Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nemocnice na kraji Facebooku

Tomáše Šebka znáte jako Lékaře bez hranic, zachraňoval životy v Afghánistánu, na Haiti nebo v Jižním Súdánu. Rozhovor, který s ním pro nové číslo Finmagu vedla Lenka Vrtišková Nejezchlebová, se ale soustředil na jiné téma: na krizi českého zdravotnictví a na roli, kterou by při jeho resuscitaci mohly sehrát moderní komunikační technologie.

Rozhovor s digitálním chirurgem a lékařem neznajícím hranice vznikal stylově: na dálku, přes oceán.

Povězte, co děláte v New Yorku?

Jsem tady kvůli rodině. Do třiceti jsem se nikam pořádně nepodíval. Neměl jsem čas, studoval jsem, pracoval, od dvaceti jsem táta. Všechno jsem měřil perimetrem od Šumavy k Tatrám a to je sakra málo. Až když jsem vyjel na svou první misi s Lékaři bez hranic, začínal jsem postupně vnímat svět v širších souvislostech. Docela mě mrzí, že jsem začal jezdit ven tak pozdě, a tak alespoň podobnými výjezdy, možná trochu násilně, ten perimetr rozšiřuju našim dnes už dospělým dětem. A protože máme čerstvě ještě třetího mrňouse, je měsíc v New Yorku i takový odpustek pro ty velké, že se víc staráme o nejmenšího.

Páni, mrňous! Když jsme si povídali před několika lety, říkal jste, jak si libujete, že jste měli se svou ženou děti brzo, takže jste teď volní a užíváte si. A vy takhle?

Už je to tak. Dopřáli jsme si ho plánovaně. Řekli jsme si, že máme čas vychovat ještě jednu generaci.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Narodil se 25. března 1977 v Praze. Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 2002 nastoupil jako všeobecný chirurg do Nemocnice Hořovice. V roce 2004 založil společnost provozující odborný portál proLékaře.cz a telemedicínský projekt zaměřený na lékařské poradenství uLékaře.cz. V roce 2013 nastoupil do Nemocnice Na Františku v Praze, kde pracuje na chirurgickém oddělení.

O svých zkušenostech z misí Lékařů bez hranic, na které odjíždí od roku 2010, napsal knihy Mise HaitiMise AfghánistánAfrická zima.

Je ženatý a má tři děti: Kateřinu (1997), Šimona (2000) a Adama (2017).

Je pro vás ten pobyt v New Yorku dovolená?

Sice neoperuju, ale jinak dělám to samé, co doma. Pracuji v naší virtuální nemocnici uLékaře.cz a snažím se tady v New Yorku setkat s lidmi, kteří něco podobného dělají v USA. V místní kanceláři Lékařů bez hranic jsem měl besedu o své poslední misi, čeká mě i přednáška v OSN. Hledám agenta pro vydání svých knížek v angličtině. Možná stihnu i krátkou stáž v místní nemocnici. Ale taky mám v plánu zasurfovat si s rodinou jedné svojí americké pacientky.

Vy máte americkou pacientku?

Mám pacienty v Afghánistánu, na Haiti a v Jižním Súdánu – ale i pacienty z bohatých zemí, kteří se k nám do Nemocnice Na Františku dostanou, když kochání krásou Prahy nejde podle plánu. A tahle pacientka, ta chudák zakopla o šutr na Karlově mostě a teleobjektivem, co měla na krku, si rozdrtila játra. Měl jsem zrovna službu, nebyl to úplně standardní zákrok, ale zvládli jsme to, pacientka se uzdravila a je zpátky v USA. Mám i pár „žlučníků“ na západním pobřeží.

Stává se vám často, že s pacienty navážete přátelství?

Každý den úplně ne, ale s desítkami pacientů se nějak potkávám i za jejich plného zdraví. Občas si napíšeme, zavoláme, jsme v kontaktu. A abych nezapomněl na ten výčet plánů tady v Americe, tak za mnou taky přiletí můj chirurgický buddy z Prahy, abychom společně zdolali Great Allegheny Passage, což je slavná cyklostezka mezi Pittsburghem a Washingtonem, 333 mil. Takže, jak vidíte, samá práce, práce a práce!

Širší veřejnost vás zná především díky knihám, které jste napsal o svých misích na Haiti, v Afghánistánu a v Jižním Súdánu. Tam jste byl naposledy a pak dlouho nic. Nemáte teď nějakou delší pauzu?

Přetáhl jsem svůj obvyklý cyklus, tentokrát jsem do toho totiž vmezeřil misi rodinnou. Ale ten čas se už zase blíží. Kdybych neletěl do New Yorku, odjel bych zřejmě na krátkou misi do pásma Gazy nebo do Sýrie. Je to otevřené. Pro Lékaře bez hranic ale pracuju, i když nejsem na misi. Podílím se na řadě projektů, zejména mě zajímají ty prolnuté technologiemi. Používáme bezpilotní letouny, satelity, telemedicínské gadgety…

To budete muset vysvětlit.

Ty gadgety jsou přístroje schopné monitorovat pacienta a v některých případech mu i na dálku pomoct. Příklad mimo sféru Lékařů bez hranic: pojedete s kardiostimulátorem na safari do Afriky, kde se vám uprostřed pustiny zastaví srdce. Systém vyšle informaci do vzdáleného centra, to ji vyhodnotí a odpoví impulzem, kterým kardiostimulátor srdce nahodí. Když obživnete, pípne vám SMS: „Právě jste přežila klinickou smrt. Stavte se za svým kardiologem upravit medikaci.“

Abych se vrátil zpět k Lékařům, tak pozor, novinka: v Praze vzniká sdílené, mezinárodní IT centrum Lékařů bez hranic! Mám to štěstí sedět ve správní radě.

A už jsme u toho. Digitální, virtuální. Mám pocit, že poslední dobou jsou to vaše indiánská jména. Neznám například jiného chirurga tak aktivního na sociálních sítích, sdílíte mimo jiné to, čemu říkáte Human Body Art, třeba fotky žlučníkových kamenů, ale i zhoubných útvarů a podobně. Reakce jsou různé, od obdivu a nadšení až po znechucení. Co vás to napadlo?

Od malička mě baví dívat se na věci jinak. A provokovat. Mysl i emoce. Bránit se zavedeným pořádkům. Všechno kolem nás je extrémně zajímavé, zábavné a poučné… V medicíně existuje dokonce například takzvaná bristolská škála stolice.

Z čerstvého Finmagu

Finmag předplatné

27 stran o vědě.

Kde je budoucnost vědy? V upirátěných článcích? Kam kráčejí robozvířata Boston Dynamics? Génius ze střední: Petr Štěpánek si vyrobil robotickou ruku, elektroencefalogram… Teď podniká s elektrolongboardy. A další.


Sinolog Martin Hála o Si Ťin-pchingovi: Čína je v jeho očích už na takové ekonomické úrovni a má k dispozici takové technologické prostředky, že může prosadit komunistické ideály, které nešlo naplnit za Mao Ce-tunga.


Škála pevnosti lejna?

Řekněme spíš konzistence. Je to dnes již vědecky zavedená konstanta, ale ten, kdo to vymyslel, musel mít duši dítěte, nemyslíte?

Tak jako vy?

Větší. Ale jo, myslím, že jsem pořád dítě. Celý svůj profesní život se dívám do útrob člověka, což je samo o sobě fascinující. Trvá jen chvíli, než laik přestane biologicky naprosto normální obrazy vnímat s odporem.

Konkrétně žlučníkové kameny jsou často krásně žluté, žlutozelené, jako cvrnkací kuličky…

Nechci, aby to působilo násilně a morbidně, proto vybírám právě obrázky, které můžou připomínat i podzimní listí. Umění, které tvoří příroda. Právě žlučníkové kameny jsou něco, s čím se břišní chirurg potkává dnes a denně, ale každý z nich je úplně jiný.

Pojďme na váš virtuální operační sál. Jste propagátorem „distančního přístupu k pacientovi“, provozujete online poradnu uLékaře.cz. Na LinkedInu se titulujete mimo jiné jako „spoluzakladatel virtuální nemocnice“ a „evangelista digitálního zdraví“. Kdy jste se dal na tuhle misi?

Celý svůj profesní život medicínu popularizuju: snažím se odkrývat její tabu, vysvětluju, zjednodušuju a polidšťuju ji tam, kde se stala až příliš technickou a od laiků odtaženou disciplínou. Chci, aby k ní měli lidi blíž. Myslím, že díky technologiím může být dostupnější, v tom filozofickém, ale i praktickém smyslu.

Zabývám se myšlenkou jakéhosi hnutí za lepší dostupnost lékařské péče pomocí technologie. Chtěl bych, aby se zdravotní péče stala férovější odspoda: vůlí pacientů a lékařů. Chci k tomu využít moderní nástroje, bez politických nebo komerčních ambic. Ta technologie totiž bude fungovat jen tehdy, když ji budou mít uživatelé rádi. Když jsem před lety založil uLékaře.cz, zblbnul jsem pro tu myšlenku pár svých bývalých spolužáků z medicíny, dnes vážených specialistů v nejrůznějších oborech. Teď už máme měsíčně přes milion reálných uživatelů, tři tisíce lidí se radí s mými kolegy. A to už je přece nemocnice, ne? Virtuální nemocnice.

Zdraví ale není digitální. Dokud nebudeme z křemíku, bude zdraví pořád tělesné a duševní. A abychom tady z vás nedělali šarlatánského psychotronika, řekněte: co se dá pro pacienta udělat na dálku?

Jako pionýr prospektor nejprve sám kombinuju popularizaci a poradenství přes Facebook a Messenger. Někdo ke mně chodí okukovat krásu žlučníkových kamenů, jiný chce poradit s konkrétním problémem, což někdy vyústí v konzultaci u mě v nemocnici nebo i v chirurgický zákrok. V žádném případě nenahrazujeme péči lékaře, který fyzicky poskytuje zdravotní službu. Umíme ale udělat preanalytiku, nasměrovat pacienta ke správnému specialistovi. Díky svým zdravotním sestrám jsme schopní uživatele i k takovému specialistovi objednat tak, aby se to hodilo oběma, navíc uživatel odchází k lékaři poučen, a lékař tak často může pomoct už při první návštěvě. Jsme navázaní na stovku zdravotnických zařízení, u kterých máme jistotu, že se o naše uživatele postarají. Nezní vám to jako alternativa? Ne alternativa k medicíně, tu děláme všichni stejně, ale k systému. Jsme pořád na začátku, ale jsem na tuhle svou misi fakt pyšnej.

Fotografie Michael Tomeš


Proč si Tomáš Šebek myslí, že české zdravotnictví dospělo do bodu zlomu? Jak se dělá reforma zdravotnictví zdola, z vůle pacientů a lékařů, ne politiků? Jak může lékař pomáhat pacientovi na dálku, aniž se stal šarlatánem?

Zbytek rozhovoru si můžete přečíst v čerstvém Finmagu, který právě včera zamířil na stánky. Můžete tam zamířit taky – anebo si Finmag objednejte přes web. Digitálně nebo v papíru. Jedno číslo nebo předplatné. A pozor: k digitálnímu předplatnému získáváte přístup ke kompletnímu archivu Finmagu.


Lenka Vrtišková Nejezchlebová

Lenka Vrtišková Nejezchlebová

Novinářka na volné noze. Píše rozhovory, slabost má zejména pro ty s vědci. Získala Novináskou cenu za rok 2017. Vyšla jí knížka Trojboj s draky. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK