Tři filmy, které vám pomůžou pochopit, jak se v roce 2008 zhroutila ekonomika

Před desíti lety se zhroutila investiční banka Lehman Brothers. Její pád zažehl celosvětovou bankovní krizi a recesi. Americké hospodářství to stálo minimálně pět milionů pracovních míst, míra nezaměstnanosti vyskočila během pouhých několika měsíců z pěti na 10,5 procenta. Hodnota amerického akciového trhu spadla o 7,4 bilionu dolarů, nemovitostní trh ztratil 3,4 bilionu. Kdybychom ztráty rozpočítali na americké domácnosti, každá přišla o 30 tisíc dolarů. Krize Američany nepřipravovala jen o práci, někteří dostali padáka i z domu. Bylo jich 5,5 milionu, abychom byli přesní. Kromě těchto velice osobních ztrát bylo na amerických daňových poplatnících, aby zaplatili účet za záchranu velkých bank. Vystavený byl na čtyři biliony dolarů.

O příčinách a souvislostech krize byly od roku 2008 napsány stohy knih. Ale jestli se chcete dostat rychle do obrazu, dobře poslouží tyhle filmy.

První – Sázka na nejistotu (The Big Short) z roku 2015. Vznikl podle fascinující knihy The Big Short Michaela Lewise, kterou proměnil v zábavné dokudrama. Film sleduje osudy několika různých investorů; každý z nich přišel na to, že banky prodávají toxické cenné papíry založené na rizikových sub-prime hypotékách. V různých okamžicích se film zastavuje, aby vysvětlil, o co právě jde. Velmi dobře taky vykresluje umíněnou ignoranci lidí ve vedení investičních bank, kteří odmítali uvěřit, že se na ně valí finanční tsunami, které sami přivolali.

Druhý film je Den před krizí (Margin Call). Strhující drama mapuje dvacet čtyři hodin v životě smyšlené investiční banky. Její pád do víru krize začíná, když nezkušený analytik rizik odhalí, že firma je na pokraji insolvence. Síla Margin Call je v tom, že do vysvětlování finančních potíží roku 2008 příliš nezabředá. Nabízí velký obraz, bez toho druhu zaostření na detail, který najdeme v Sázce na nejistotu. Margin Call také díky postavě obchoďáka Willa Emersona (Paul Bettany), nabízí nijak nepřikrášlený pohled na kulturu investičních bank. Když Emerson skládá detailní účet, za co utratil dva a půl milionu dolarů svého platu – hypotéka, mercedes, oblečení, rezerva na horší časy –, jeho matematicky založený kolega poznamená, že ještě chybí 75 tisíc dolarů. Kam přišly? „Děvky a chlast,“ odpovídá Emerson.

Emersonovo lehkovážné utrácení desítek tisíc dolarů je v krutém protikladu k námětu třetího filmu – Za každou cenu (Hell or High Water) z roku 2016. Na jeho začátku jsou dva bratři Toby a Tanner Howardovi postaveni před hrozbu okamžité exekuce domu své nedávno zemřelé matky. Jejich matka, která umírala na rakovinu, dům zastavila proti takzvané reverzní hypotéce, aby měla na doktory. Bratři, kteří jsou přesvědčeni, že místní banka, u které byla hypotéka uzavřena, jejich matku podfoukla, se rozhodnou přepadat její pobočky, dokud nebudou mít 45 tisíc dolarů, potřebných na vyplacení domu. Na paty se bankovním lupičům pověsí zkušený Texas ranger, kterého hraje Jeff Bridges a který jen tak mimochodem trousí svoje sociální i ekonomické komentáře.

Za každou cenu předestírá souvislosti finančního kolapsu roku 2008 ve středu USA: Will Emerson ze Dne před krizí nemá kvůli krizi dost peněz na chlast a děvky. Za každou cenu podtrhuje fakt, že miliony Američanů neměly dost peněz na to, aby udržely svoje domovy.

Někteří komentátoři tvrdí, že americké hospodářství se z kolapsu roku 2008 ještě nezotavilo. Pokračující recese a pomalý růst hrály dozajista taky roli ve zvolení Donalda Trumpa. A tyhle filmy stojí za zhlédnutí: připomenou, co se stalo, proč se to stalo a proč to možná pořád není za námi.

Z originálu publikovaného na FEE.org pro Finmag přeložil Gabriel Pleska