Africká zóna volného obchodu: cesta z chudoby pro miliony

V těchto měsících pracovaly africké státy na přípravě, podepisování a ratifikacích dohody o Africké kontinentální zóně volného obchodu (AfCTFA). Tato dohoda je jedním z největších kroků k liberalizaci obchodu od založení Světové obchodní organizace (WTO) v roce 1995.

Začátkem července se v Nuakšotu, hlavním městě Mauritánie, na 31. summitu Africké unie upsalo 49 z 55 jejích členských států ke členství v nové zóně volného obchodu AfCTFA. Znamená to, že se volný obchod stává v africké politice mainstreamem?

Cla pryč. Hned

Kdyby k nové dohodě přistoupilo všech 55 států, vznikla by obchodní zóna s 1,2 miliardy lidí a kumulativním hrubým domácím produktem ve výši 2,5 bilionu dolarů. Cíl nové dohody jsou lepší podmínky pro obchodování v rámci kontinentu, konkrétně okamžité zrušení cel u zhruba 90 procent zboží s tím, že zbývající desetina cel na „citlivé zboží“ by se odbourávala postupně.

Svobodný obchod mezi sousedy je živá voda pro ekonomický růst. V roce 2016 směřovalo pouhých 18 procent afrického exportu do jiných zemí kontinentu. Pro srovnání v Evropě nebo Asii to ve stejném roce bylo 69, respektive 59 procent.

Podle odhadů Ekonomické komise OSN pro Afriku by dohoda AfCTFA mohla zvednout africký vnitrokontinentální obchod do roku 2022 o 52,3 procenta. A ještě zdvojnásobit by se mohl po odstranění zbývajících deseti procent tarifů. AfCTFA, pokud bude přijata, v sobě v nese pro africký obchod potenciál revolučního pokroku, který může navýšit HDP kontinentu o miliardy dolarů.

Konkurenční boj o to, kdo vytvoří přívětivější a stabilnější obchodní podmínky, by mohl přinést i lepší, kvalitnější politiky.

Aby dohoda AfCTFA začala platit, musí ji ratifikovat aspoň 22 členů Africké unie. Zatím jich to udělalo šest. Dohoda taky donedávna neměla podporu dvou nejbohatších afrických států. Nigerie spolupráci odmítá i nadále, Jihoafrická republika, tedy největší africká ekonomika vůbec, teď dohodu konečně podepsala.

Od socialistických experimentů ke svobodě obchodu

Nutno říct, že historie Africké unie je z velké části historií nedodržených slibů a nesmyslných kroků. Pokud AfCTFA uspěje, bude to známka významného odklonu od socialistických politik africké minulosti. Profesor George Ayittey, prezident Nadace svobodná Afrika, to vysvětluje následovně:

„Většina afrických národů se po nabytí nezávislosti vydala socialistickou cestou (…) Na mnoha místech Afriky ztotožnili kapitalismus s kolonialismem, a jelikož to druhé znamenalo zlo a vykořisťování, jevilo se tak i to první. Socialismus znamenal protiklad kapitalismu, a byl tedy prohlašován za jedinou cestu k africké prosperitě (…) nakonec ale přinesl ekonomický úpadek, represi a diktaturu.“

Africký socialismus se zrodil v Ghaně, zemi, která získala v roce 1957 nezávislost jako první z afrických kolonií. Kwame Nkrumah, který je mnohými považován za „otce afrického socialismu“, usiloval o „kompletní zestátnění ekonomiky“. Nkrumah povzbuzoval Afričany, „neusínejte na vavřínech, dokud společně nezničíme tu bídnou stavbu kolonialismu a na jejím místě nevybudujeme opravdový ráj“.

Lídři dalších zemí postupně následovali Nkhumahův vzor. Ahmed Sekou Touré v Guinei 1958, Modibo Keita v Mali a Leopold Sedar Senghor v Senegalu 1960, Kenneth Kauda v Zambii 1964 a Agosthino Neto v Angole 1975 jsou jen někteří z nich. Jak dál vysvětluje Ayittey:

„Jak se dalo čekat, v jedné zemi za druhou, s až smrtící důsledností, následoval úpadek, diktatura a útlak (…) Socialismus v Africe řídily státní aparáty ovládané jedinou stranou. Stát vlastnil všechno a dirigoval všechnu ekonomickou aktivitu.“

Porovnejme minulost Afriky s její současností. Dohodu AfCTFA prosazuje třeba Pail Kegame, předseda Africké unie a prezident Rwandy. Kegame se považuje za zaníceného příznivce volného obchodu a za následovníka Leea Kuana Yewa, prvního lídra nezávislého a volně obchodujícího státu Singapur. A není sám: Mahamadou Issoufou, prezident Nigeru, poznamenal, že mobilizovat partnery k podpisu dohody bylo snadné, jelikož „většina vůdců už beztak chtěla v Africe zónu volného obchodu vybudovat“. AfCTFA bude znamenat „víc integrace a víc růstu pro celý kontinent“, prohlásil Issoufou.

A opravdu, bez ohledu na dohodu AfCTFA lze v Africe pozorovat příklon k svobodnému podnikání.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Od svobody obchodu ke svobodě?

Jak píše Marian L. Tupy z Cato Institute, „milostný románek Afriky se socialismem trval až do roku 1990, kdy se konečně začala začleňovat zpátky do globální ekonomiky“. Podle zprávy o stavu ekonomické svobody ve světě se africká ekonomika stává svobodnější – její skóre ekonomické svobody je dnes na úrovni světového průměru v roce 1996.

Tupy pokračuje:

„Obchodní vztahy se zbytkem světa se [po roce 1990] jakžtakž liberalizovaly a africké státy začaly deregulovat své ekonomiky. Díky tomu začaly zvolna stoupat ve výročních zprávách Světové banky mapujících přívětivost podnikatelského prostředí.“

Navzdory tomuto trendu směrem k liberalizaci v řadě afrických zemí bují korupce, vládnou tu diktátoři a přetrvává chudoba. Dohoda AfCTFA spolu s vůlí 49 afrických států podpořit vnitroafrický volný obchod ale naznačují, že přístup kontinentu, jenž byl kdysi nazýván „beznadějným světadílem“, se mění.

Od diktatury k volnému obchodu – vyhlídky pro africký růst nebyly nikdy nadějnější. Nezbývá než doufat, že nová dohoda přinese africké ekonomice ty miliardy dolarů a pozvedne miliony lidí z chudoby.

Z originálu publikovaného na FEE.org pro Finmag přeložil Kamil Hrabal