Babišova vláda si hraje s drogovým ohněm

Letos v červenci se vzdal funkce dlouholetý protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Na jeho místo se ve výběrovém řízení přihlásili tři lidé. Jedním z nich byl Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, který je v oboru mezinárodně uznávaným odborníkem. Takže všichni počítali s tím, že koordinátorem bude právě on. K překvapení všech se ale koordinátorkou stala Jarmila Vedralová z Ministerstva zdravotnictví.

Po chvilkovém prvotním úžasu přišla vlna kritiky. Jejím terčem byla ve srovnání s ostatními kandidáty nízká odbornost Vedralové a její postoje, dávno překonané a vyvrácené. Víc například zde.

Nicméně nová koordinátorka je ve funkci, a proto názorům a postojům Jarmily Vedralové (a jejích lidí z Ministerstva zdravotnictví) budeme muset věnovat pozornost. Vedralová totiž bude mít na starosti rozdělování dotací na drogové služby a také přípravu nové Národní strategie protidrogové politiky. Teze strategie sice položil v úzké spolupráci se širokým spektrem subjektů, např. nestátními organizacemi, odborníky, lékařskou společností, dalšími ministerstvy, kraji, kontrolními a represivními složkami aparátu…, už Vobořil, ale finální podobu předloží až Vedralová.

Protidrogový expert Babiš

Z veřejných zdrojů jsme se toho o názorech Jarmily Vedralové zatím mnoho nedozvěděli. Viz například tento rozhovor pro Rozhlas, kde není snad jediná otázka, na niž by Jarmila Vedralová přímo odpověděla. Mnohé ale napoví vyjádření jejích kolegů z Ministerstva zdravotnictví.

„Vnímám za tím pachuť komerce. Pokud tady někdo ze všech sil prosazuje centra poskytující náhražkovou léčbu za heroin, tak to zřejmě nebude jen tak. Stejné je to s léčbou tabáku: určité skupiny zkrátka tuší, že klasickým cigaretám odzvonilo, tak začaly prosazovat jiné formy užívání tabáku,“ řekl pro Deník náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.

Paradoxně nejlepší komentář k tomuto absurdnímu výroku k problematice nízkoprahových center a k substituční léčbě poskytl premiér Andrej Babiš, dokonce s několikaměsíčním předstihem:

„Viděl jsem kontaktní centrum. Největší v Praze. Závislí si tam chodí měnit jehly. Někoho možná naštve, že dostávají jehly zadarmo, aby mohli fetovat dál. Jenže tohle zařízení je určené pro lidi, kteří jsou ve fázi, kdy prostě nezvládají přestat užívat drogy. Jasně, je to hrozné, ale díky vyměňování jehel máme v Česku jeden z nejnižších výskytů AIDS mezi těmi, kteří si píchají. A mimochodem: léčba jednoho člověka s AIDS stojí milion ročně.

Pak jsem se šel podívat na substituční léčbu. To už je pro lidi, kteří mají vůli přestat s heroinem. Dávají jim místo něj metadon. V každém kraji bychom takové centrum potřebovali. Náklady na tuhle substituční léčbu jsou 63 tisíc ročně na jednoho člověka a to včetně poradenství s psychologem a adiktologem.“

Tohle napsal Andrej Babiš na svůj facebook letos 17. března poté, co se seznámil se strukturou protidrogové politiky.

Bezpečná substituce

O co vlastně jde? Přestat s užíváním heroinu je dost nesnadné. Dokonce pro některé lidi prakticky nemožné. Navíc zatímco cigarety koupíte kdekoli, pro heroin a další drogy se musíte vydat do zcela nelegálního prostředí. To se žádnými hygienickými a jinými normami nezatěžuje, takže bůh ví, co se vám podaří koupit. Naředěné to bude zcela jistě. Otázka je čím. Riziko otrav a infekcí je značné. (více k substituci zde, kapitola 20.2).

Navíc je to drahé. Narkoman potřebuje měsíčně na drogy řádově desítky tisíc, přičemž je dost nepravděpodobné, že by si je vydělal legálně. Zbývá tedy pouliční kriminalita, krádeže v obchodech a další obvyklé zdroje příjmů této komunity.

A místo toho je tu substituční léčba, jejíž náklady jsou – jak jsme se dozvěděli o dva odstavce výš od Andreje Babiše – 63 tisíc korun ročně na osobu. Člověk nemusí být ekonomický génius, aby si srovnal náklad 63 tisíc ročně na straně jedné a na straně druhé desítky tisíc nakradených korun měsíčně, které mizí v černé ekonomice, a ušlý zisk státu na daních a zdravotním a sociálním pojištění, které drogově závislí pouliční zloději samozřejmě neodvádějí. (K oblíbenému „argumentu“, že nejlepší by bylo feťáky zavřít do vězení: náklady na jednoho vězně jsou necelých tisíc korun na den a drogy jsou ve vězení vcelku běžně dostupné.)

Výhody substituce jsou vcelku evidentní. Její výdej je pod lékařským dohledem, a závislí tím pádem nemusejí přicházet do kontaktu s nelegálním prostředím a drogovou komunitou. Podávání léčby je perorální, takže bez jehel a rizik, které s sebou injekční aplikace nese. Navíc člověk na substituci je schopen naprosto normálně fungovat, tedy chodit do práce/školy a starat se o rodinu. Nemalá část klientů na substituci navíc končí léčbu trvalou abstinencí.

Substituční léčba jako taková je součástí širšího konceptu zvaného harm reduction, tzn. snižování rizik. Součástí tohoto přístupu je například i často kritizovaná bezplatná výměna jehel uživatelům drog. Na jednu stranu se sice čas od času policie vybičuje k nějaké kuriózní PR akci, při níž najde pár stříkaček, jako třeba v této reportáži Seznamu (tentokrát jich našli hned sedm). Ale už nezazní, že jenom v Praze se kupříkladu v roce 2016 vydalo (a tedy zároveň vybralo špinavých) necelých 2,5 milionu stříkaček a jehel. Asi není těžké si představit, jak by Stromovka vypadala, kdyby tyto programy neexistovaly.

Mrtví na Krymu

Bezplatná výměna jehel se dělá hlavně proto, že se pak několik lidí nedělí o jednu jehlu a dále se neroznášejí nemoci jako HIV, žloutenka a další. Pokud někdo dosavadní podporu a základní principy přístupu harm reduction omezí či naruší, například snížením rozpočtu drogovým službám, automaticky začne narůstat počet lidí s těmito nemocemi, přičemž je opravdu fikce, že by tyto infekce neopouštěly drogovou komunitu. Naopak se budou bez problémů šířit běžnou populací, protože drogově závislý člověk nemusí být na první pohled rozpoznatelný, jak se většina lidí zřejmě domnívá. Navíc je tu i ekonomický aspekt. Opět správně a v souladu se studiemi Andrej Babiš upozorňuje, že léčba jednoho člověka s HIV nás stojí milion ročně.

Dále tu máme mezinárodní pohled a řekněme dobrou praxi v ostatních zemích. Dobrý přehled o zemích, které používají princip harm reduction, je k nalezení na této mapě. Asi každý si může udělat obrázek, jestli by si k bydlení vybral spíš některou z tmavě modrých zemí, kde se princip harm reduction podporuje, nebo některou ze světle modrých, kde se nepodporuje.

Nejde přitom o žádnou novinku. Princip harm reduction nebo substituční léčba jsou v česku převažujícím přístupem k drogové problematice od 90. let a v zahraničí ještě výrazně déle. Koneckonců samotné české Ministerstvo zdravotnictví už před lety vydalo standard substituční léčby závislosti na opiátech. Jde tudíž o lege artis léčbu, nikoli „pachuť komerce“, jak tvrdí náměstek Prymula.

Pozoruhodnou ukázku nám v posledních letech dal Krym. Zatímco ukrajinská vláda přístup harm reduction a zejména substituční léčbu podporovala, v Rusku, které se okupací rozrostlo o původně ukrajinský Krym, jde o nelegální činnost. Takže na Krymu substituční služby zmizely. Výsledkem jsou desítky mrtvých, kteří zničehonic přišli o léčbu.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Směr Rusko?

A když tedy tohle víme (a obecně se to ví už opravdu hodně let v celém vyspělém světě), zkusme se podívat na priority nové protidrogové koordinátorky. Postoj náměstka Prymuly už známe. Nová koordinátorka zatím o svých prioritách neřekla prakticky nic. „Protidrogová politika musí být založena na vědeckých důkazech, mezinárodních zkušenostech, dobré praxi…, to jsou všechno faktory, které musí být při tvorbě brány v potaz,“ říká Vedralová ve zmíněném rozhovoru pro Rozhlas.

Pokud by tomu tak bylo, zřejmě by se vydala podobnou cestou, jaká je popsaná výše. Nicméně vzápětí dodává: „Chci se zaměřit více na primární prevenci, osvětu, práci s dětmi.“ A to už začíná být problém. O principu harm reduction, na kterém stála dosud protidrogová politika ČR, nezazní mezi prioritami ani slovo. A když se na to moderátorka přímo zeptá, dozví se: „Pravdou je, že já vnímám přístupy harm reduction jako jeden ze segmentů přístupu k uživatelům návykových látek, který je nezpochybnitelný a má svoji roli. Pravdou je, že bych se ráda zaměřila na primární prevenci. Nevidím důvod, abychom prioritizovali jeden z těchto segmentů.“

Primární prevence (tedy ta pro lidi, kteří zatím s drogami nepřišli do kontaktu) je jistě důležitá. Ovšem její realizace není nijak snadná a obvyklé strašení, které je oblíbené u politiků, je naprosto neúčinné. Navíc některé preventivní projekty mají pozoruhodnou schopnost vcucnout obrovské množství peněz bez měřitelného efektu. Viz slavný protidrogový vlak, vytvořený s přispěním Davida Ratha.

S prevencí je ta potíž, že těžko může postihnout celé spektrum. Řekněme, že dobře nastavené preventivní projekty můžou od užívání návykových látek odradit ty, kteří by experimentovali třeba z nudy nebo z potřeby ukázat se před kamarády. Těžko ale odradí ty, kteří se od narození pohybují ve špatném prostředí a po drogách sáhnou jako po prostředku úniku od situace (nefungující rodina, sociálně vyloučené lokality, týrání nebo zneužívání v rodině, neléčené psychiatrické poruchy atd.)

Obecně tedy prevence ano, ale netvařme se, že vyřeší všechny problémy, protože nevyřeší. Pokud na ni půjde více peněz, zůstane méně prostředků na ostatní služby. Přičemž je dobré opět připomenout, co napsal sám Babiš: „Pak jsem se šel podívat na substituční léčbu. To už je pro lidi, kteří mají vůli přestat s heroinem. Dávají jim místo něj metadon. V každém kraji bychom takové centrum potřebovali.“

Mezi odborníky proto vzniká logická obava, že místo substitučního centra v každém kraji budeme mít spíše víc protidrogových vlaků. To s sebou nese více žloutenky a více HIV. A také postupnou cestu drogových služeb do Ruska. Posun od harm reduction k represi a pochybné prevenci opravdu nic jiného neznamená.

Dobrá otázka také je, co způsobilo posun premiéra Babiše, který ještě v březnu drogové služby přímo velebil. Proč teď jmenoval koordinátorkou Vedralovou, s níž nikdo z drogových služeb nesouhlasí? Její jmenování totiž není práce komise, jak tvrdí Vedralová, ale přímo Babiše. Bylo by jistě zajímavé zjistit, co nebo kdo způsobil tento názorový posun. To už je však práce pro investigativní novináře. 

Z důvodu osobní angažovanosti v problematice drogových služeb si autor přál zůstat v anonymitě. Redakce jeho identitu zná.