Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Chcete bohatší zemi? Odřízněte boha

Už desetiletí dobře víme, že sekulární země bývají bohatší než ty, ve kterých dominuje nějaké náboženství. Kdybychom chtěli pochopit, čím to je, museli bychom rozplést motanici kognitivních a společenských faktorů – a byl by to pořádně velký úkol. Můj skromný výzkumný tým si tedy položil jednu přímočařejší otázku: bylo dřív sekulární kuře, nebo ekonomické vejce?

Naše poslední studie publikovaná v Scientific Advances ukazuje, že aspoň co se týče 20. století, sekularizace předcházela ekonomickému rozvoji, a nikoli naopak. Ačkoli tohle zjištění nedokazuje, že by sekularizace udělala zemi bohatší, rozhodně vylučuje opak. Šipka času míří jediným směrem, tudíž nelze očekávat, že by ekonomická výkonnost ovlivňovala názory lidí v minulosti.

Globální průzkum společnosti Gallup nám dává o vztahu mezi sekularizací a ekonomickým rozvojem poměrně jasnou představu – ukazuje totiž, že nejchudší země jsou ty nejvíc nábožensky založené. Nicméně už dávno před érou moderních výzkumů, na začátku dvacátého století, si vědci ještě na parní pohon všimli tendence, že zemědělské společnosti bývají víc prodchnuté náboženstvím než industrializované; na interpretaci se ovšem tenkrát neshodli.

Významný sociolog první poloviny 20. století Emile Durkheim měl za to, že ekonomický rozvoj sekularizaci předchází. Náboženství podle něj zajišťovalo některé praktické společenské funkce, například vzdělání nebo dobročinnost. Když ale začaly prosperující společnosti tyto funkce naplňovat samy, náboženství bylo vytlačeno na okraj. O pár desítek let ale přišel německý sociolog Max Weber s tvrzením, že změna zasáhla nejprve náboženství. Byla to podle něj reformace, která díky protestantské pracovní etice rozpoutala prudký nárůst produktivity a ekonomický pokrok.

Pravdu může mít jenom jeden z těchto velkých myslitelů. Desítky roků se ekonomové a političtí vědci, už vyzbrojení moderními počítači a pokročilými statistikami, pokoušeli konečně určit, jestli to byl spíš Durkheim, nebo Weber. Některé studie přicházely s tím, že prvenství patří sekularizaci, jiné zase tvrdily, že první přišel ekonomický rozvoj. Další zase mluvily o variantě, že obě tendence postupovaly současně.

Narubali jsme vám!

Chytré čtení na víkend

Vyvezli jsme vagony hlušiny. A vám můžeme každý pátek poslat to nejryzejší čtení, které pro vás v hlubinách českého i světového internetu vytěžil šéfredaktor Finmag.cz Michal Kašpárek.

Přihlaste se k odběru našeho pravidelného newsletteru.

Čtení na víkend

Hlouběji do historie

Já se s kolegy domnívám, že jednou z příčin, proč se nám zatím nedařilo dojít k jasnému závěru, bylo, že jsme nešli do dostatečné historické hloubky. K měření tak komplexního jevu, jakým je sekularizace, je zapotřebí rozsáhlý průzkum. Ve většině světa šlo ale donedávna prozkoumat pouhých pár desítek let, řekněme od roku 1990. Až teď jsme našli způsob, jak se ponořit hlouběji a pokusit se pokrýt celých sto let tvořících 20. století.

Tenhle časový periskop vzniká ve chvíli, kdy dáme dohromady poznatky z antropologie, politických věd a neurověd: přesvědčení a názory se u člověka formují a posilují v průběhu prvních několika desítek let jeho života.

V životě člověka se můžou vystřídat lepší a horší roky, ale jeho náboženská víra vždycky odráží především ta první, formativní léta. Lidé v sobě zkrátka nevědomě uchovávají jakousi zkamenělinu toho, jak moc sekulární byla společnost jejich dětství, a nesou si ji až do moderních dní. Pokud tedy chcete pochopit, jak religiózní byl svět v 50. letech, stačí se podívat, jak to s náboženstvím mají lidé, kteří z padesátých let pocházejí.

A právě to jsme udělali. Využili jsme k tomu soubor odpovědí z průzkumu evropských hodnot a výzkumu světových hodnot, které se od roku 1990 ptaly lidí po celém světě na jejich víru. Když jsme sdružili data lidí, kteří vyrůstali v různých dekádách 20. století, byli jsme schopni vytvořit novou časovou osu sekularizace.

Tuto osu jsme následně porovnali se stem let ekonomických dat. Následující obrázek ukazuje, jak v Británii, Nigérii, Chile a konečně na Filipínách červená čára sekularizace táhne modrou čáru ekonomického rozvoje. A naše statistická analýza ukazuje, že stejné to je ve všech 109 zemích, které jsme zkoumali.

Jak se sekularizace (červená čára) a ekonomický rozvoj (modrá čára) měnily během 20. století v Británii, Nigerii, Chile a na Filipínách.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Nakonec jsem si řekl: Jindro, co blbneš? Přece nemůžeš dělat šéfredaktora novin, které vlastní politik. Babišovi jsem napsal že by to nedělalo dobrotu. Rozhovor s Jindřichem Šídlem.


Žánr, který se Česku příčí v krku: Těžko vysvětlovat voliči ODS ve středních letech, proč si člen Wu-Tang Clanu kdysi zajel vyzvednout potravinové lístky limuzínou a že to někdo považuje za užitečný aktivismus. Táňa Zabloudilová o rapu.


Máme přijmout syrské sirotky z uprchlických táborů v Libanonu? Jestli tam nějací jsou, zjišťovala na místě Markéta Kutilová. Výsledek? Nedostatkové zboží.


Víc jde o individuální práva než o bohy

Sdělení je křišťálově jasné: sekularizace ekonomickému rozvoji předchází, nenastává v jeho důsledku. To znamená, že můžeme vyřadit Durkheimův funkcionalistický model – nemůžeme ale vyhlásit Webera za vítěze. Každé lidské společenství je kakofonií propletených příčin, následků a dynamického fenoménu emergence. Hledat v tom všem jednu jedinou příčinu by byla ztráta času. Zkusili jsme tedy najít, jestli někdo nenabízí nějaké přesvědčivější vysvětlení.

Tak například respekt k právům jednotlivce – nemohl by tenhle morální triumf humanitární revoluce tu kterou zemi nakopnout k ekonomické prosperitě? Respekt k individuálním právům vyžaduje toleranci homosexuality, potratů či rozvodů a my jsme si už ukázali, že sekulární společnosti začínají prosperovat ve chvíli, kdy si vyvinou hlubší respekt k těmto individuálním právům.

Pokud zaostříme na různé části světa, vidíme některé bohaté země, které jsou nábožensky orientované, a některé chudé, které jsou sekulární. Země jako USA nebo katolické státy Evropy ekonomicky prosperují, přestože náboženství tu pořád hraje zásadní roli. A naopak, postkomunistické země východní Evropy patří mezi ty nejsekulárnější na světě, ale jejich ekonomický výkon je spíš vlažný. Ukazuje se tedy, že je to především respekt k individuálním právům, co odděluje bohaté od chudých – a to i navzdory faktu, že zákony v některých zemích občas spíš dohánějí veřejné mínění.

I přesto bychom neměli roli náboženství ignorovat. Je přece zřetelně vidět, jak individuální práva vzkvétají, jakmile začne slábnout vliv náboženství. Není přitom důvod, proč by individuální práva nemohla existovat i v religiózním světě. Kdyby náboženské instituce přestaly hrát roli konzervativní síly a přijaly moderní kulturní hodnoty, mohly by v ekonomicky prosperujících zemích budoucnosti představovat morální kompas.

originálu, který vyšel na The Conversation pod licencí Creative Commons, pro Finmag přeložil Kamil Hrabal

Damian Ruck

Damian Ruck

Damian Ruck studuje postrgaduálně na Bristolské univerzitě. Zajímá se o dynamiku a globální rozložení kluturních hodnot a o to, jak to ovlivňuje lidský pokrok. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 25 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Brezina | 3. 10. 2018 11:08

"Sdělení je křišťálově jasné: sekularizace ekonomickému rozvoji předchází, nenastává v jeho důsledku."

To bych si jako univerzální pravidlo dovolil zpochybnit. V české společnosti začal ekonomický rozvoj hluboko v 19. století, což hovoříme o době, v níž byla naprostá většina lidí religiozní, i když zde nepochybně mezi vzdělanci určitá mírná sekularizační tendence byla. Až v době rozvinuté industrializace se ateismus rozšiřuje i mezi běžnou populaci, což naznačuje, že Durkheim byl na správné cestě. Ekonomický rozvoj v českých zemích se zadrhl asi před 70 lety (když pominu obě války), kdy naopak došlo k největší vlně sekularizace, což má výsledek v jedné z nejateističtějších populací na světě.

Podobně si nejsem jist, jestli toto pravidlo platí v případě zemí Blízkého východu, které procházejí v uplynulých 40 letech spíše revivalem islámu, přičemž tato tendence byla nikoliv brzděna, ale naopak posilována ekonomickým růstem v těchto zemích. Nejlepším příkladem je třeba Turecko.

Mimochodem, Weber svou koncepci mínil tak, že protestantská etika se podílela na vzniku kapitalismu. Protestantská etika ale neznamená sekularizaci, takže ani v tom argumenty britských vědců moc nesedí.

+45
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK