Německo nestíhá budovat dálnice. Ty energetické

Podle plánů německé energetické revoluce, pro kterou se celosvětově vžilo německé označení energiewende, má Spolková republika vyrábět z obnovitelných zdrojů energie, v německém případě hlavně pomocí větrných elektráren, za dvanáct let 65 procent elektřiny. Jenže k tomu je potřeba nejen postavit tisíce a tisíce větrných elektráren, ale také postavit energetické „dálnice“, které umožní elektřinu vyrobenou v těchto zdrojích dostat tam, kde je ji možné spotřebovat nebo uložit.

Jenže zatímco dálnice pro automobily se v posledních letech začaly po celém Německu opět budovat tempem, které zaslouží obdiv, budování pro budoucnost největší evropské ekonomiky možná ještě důležitějších dálnic – těch energetických – se rozbíhá jen velmi pomalu. Tak pomalu, že se kvůli jejich nedostatku může stát energiewende jen fikcí a spolu s ní konec výroby elektřiny z uhlí.

Když na severu fouká

Ze 7700 kilometrů, které jsou podle Spolkové agentury sítí (BNetzA) nutné k tomu, aby bylo možné uskutečnit plánované změny ve výrobě elektřiny, bylo vydáno povolení na výstavbu 1750 kilometrů a vybudováno bylo pouhých 950 kilometrů. „To jsou množství, kterými se nelze chlubit,“ uvedl pro server Deutsche Welle šéf agentury Jochen Homann a diplomaticky dodal, že „výstavba není tak rychlá, jak by bylo třeba“. Přitom už v roce 2021, tedy za tři roky, mají ukončit provoz poslední atomové elektrárny a bez nových přenosových sítí může mít německá ekonomika velký problém.

Jedním z nejvážnějších nedostatků je, že zatímco v dálniční síti nebo síti optických kabelů je východní a západní Německo propojeno dnes tak, že hranice bývalé Německé demokratické republiky už nepoznáte, propojení energetických soustav obou částí dříve rozděleného Německa je i dnes nedostačující. To vede k tomu, že se část elektřiny ze severu země na průmyslový jih, především do Bavorska, přenáší i přes Polsko a Českou republiku.

Ty v minulých letech začaly chránit svoji energetickou soustavu před německými energetickými „tsunami“ soustavou obřích transformátorů, které by se daly v energetickém světě přirovnat k hraničním opevněním doby před druhou světovou válkou. Tak jak bude nedostatek přenosových kapacit v Německu vzrůstat, bude třeba posilovat i tato „opevnění“. A nebude to rozhodně zadarmo.

Neschopnost dostat na jih Německa proud, který ve stále řidčeji obývaném severu Spolkové republiky zvláště při větrných dnech přebývá, vede už dnes k obrovským ekonomickým ztrátám. Tisíce kilometrů chybějících rozvodů jsou příčinou toho, že energetické zdroje na severu Německa je často třeba odepínat z přetížené sítě, a to i v situacích, kdy by v jiných regionech země byl přitom proud potřeba.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Ekologickou výrobu brzdí ekologové

Největší problém při budování sítí přitom nejsou peníze, ale neschopnost státu prosadit budování životně důležitých energetických dálnic přes soukromé pozemky, kde naráží na odpor zemědělců, ekologů i normálních Němců, kteří vysokonapěťové rozvody elektřiny ve svém okolí prostě nechtějí – z mnohdy velice diskutabilních obav o své zdraví. Ekologové tímto způsobem vlastně často paradoxně blokují rychlejší rozvoj obnovitelných čistých zdrojů elektřiny, který jinak tvrdě prosazují.

Loni se kvůli nedostatku přenosových možností musela „vyhodit“ elektřina v rekordní hodnotě 1,4 miliardy eur (asi 40 miliard korun), a pokud se bude budování energetických dálnic postupovat současným pomalým tempem, může to být za deset let už čtyři miliardy eur. Tuto bez užitku „vyhazovanou“ elektřinu budou samozřejmě muset zaplatit němečtí zákazníci.

Další problém, který se řeší jen velmi pomalu, je „skladování“ přebytečné elektřiny. Kapacity výrazně zaostávají za potřebou. 

Všechno špatné ale může být k něčemu dobré. Zaostávání energiewende za plány německé vlády a úřadů může těšit provozovatele klasických energetických zdrojů. Atomové elektrárny to v Německu už asi nespasí, jejich plánované odstavení je příliš velké politikum, ale provozovatelé uhelných elektráren můžou tiše doufat, že doba využití jejich „špinavých“ zdrojů výroby elektřiny neskončí rozhodně tak brzy, jak to původně vypadlo.

Což je, na rozdíl od výsledků fotbalové Sparty, dobrá zpráva například i pro EPH Daniela Křetinského, který právě na kartu pomalejšího postupu energiewende a dlouhodobějšího ústupu od výroby elektřiny z klasických zdrojů hodně vsadil. Zdá se, že to byla nejméně pro příští roky i v Německu ta správná karta.

Autor je redaktor MF Dnes