Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Může vláda nakopnout inovace?

Pokud zákony předběhnou technologický pokrok, pak s nimi průmysl neudrží krok. A zákon, který vznikne až po tom, co pokrok proběhl, je už zbytečný.

Evropská unie se domáhá toho nižších emisí oxidu uhličitého a pro příští roky si stanovuje odvážné cíle. Politici ovšem nedokážou pochopit, že to, co je motorem inovací, jsou ekonomické důvody, nikoli pokuty a dotace.

Rien Ne Va Plus

Evropská unie je uprostřed reforem emisních standardů pro osobní auta dodávky, později dojde i na nákladní vozy. Evropský parlament nyní přišel s požadavkem snížit u nových aut a dodávek emise o 40 procent, a to do roku 2030, podobný požadavek bude mít i u náklaďáků. K tomu se chystá zákaz dieselů v mnoha členských státech a dokonce i úplný zákaz aut na fosilní paliva, jako například v Dánsku.

Někdejší francouzský ministr dopravy Nicolas Hulot minulý rok oznámil, že francouzská vláda počítá k roku 2040 se zákazem aut se spalovacími motory. Francouze to poněkud šokovalo, především proto, že na elektřinu jezdí v zemi vín a sýrů jen 1,2 procenta vozidel. Francouzský parlament ale úplný zákaz výroby naftových i benzinových aut, jakož i jejich prodeje, od roku 2040 v prosinci schválil.

Zdá se, že Evropské země se snaží trumfnout jedna druhou, kdo nás dokáže rychleji vystřelit zpátky do doby kamenné. Pravděpodobně brzy dosáhneme toho bodu, kdy v ruletě krupiér hlásí rien ne va plus – což francouzsky znamená odteď už nic nejde.

„Dnes ráno,“ zaznělo v prohlášení Nicolase Hulota, „oznámila jedna evropská automobilka, že v létě roku 2019 už bude prodávat výhradně elektromobily.“ Otázka by mohla znít: Jak to věděl?

Zákazy fosilních paliv k roku 2030, 2040 nebo 2050 nejsou rozumné. Ani ambiciózní. Je to čiré denní snění environmentalistů. Pokud bychom v daném cílovém roce, který si vláda zvolí, pořád ještě potřebovali auta se spalovacími motory, pak by zákaz měl zničující důsledky. A pravděpodobně by nebyl zaveden. A pokud už v době, kdy by zákaz měl začít platit, auta na fosilní paliva potřebovat nebudeme – protože nám technický pokrok umožní efektivně využívat jiné zdroje energie – pak to znamená, že jsme především žádný speciální zákon nikdy nepotřebovali. Předstírat, že vláda má vybírat, která inovace na volném trhu vyhraje a kdo bude poražený, je směšné. V takovou chvíli je dobrá příležitost ocitovat nesmrtelná slova Friedricha Hayeka:

„Specifickou úlohou ekonomie je ukázat lidem, jak málo ve skutečnosti vědí o věcech, o kterých se domnívají, že je mohou řídit.“

Jiný pohled

Nemůže být politický tlak na výrobu čistších vozů pro automobilky spása, protože bez něj by se nepustily včas do potřebných inovací a nechali se převálcovat Čínou?

Jako výrobci vzducholodí

Jak si odbory přivlastnily zásluhy za kratší pracovní dobu

Dobrým příkladem ke srovnání, který se hodí vynést do diskuzí kolem zákazů fosilních pohonných hmot, jsou vládní omezení pracovní doby. Jedním z největších omylů tradovaných v politice práce je to, že snížení počtu pracovních hodin je výsledkem společného snažení politiků a odborů.

Když věc zkusíte hlouběji zkoumat, brzy dojdete k tomu, že ekonomové se shodují na tom, že čtyřicetihodinový pracovní týden, jaký existuje v řadě evropských zemí, není výdobytek politiků, ale že za něj může trh.

Finmag zahřeje

Finmag předplatné

Naše rozhovory. S Jindřichem Šídlem, novinářem, co nešel šéfovat Babišově Mladé frontě. S Helenou Bendovou, která bude na FAMU učit budoucí tvůrce počítačových her. S Taťánou Gregor Brzobohatou o dějinách a o nadějích.


Deset let po krizi. Jiří Hovorka analyzuje ekonomiku Řecka a dalších – pamatujete tu zkratku? – PIIGS.


Martina Tlachová v Gruzii. Černé moře, oranžové víno, bílé hory, rudá minulost. Do pestré postsovětské republiky doletíte za dva tisíce.


Už od sedmdesátých let devatenáctého století se pracovní doba přirozeně zkracovala (Huberman & Minns, London School of Economics, 2007, s. 542) – v roce 1870 měl průměrný evropský pracovní týden 63 hodin, v roce 1900 potom 56,3 hodiny a v roce 1913 to bylo 53,8 hodiny (Huberman, 2002, s. 19). Na zkracování pracovní doby neměly vliv ani odbory, ani zákony (Costa, 1998, s. 14–15), nýbrž pokrok v moderních technologiích. Dnes si ovšem odboráři připisují zásluhy za kratší pracovní dobu podobně, jako by si je připisovala Evropská unie, pokud by se podařilo dosáhnout cílů na snížení emisí oxidu uhličitého.

Přitom dnes existují reálné důvody používat v autech míň benzin nebo naftu: bude to lacinější. Generální ředitel firmy, která se zabývá transportem mraženého zboží nebude odmítat výhody toho, že bude pálit míň nafty, protože by odmítal snížení svých nákladů. A podobně: automobilky nemají žádný ekonomický důvod, proč by měly znečišťovat ovzduší. Pokud se automobilový průmysl ještě nedostal dál ve snižování využití nafty, má to jediný prostý důvod: zatím to není možné.

Takže základní pravidlo: zákony nemůžou povzbuzovat inovace. Pokud zákony předběhnou technologický pokrok, pak s nimi průmysl neudrží krok. A zákon, který vznikne až po tom, co pokrok proběhl, byl od začátku zbytečný.

originálu, který vyšel na FEE.org, pro Finmag přeložil Gabriel Pleska

Bill Wirtz

Bill Wirtz

Studující práv na Lotrinské univerzitě v Nancy. Provozuje vlastní mnohojazyčný blog. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Lukáš Lánský | 17. 10. 2018 11:10

"automobilky nemají žádný ekonomický důvod, proč by měli znečišťovat ovzduší"

No ale zároveň nemají žádný ekonomický důvod, proč ho neznečišťovat. Bizár, že v článku nezaznělo slovo "externalita", protože to je zhruba ten pojem, na kterém se podobné diskuzi začínají. Přitom jsou často zajímavé. Věděli jste, že

"Cutting annual mean concentration of particulate matter smaller than 10 µm (PM10) in China to the Environmental Protection Agency’s standard (50 µg/m3) would move people from the median to the 63rd percentile (verbal test scores) and the 58th percentile (math test scores), respectively." ( http://www.pnas.org/content/early/2018/08/21/1809474115 )

Uznání skutečností neznamená, že ekonomické myšlení ztrácí schopnost vyjadřovat se o tom, jak by měl stát podobným problémům předcházet. Svobodomyslná argumentace, že stát nemá předepisovat druhy motorů, protože o problému nic neví, je silná a já osobně s ní souhlasím.

Pokud výrobci automobilů přijdou na způsob, jak vyrábět produkty, které nezabíjí náhodné kolemjdoucí, aniž by přešli na elektromobilitu, bude to jen dobře. To, jestli ty produkty budou spalovat naftu nebo jezdit na vodík je skutečně problém jejich, ne státu.

+7
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Kárl Vonásek | 19. 10. 2018 11:29

"car na východě nepokrytě rozjíždí další imperiální výboje" ???
I Vy? :-)

-2
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK