Chcete bohatší zemi? Odřízněte boha

Naše poslední studie publikovaná v Scientific Advances ukazuje, že aspoň co se týče 20. století, sekularizace předcházela ekonomickému rozvoji, a nikoli naopak. Ačkoli tohle zjištění nedokazuje, že by sekularizace udělala zemi bohatší, rozhodně vylučuje opak. Šipka času míří jediným směrem, tudíž nelze očekávat, že by ekonomická výkonnost ovlivňovala názory lidí v minulosti.

Globální průzkum společnosti Gallup nám dává o vztahu mezi sekularizací a ekonomickým rozvojem poměrně jasnou představu – ukazuje totiž, že nejchudší země jsou ty nejvíc nábožensky založené. Nicméně už dávno před érou moderních výzkumů, na začátku dvacátého století, si vědci ještě na parní pohon všimli tendence, že zemědělské společnosti bývají víc prodchnuté náboženstvím než industrializované; na interpretaci se ovšem tenkrát neshodli.

Významný sociolog první poloviny 20. století Emile Durkheim měl za to, že ekonomický rozvoj sekularizaci předchází. Náboženství podle něj zajišťovalo některé praktické společenské funkce, například vzdělání nebo dobročinnost. Když ale začaly prosperující společnosti tyto funkce naplňovat samy, náboženství bylo vytlačeno na okraj. O pár desítek let ale přišel německý sociolog Max Weber s tvrzením, že změna zasáhla nejprve náboženství. Byla to podle něj reformace, která díky protestantské pracovní etice rozpoutala prudký nárůst produktivity a ekonomický pokrok.

Pravdu může mít jenom jeden z těchto velkých myslitelů. Desítky roků se ekonomové a političtí vědci, už vyzbrojení moderními počítači a pokročilými statistikami, pokoušeli konečně určit, jestli to byl spíš Durkheim, nebo Weber. Některé studie přicházely s tím, že prvenství patří sekularizaci, jiné zase tvrdily, že první přišel ekonomický rozvoj. Další zase mluvily o variantě, že obě tendence postupovaly současně.

Hlouběji do historie

Já se s kolegy domnívám, že jednou z příčin, proč se nám zatím nedařilo dojít k jasnému závěru, bylo, že jsme nešli do dostatečné historické hloubky. K měření tak komplexního jevu, jakým je sekularizace, je zapotřebí rozsáhlý průzkum. Ve většině světa šlo ale donedávna prozkoumat pouhých pár desítek let, řekněme od roku 1990. Až teď jsme našli způsob, jak se ponořit hlouběji a pokusit se pokrýt celých sto let tvořících 20. století.

Tenhle časový periskop vzniká ve chvíli, kdy dáme dohromady poznatky z antropologie, politických věd a neurověd: přesvědčení a názory se u člověka formují a posilují v průběhu prvních několika desítek let jeho života.

V životě člověka se můžou vystřídat lepší a horší roky, ale jeho náboženská víra vždycky odráží především ta první, formativní léta. Lidé v sobě zkrátka nevědomě uchovávají jakousi zkamenělinu toho, jak moc sekulární byla společnost jejich dětství, a nesou si ji až do moderních dní. Pokud tedy chcete pochopit, jak religiózní byl svět v 50. letech, stačí se podívat, jak to s náboženstvím mají lidé, kteří z padesátých let pocházejí.

A právě to jsme udělali. Využili jsme k tomu soubor odpovědí z průzkumu evropských hodnot a výzkumu světových hodnot, které se od roku 1990 ptaly lidí po celém světě na jejich víru. Když jsme sdružili data lidí, kteří vyrůstali v různých dekádách 20. století, byli jsme schopni vytvořit novou časovou osu sekularizace.

Tuto osu jsme následně porovnali se stem let ekonomických dat. Následující obrázek ukazuje, jak v Británii, Nigérii, Chile a konečně na Filipínách červená čára sekularizace táhne modrou čáru ekonomického rozvoje. A naše statistická analýza ukazuje, že stejné to je ve všech 109 zemích, které jsme zkoumali.

Jak se sekularizace (červená čára) a ekonomický rozvoj (modrá čára) měnily během 20. století v Británii, Nigerii, Chile a na Filipínách.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Víc jde o individuální práva než o bohy

Sdělení je křišťálově jasné: sekularizace ekonomickému rozvoji předchází, nenastává v jeho důsledku. To znamená, že můžeme vyřadit Durkheimův funkcionalistický model – nemůžeme ale vyhlásit Webera za vítěze. Každé lidské společenství je kakofonií propletených příčin, následků a dynamického fenoménu emergence. Hledat v tom všem jednu jedinou příčinu by byla ztráta času. Zkusili jsme tedy najít, jestli někdo nenabízí nějaké přesvědčivější vysvětlení.

Tak například respekt k právům jednotlivce – nemohl by tenhle morální triumf humanitární revoluce tu kterou zemi nakopnout k ekonomické prosperitě? Respekt k individuálním právům vyžaduje toleranci homosexuality, potratů či rozvodů a my jsme si už ukázali, že sekulární společnosti začínají prosperovat ve chvíli, kdy si vyvinou hlubší respekt k těmto individuálním právům.

Pokud zaostříme na různé části světa, vidíme některé bohaté země, které jsou nábožensky orientované, a některé chudé, které jsou sekulární. Země jako USA nebo katolické státy Evropy ekonomicky prosperují, přestože náboženství tu pořád hraje zásadní roli. A naopak, postkomunistické země východní Evropy patří mezi ty nejsekulárnější na světě, ale jejich ekonomický výkon je spíš vlažný. Ukazuje se tedy, že je to především respekt k individuálním právům, co odděluje bohaté od chudých – a to i navzdory faktu, že zákony v některých zemích občas spíš dohánějí veřejné mínění.

I přesto bychom neměli roli náboženství ignorovat. Je přece zřetelně vidět, jak individuální práva vzkvétají, jakmile začne slábnout vliv náboženství. Není přitom důvod, proč by individuální práva nemohla existovat i v religiózním světě. Kdyby náboženské instituce přestaly hrát roli konzervativní síly a přijaly moderní kulturní hodnoty, mohly by v ekonomicky prosperujících zemích budoucnosti představovat morální kompas.

Z originálu, který vyšel na The Conversation pod licencí Creative Commons, pro Finmag přeložil Kamil Hrabal