přestaly napřímo konfrontovat autorské právní normy a osvojily si vstřícnější přístup vůči držitelům autorských práv a vydavatelům.

Google například uzavřel řadu reklamních dohod se zpravodajskými agenturami a nakladateli za obsah zobrazovaný v Google News a Google Books. YouTube, dceřiná společnost Googlu, uzavřela s držiteli autorských práv dohody o sdíleném zisku na základě technologie jménem Content ID (tedy něco jako „občanka obsahu“), která v obsahu nahrávaném uživateli detekuje, identifikuje a spravuje hudbu a videa zatížená autorskými právy. Facebook dospěl k podobným dohodám s největšími nahrávacími labely a má dokonce partnerský program s vydavateli zpravodajství. Velká část obsahu, který na těchto platformách konzumujeme, je autorizovaná vlastníky autorských práv a generuje pro ně nějaký zisk.

Přišla zima a s ní i nový Finmag. Co v něm najdete?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

KNIHY JSOU BYZNYS

• Jak zacloumal knižním trhem nástup komiksu? • Proč si za sebe slavné osobnosti nechávají psát knihy? • Investice do knih se vyplatí, ale pro byznys se to dělat nedá.

BYZNYS JE HRA

• Než úspěšní podnikatelé zestárnou, musí vyřešit, co bude dál. Kdo převezme Pradu? • Hřbitovy mají problém: Velká poptávka nepřináší víc peněz. • Kolik platů stojí byt?


Vítězové navždy

Z tohoto pohledu tedy nová evropská směrnice k autorským právům povinuje IT obry k něčemu, co už sami dávno dělají. Je otázka, jestli za svoje privilegium vydělávat na obsahu vytvořeném někým jiným platí dost. A ano, tím, že nová směrnice přiměje IT obry platit vydavatelům a opatřovat si autorské licence od jejich držitelů, může zmenšit jejich vyjednávací sílu při vypořádávání vztahu s tvůrci obsahů – což samozřejmě povede i k navýšení podílu na zisku pro nositele autorských práv. Tenhle malý (a navíc značně nejistý) efekt má ale některé podstatné souvislosti.

Vezměme si 13. článek směrnice, který redefinuje bezpečný přístav pro poskytovatele sdíleného obsahu. Ve výsledku budou platformy jako YouTube přímo zodpovědné za obsah chráněný autorským právem, který nahrajou jejich uživatelé (budou ale i dál chráněné před přímou odpovědností za jiné přešlapy uživatelů, jako je pomluva nebo hatespeech). Být taková norma schválená před deseti nebo patnácti lety, YouTube se nikdy nemohl stát tím, čím dnes je.

Dnes je to ale pro YouTube jednoznačně dobrá zpráva. Na jeho současný byznysmodel bude mít nová směrnice jen malý dopad (gigant možná zaplatí něco málo navíc za kontrakty s vlastníky autorských práv). Zato nová směrnice docela určitě zabrání ostatním firmám, aby jakkoli ohrozit dominantní postavení těch už etablovaných. To, co pro ně představuje jen minimální náklady a jen zanedbatelnou část zisků, znamená zároveň vysokou, dost možná nepřekročitelnou bariéru pro nové společnosti, které by se chtěly pokoušet vstoupit na trh ovládaný obry.

Jen miniaturní, malé firmy a nekomerční platformy – na které se článek 13 nevztahuje – budou nadále těžit z těch samých přejících legislativních podmínek, které si Facebook a Google užívaly v počátcích svého růstu. Ovšem i tyto malé projekty, jakmile přerostou v něco víc, než je startup, budou muset začít hrát na stejném hřišti jako zavedení giganti. Zůstanou tedy opuštěné, bez šance, že by kdy mohly získat nějaký zásadnější podíl na trhu, ohrozit dominanci několika obrů nebo poskytnout prostor pro zásadní inovace.

Nová evropská směrnice pro autorská práva na dlouho (a možná že navždy) pojišťuje současnou dominantní pozici IT obrů a žně, které z ní pro ně plynou – což je pravý opak toho, proč vznikla. A nalijme si čistého vína – to pro ně není zrovna špatná zpráva. A není to ani triumf evropské kreativity.

originálu, který vyšel na The Convesrsation pod licencí Creative Commons, pro Finmag přeložil Kamil Hrabal

The Conversation
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (7)

Vstoupit do diskuze
Maurizio Borghi

Maurizio Borghi

Maurizio Borghi je ředitel Centra pro politiku a řízení duševního vlastnictví na univerzitě v Bournemouth. Centrum je financované externě od Rady pro výzkum Spojeného království, Úřadu Spojeného království... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo