Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Petr Ludwig. Jak být menší kretén

Právě dnes se v trafikách objevilo nové číslo Finmagu. Při té příležitosti pro vás otevíráme výběr z titulního rozhovoru s Petrem Ludwigem, autorem bestselleru Konec prokrastinace. Řeč ale přišla i na dlouhověkost, drogy, práci beze smyslu a prosvištěli jsme si i nějaká japonská slovíčka. Celý rozhovor o zhruba dvojnásobné délce najdete v časopise.

Jeho knihy Konec prokrastinace se jen v Česku prodalo sto tisíc kusů – desetkrát víc, než kolik je nejčastější definice bestselleru. Za pět let se dočkala překladů do devíti jazyků, naposledy v srpnu do korejštiny.

Teď šla do tisku anglická mutace pro zámořský trh, ačkoliv americká nakladatelství evropské autory příliš často nevydávají. Ludwig a jeho kolegové z GrowJOBu to ostatně pocítili sami: „Poslali jsme překlad do všech velkých domů – a nikdo se s náma nebavil. Všude píšou: neposílejte knížky. A podle mě tam na ně fakt mají velký kontejner hned vedle dveří.“

Petr Ludwig

Petr Ludwig

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích. Při studiích právnické fakulty Masarykovy univerzity a informačních technologií na VUT založil společnost LifeWeb, která vyvíjela software či mobilní hry. V Jihomoravském inovačním centru zjistil, kolik ostatních podnikatelů má problém s nestíháním – a začal budovat školicí firmu GrowJOB. V roce 2013 vstoupil do veřejného povědomí knihou Konec prokrastinace. Pořádá konference Kritické myšlení, v Meta-přednáškách shrnuje vědecké poznatky pro různé oblasti všedního života, zve si hosty do podcastu Deep Talks.

Jak jste se tomu kontejneru vyhnuli?

Prolistovali jsme americké knihy a v poděkováních si všimli, jak často autoři zmiňují své agenty. Takhle jsme se dostali k agentuře New Leaf. Podařilo se nám nadchnout ředitelku, která si vzala Konec prokrastinace sama na starost. Udělala dražbu práv, z pěti největších nakladatelství světa se do ní přihlásila čtyři a začala se předhánět, kdo nám dá lepší podmínky. Nakonec jsme podepsali s Macmillan a zároveň se nám podařilo získat velmi nadstandardní podmínky.

Kolik?

Přesnou částku nemůžu říct, ale je to v řádu statisíců dolarů.

Hezký.

Sledoval jsem před Vánoci tu dražbu a říkal si: tý vogo! Před pár lety bych jim přitom dal práva asi i zadarmo, nebo ještě něco zaplatil, aby kniha vyšla. To, že mám takového vydavatele a podmínky, je taky jeden z hlavních impulzů, proč se teď stěhuju do New Yorku. Platba za práva pokryje půlrok až rok nákladů pro mě a malý tým. Upřímně, není to moje vysněné město. Kdyby mi někdo řekl, ať jedu do Kjóta, balím hned. Ale z New Yorku mám trochu úzkost. Vždycky, když si na to vzpomenu, rozbuší se mi srdce.

Co tam budeš dělat? Čtení po kavárnách asi ne.

To, co mě baví v Česku: vzdělávací přednášky. Psaní je pro mě docela porod. Když můžu mluvit, je to pro mě přirozenější a myšlenky se mi formulují snadněji. Chci dělat přednášky, konference, možná podcast, podobně jako v Čechách točím rozhovory Deep Talks. Ale v Americe je daleko větší konkurence. U všeho.

A to mi právě vrtá hlavou. S jakou konkurenční výhodou tam letíš?

Nad tím jsem přemýšlel taky. Kniha Konec prokrastinace se snaží být maximálně evidence-based, založená na důkazech, aktuálních vědeckých studiích – ale zároveň je díky obrázkům a praktickým nástrojům čtenářsky přístupná a použitelná. Miluju minimalismus. Podívej se na ostatní knihy: na jedné straně Myšlení, rychlé a pomalé od Daniela Kahnemana, které kvůli rozsahu skoro nikdo nedočte, na druhé Zen a hotovo, kde zase nejsou skoro žádné zdroje. Snažím se být někde mezi.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Nakonec jsem si řekl: Jindro, co blbneš? Přece nemůžeš dělat šéfredaktora novin, které vlastní politik. Babišovi jsem napsal že by to nedělalo dobrotu. Rozhovor s Jindřichem Šídlem.


Žánr, který se Česku příčí v krku: Těžko vysvětlovat voliči ODS ve středních letech, proč si člen Wu-Tang Clanu kdysi zajel vyzvednout potravinové lístky limuzínou a že to někdo považuje za užitečný aktivismus. Táňa Zabloudilová o rapu.


Máme přijmout syrské sirotky z uprchlických táborů v Libanonu? Jestli tam nějací jsou, zjišťovala na místě Markéta Kutilová. Výsledek? Nedostatkové zboží.


Když si v duchu prolistuju Konec prokrastinace, tak to jsou všechno takové logické, babské rady. Není kontraproduktivní snažit se je za každou cenu podporovat studiemi?

Babských rad jsou stovky, ale jen část opravdu funguje. Potřebuješ vědecké důkazy, abys věděl, kterým věcem můžeš věřit a kterým ne. Jen věda dokáže oddělit smysluplná doporučení od nesmyslů.

Vzpomeneš si na nějakou radu, která prokazatelně nefunguje?

Všechny pověry: sedm let neštěstí, když rozbiješ zrcadlo, černá kočka přes cestu… Mimochodem: mám rád knížku Hypotéza štěstí od psychologa Jonathana Haidta, to je podle mě jeden z vrcholů seberozvojové literatury. Porovnal staré buddhistické teze se současnými studiemi pozitivní psychologie.

To teď dělá spousta autorů.

Však ona by se velká část osobního rozvoje dala namapovat do těch starých rad. Například buddhistické život je těžký a je třeba se s tím vyrovnat, ne s tím bojovat je základem mnoha moderních technik snižování stresu a prevence depresí.

Jak to máš vlastně s náboženstvím ty? Někde jsi říkal, že když s tebou málem spadlo letadlo, cítils přítomnost něčeho většího…

Myslím, že každý v mozku máme okruhy, které můžou člověku zpřístupnit zážitek sebe-transcendence: rozpad ega, pocit něčeho většího. Můžeš se k tomu dostat zážitkem blízké smrti, hlubokou meditací… staří Aztékové tento stav zase vyvolávali psychedelickými houbami. Když rozpad ega zažije křesťan, má pocit, že vnímá Boha, východní filozofie tomu budou říkat nirvána, a když to zažije kriticky myslící a lehce ateistický Čech, tak tomu stavu asi nepotřebuje dávat konkrétní nálepku. Ale je to extrémně silné. Takový zážitek může zeslabit strach ze smrti a možná z tebe i udělat trochu menšího kreténa. Kdyby šel zážitek blízké smrti masově zprostředkovat všem, lidi se k sobě chovají líp. Vlastně o tom je tak trochu celý osobní rozvoj. Ne jak vydělat víc peněz a být důležitější – ale jak být menší kretén, pokornější, méně egoistický a méně si jistý svým názorem.

Přitom člověk ve slově rozvoj vnímá hlavně růst.

Teď jsem měl v Deep Talku otce Šebestiána z františkánského řádu, který mi popisoval, že se jeho řád snaží žít jednoduše, netoužit po tom, mít víc. Každý den si dá housku s kakaem a má z toho radost. V tom je velká pravda: méně je někdy více.

Nejsou za takovou spiritualitu ale nejradši mocní? Kdybych byl šéf Amazonu Jeff Bezos a měl byznysmodel založený na levné práci ve skladech, přál bych si, aby si zaměstnanci vystačili s houskou a kakaem.

Jenže studie ukazují, že firmy se spokojenými zaměstnanci, které práce naplňuje a vidí v ní smysl, jsou produktivnější – takže je to win-win. Pro mě je hrozně důležité téma hledání poslání a smyslu. Sednout a napsat knížku. Hledat lék na rakovinu…

Jenže knihu nenapíše každý, lék na rakovinu jsme nenašli doteď. Zato třeba antropolog David Graeber tvrdí, že půlka lidí na Západě dělá zbytečná povolání. Typicky lidi v call centrech. Co si pak mají počít?

Zase nás to vrací do Japonska. Tam jsou vidět oba extrémy. Korporátní Japonci s jedním týdnem dovolené, který si ani nevyčerpají, aby bylo vidět, že makají. Ti pak umírají z přepracování. Ale například na Okinawě nebo i jinde na venkovských čajových farmách dělají farmáři stejnou práci třeba čtrnáct generací a vidí v tom smysl. Smysl v mistrovství, ve zdokonalování a smysl ve službě druhým. To bychom si mohli do naší kultury vypůjčit. Jasně, že ne každý uvidí ve všem stoprocentní smysl. Ale prodavačka může nějaký najít v tom, že bude na lidi milá. Manažer v tom, že budou jeho podřízení spokojenější v práci a budou se rozvíjet.

Prokrastinací se zabýváš skoro deset let, to už je hrozně dlouhá doba na to, všimnout si…

Počkej, ne celou dobu. Našel jsem si srovnatelně významná témata, třeba právě firemní kulturu, kritické myšlení nebo moji oblíbenou dlouhověkost.

Tak se bavme o dlouhověkosti. Proč vlastně lidi chtějí žít dlouho?

Je nám to dáno od přírody. Asi bychom to jako civilizace nedotáhli moc daleko, kdybychom chtěli umírat předčasně.

A nedostává se do konfliktu délka a kvalita? Když se podívám, jak lidi jen o generaci starší scházejí, dožít se osmdesátky není bůhvíjaká perspektiva.

Jenže v přednášce Co ví věda o dlouhověkosti nemluvím jen o holé délce dožití, ale právě o dlouhém životě s co nejvyšší kvalitou. Například se přišlo na to, že aktivní senioři mající ještě nějaký smysl čelí až o polovinu menšímu riziku Alzheimera. Takových poznatků, které se týkají životního stylu nebo konkrétně stravy, člověk najde spoustu. Například na zmiňované japonské Okinawě skoro nikdo neumírá na rakovinu tlustého střeva, zatímco my jsme na světové špičce.

Tak tam zas umírají na jiné věci.

To jo – ale o deset patnáct let plnohodnotného života později. Je rozdíl, jestli se ti ve stovce zastaví srdíčko stářím, nebo umřeš ve čtyřiceti na rakovinu plic. Všichni umřem, ale jsou věci, kterým budu radši předcházet. Tak jako nepřebíhám poslepu na červenou nebo se poutám v autě.

A nemůžou být tyhle prohřešky zdrojem životní spokojenosti? Dát si v práci pauzu na cigárko…

Myslím, že člověk vždycky dokáže najít něco, co mu dělá radost a zároveň to je zdravé. Mně chutná suši, zároveň vím, že je zdravé, tak je to win-win. Kuřáci si taky dokážou najít alternativu, která není tak destruktivní. A pokud někdo vyloženě chce kouřit, tak si může říct: oukej, dělám něco rizikového, ale můžu to částečně vykrýt jinde, běhat, pít zelený čaj, který snižuje riziko rakoviny plic…

Našel jsem si k tomu krásný citát z článku o vznešenosti cigaret: Když kouřím, dělám něco zcela zbytečného, nesmyslného, nepraktického, pro mě škodlivého, a tím vykračuji z oblasti pouhého přežívání a obstarávání života. – Nepřipravují se tvoji následovníci o tuhle radost z destrukce a neproduktivity?

Já ale rozhodně nejsem puritán. Kdybys mě viděl o víkendu na moravské svatbě, tam jsem dělal spoustu destruktivních věcí. Ale vždycky jsem si přál být systematický pankáč. Stát mezi chaosem a řádem. Mít svoje pravidla, ale umět je občas vědomě porušovat, dělat věci trochu za hranou. Člověk snadno sklouzne do dvou extrémů. Ti, kteří jedou systém, a pak je s nima nuda, nekouří, nikdy nevylezou na střechu…

„Já se umím bavit i bez alkoholu.“

… a pak je druhý extrém, nevím kolik procent středoškoláků, kteří v Orlové berou piko. Podle jedné studie čtvrtina? Pokud ale na sobě člověk pracuje a dělá smysluplnou práci, pak se může někde opít, lézt nahý po té střeše, občas si snad i zapálit – a mít sám sebe natolik v lati, že tomu nepropadne.

Vraťme se ještě k té prokrastinaci. Vypozorovals za těch deset let trendy? Máme teď víc metod, jak se jí bránit, nebo naopak víc lákadel k prokrastinování?

Těžce prohráváme. Týká se to hlavně sociálních médií a konkrétně závislosti na Instagramu. Máme data na to, že je ze všech sítí nejhorší, zvyšuje riziko úzkostí a depresí. Lidi se na něm daleko víc porovnávají, odvozují svoji hodnotu od počtu sledujících či srdíček u fotek. Sám téhle závislosti trochu podléhám a úplně nevím, jak se s ní srovnat. Na dovolené jsem si odinstaloval z telefonu Facebook, ale Instagram ne.

Ještě mě napadla jedna věc – nemohly by nám v tom množství zdrojů rušení pomoct chytré drogy? Když čtu o zkušenostech lidí, co berou Modafinil nebo Adderall, kam se hrabe zelený čaj!

Přiznám se, Modafinil jsem jednou testoval i já. Nevím, jestli je to ideální do rozhovoru…


Trvali jsme na tom. Drogy hledejte v plné verzi rozhovoru. A ten zas v novém vydání Finmagu, který právě dneska zamířil na stánky. Můžete tam zamířit taky – anebo si Finmag objednejte přes web. Digitálně nebo v papíru. Jedno číslo nebo předplatné. A pozor: k digitálnímu předplatnému získáváte přístup ke kompletnímu archivu Finmagu.

Fotky: Michael Tomeš


Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 vede web Finmag.cz a edituje tištěný Finmag. Každý pátek posílá... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK