Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Rajeshi, hoď ho do stroje

Všudypřítomný dohled a masivní úniky dat: miliardy Indů a Číňanů zažívají digitalizaci státu v praxi.

Čeští Piráti se s Andrejem Babišem na mnoha věcech neshodnou, jeden programový bod mají ale společný: chtějí „nastartovat digitální, uživatelsky přívětivý stát“. Digitalizace státní správy se v zemích od Řecka po Indonésii stala synonymem pokroku. Jeho vzorem je Estonsko, které na uživatelské přívětivosti staví svůj obraz. Proces převodu státní agendy do jedniček a nul ovšem souběžně probíhá i v úplně jiném měřítku než v 1,3milionové pobaltské zemi – v Indii a Číně, kde žije víc než dvě a půl miliardy lidí. Zatímco estonská cesta je pohádkou o úspěchu, digitalizace v miliardových asijských zemích připomíná spíš dystopické romány.

Soukromí za rýži

Indický parlament v roce 2016 schválil systém Aadhaar. Dvanáctimístné osobní číslo se stalo univerzálním dokladem nezbytným ke komunikaci se státem i soukromými firmami. Systém zároveň disponuje největší biometrickou databází na světě: záznam každého Inda obsahuje kromě klasických osobních údajů i otisky prstů a sken duhovky. I přes odpor organizací zabývajících se ochranou soukromí začala Indie Aadhaar prosazovat – a dnes systém eviduje přes 1,2 miliardy Indů.

Blik a jsou tam. Do systému Aadhaar lze registrovat děti starší jednoho roku, ty ještě sdílejí fyzickou identifikační kartu s rodiči či opatrovníky. K pátým narozeninám dostanou vlastní. Od tohoto věku se také snímají jejich biometrické údaje.

Registrace do Aadhaaru není povinná, pro většinu Indů je ale nezbytná. Přiřazené číslo musí mít nejen každé bankovní konto, ale také každá SIM karta. Jsou s ním také propojeny stovky vládních sociálních programů, bez jejichž pomoci se desítky milionů chudých Indů neobejdou. Kdo chce ve venkovských regionech Indie pomoc při hledání práce nebo žádá o potravinové příděly, nemůže se státem komunikovat jinak než prostřednictvím Aadhaaru.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Nakonec jsem si řekl: Jindro, co blbneš? Přece nemůžeš dělat šéfredaktora novin, které vlastní politik. Babišovi jsem napsal že by to nedělalo dobrotu. Rozhovor s Jindřichem Šídlem.


Žánr, který se Česku příčí v krku: Těžko vysvětlovat voliči ODS ve středních letech, proč si člen Wu-Tang Clanu kdysi zajel vyzvednout potravinové lístky limuzínou a že to někdo považuje za užitečný aktivismus. Táňa Zabloudilová o rapu.


Máme přijmout syrské sirotky z uprchlických táborů v Libanonu? Jestli tam nějací jsou, zjišťovala na místě Markéta Kutilová. Výsledek? Nedostatkové zboží.


Systém hlídají nevládní organizace – a ty hlásí, že jsou s ním Indové spokojeni. Podle aktuálního průzkumu State of Aadhaar 96 procent respondentů uvedlo, že je důležité vědět, jaké informace o nich vláda má a jak je používá. Zároveň víc než tři čtvrtiny oslovených podporují povinné propojení Aadhaaru s vládními i soukromými službami.

Povinný zápis v databázi byl předmětem několika soudních sporů a v některých případech ho soudy zpochybnily, pro běžné Indy je však otázka soukromí bezpředmětná. Aadhaar umožnil desítkám milionů lidí otevřít si bankovní účet nebo dostávat pravidelné dodávky potravin. Předání osobních dat státu je v takových případech jen malou cenou.

„Téměř bez děr“

Systém shromažďující soukromé údaje víc než miliardy lidí má samozřejmě své mouchy. Zpráva State of Aadhaar uvádí, že se kvůli chybám v databázích miliony lidí v chudých provinciích nedostaly k potravinovým přídělům – byť problémy s Aadhaarem tvoří jen menší část potíží s indickým sociálním systémem.

Běžné jsou také úniky dat. Indický deník The Tribune na začátku roku popisoval, že za pouhých 500 rupií (necelých 200 korun) se lze přes anonymní prostředníky dostat k celé miliardové databázi. A za další drobný poplatek si reportéři pořídili software umožňující vytisknout doklady kteréhokoliv registrovaného Inda. Indické úřady přesto celý systém označují za „téměř zcela bezpečný“.

Autorem fotografií: Marco Saroldi / Shutterstock.com


Kam se ale Indové hrabou na Čínu! Jak vypadá systém „sociálního skóre“, který v Číně zavádějí? A co elektronický stát v Estonsku? Proč když dva dělají totéž, není to vždycky totéž?

Zbytek článku si můžete přečíst v čerstvém Finmagu, který minulý týden zamířil na stánky. Můžete tam zamířit taky – anebo si Finmag objednejte přes web. Digitálně nebo v papíru. Jedno číslo nebo předplatné. A pozor: k digitálnímu předplatnému získáváte přístup ke kompletnímu archivu Finmagu.


Michal  Zlatkovský

Michal Zlatkovský

Narodil se v roce 1991 v Brně, od roku 2013 bydlí v Praze. Pracoval jako správce sociálních médií v Hospodářských novinách a na iDnes.cz. Tři roky strávil v Respektu, kde se staral o web a sociální sítě a psal sloupky a články... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Novak Josef | 31. 7. 2018 10:08

Chovatelia dobytka už desaťročia prištikávajú dobytku registračné štítky.
Ameriskí farmári už stáročia vypaľujú značky dobytku do kože.

MODERNÍ europski , ázijskí aj americkí demokrati, aj totalisti, si svoj ľudský dobytok evidujú digitálne.
NIČ sa vo svete nemení principálne, iba technologie sa menia.

Jedine ovčania sa hodne zmenili - vôbec im nevadí ich spoločenské postavenie : dobytok vo vlastníctve politikov a štátu.

+12
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK