Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nedůvěra k vědcům nesouvisí s politikou

Podle stupně tmářství nepoznáte, koho člověk volí.

Máme tu krizi důvěry ve vědu. Řada lidí veřejně vyjadřuje pochybnosti o platnosti vědeckého poznání. Jsou mezi nimi i politici, ba dokonce prezidenti. A vědecké instituce i časopisy zas vyjadřují svoje znepokojení nad tím, jak nedůvěra veřejnosti ve vědu roste.  Jak je možné, že nikoli nepodstatná část obyvatelstva zaujala tak nepříznivý postoj právě k vědě, jejíž výdobytky prostupují náš každodenní život a dělají ho v nejrůznějších ohledech čím dál uspokojivějším? Když porozumíme tomu, proč lidi vědě nevěří, pomůže nám to snad pochopit, co bychom mohli dělat, aby lidi vědu začali brát vážně.

Věda není jenom oteplování

Řada vědců vidí hlavní kořen skepse vůči vědě v politických postojích. Sociolog Gordon Gauchat ukazuje na sílící nedůvěru k vědě u politických konzervativců, počátek trendu datuje do sedmdesátých let minulého století. A souhrn výsledků jednoho nedávného výzkumu, prováděného sociálními a politickými psychology, důsledně ukazuje, že klimaskepticismus typicky najdeme u lidí na konzervativní straně politického spektra. Jenže se skepsí vůči vědě je to trochu složitější, než abychom všechno hodili jen na politické smýšlení.

Ten samý výzkum, který zachytil vztah mezi politickou příslušností a postojem ke klimatické změně, zaznamenal také to, že politické smýšlení není předpokladem ke skepsi v jiných kontroverzních tématech. Práce kognitivního vědce Stephana Lewandowského ani výzkum vedený psychologem Sydneym Scottem nezachytily žádný vztah mezi politickou ideologií a postoji ke genetické modifikaci. Lewandovsky rovněž nezaznamenal žádné propojení mezi politickým konzervatismem a skepsí vůči očkování. Za skepsí vůči vědě je tedy ještě něco víc než politický konzervatismus. Co ale?

Jestli chceme najít solidní vysvětlení, proč stále víc lidí odmítá představu klimatické změny způsobené člověkem, kde se berou obavy, že konzumace geneticky modifikovaných potravin představuje nebezpečí, nebo víra, že očkování způsobuje autismus, je důležité systematicky mapovat, které faktory ke skepsi vůči vědě a k (ne)důvěře v ni opravdu přispívají a které ne.

Politika, víra, etika, gramota

S kolegy jsme nedávno zveřejnili soubor studií, které zkoumaly důvěru ve vědu a skepsi vůči ní. Jedno z hlavních poselství, které by si z nich člověk měl odnést, je, že bychom neměli míchat dohromady různé formy skepse vůči vědě. Jistě nejsme první, kdo se dívá dál než k politickým postojům, všimli jsme si ale, že v dosavadní literatuře jsou dvě podstatné mezery. Zaprvé se jako prekurzor skepse vůči vědě překvapivě málo zkoumala religiozita, snad proto, že na sebe hlavní pozornosti strhávaly politické názory. A za druhé v současném výzkumu schází systematické prozkoumání různých forem skepticismu a zároveň proměření obecnější důvěry ve vědu. Obojí přehlédnutí jsme se pokusili napravit.

Lidé můžou být vůči vědě skeptičtí nebo jí nevěřit z různých příčin, ať už jde o jeden konkrétní poznatek z konkrétní vědní disciplíny (např. „klima se neotepluje, ale evoluci uznávám“), nebo o vědu obecně („věda je jen jeden názor z mnoha“). My jsme identifikovali čtyři oblasti, které pravděpodobně můžou ovlivnit přijímání či odmítání vědy: politické postoje, religiozitu, mravní založení a povědomí o vědě. Tyto proměnné mají tendenci interkorelovat, v některých případech dost silně, což znamená, že může potenciálně dojít k jejich záměně. Pro ilustraci: pozorovaný vztah mezi politickým konzervatismem a důvěrou ve vědu může ve skutečnosti mít za příčinu jinou proměnnou, například religiozitu. Kdybychom nesledovali všechny koncepty zároveň, bylo by obtížné řádně vyhodnotit, nakolik která proměnná doopravdy rozhoduje.

Klima je politikum…

Zkoumali jsme tedy různorodé formy skepse k vědě na vzorcích účastníků v Severní Americe (mezinárodní studie z Evropy a dalších zemí bude následovat). Účastníkům jsme předkládali různá tvrzení o změně klimatu (např. „emise oxidu uhličitého způsobují změnu klimatu“), o genetických modifikacích (např. „genetické modifikování potravin je bezpečná a spolehlivá technologie“) nebo o očkování (např. „věřím, že očkování má negativní vedlejší účinky, které převáží nad přínosy dětského očkování“). Účastníci mohli uvádět, do jaké míry s těmito tvrzeními souhlasí nebo nesouhlasí. Měřili jsme také obecnou víru účastníků ve vědu a požádali je, aby navrhli, kolik peněz z federálního rozpočtu by ve srovnání s různými jinými oblastmi mělo jít na vědu. Ve všech případech jsme posuzovali vliv politických postojů, religiozity, mravních ohledů a povědomí o vědě (test vědecké gramotnosti, sestávající z pravých nebo falešných tvrzení jako například „veškerá radioaktivita pochází z lidské činnosti“ nebo „střed Země je velmi horký“).

Politické postoje většinou nehrály významnější roli. Jediný typ skepse k vědě, který se mezi účastníky průzkumu konzistentně projevoval silněji u konzervativců, byl – nijak překvapivě – klimaskepticismus. Co ale ostatní typy nedůvěry ve vědu případně skepse vůči vědě obecně?

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Šéfredaktor doporučuje: Dobrý pedagog vysvětlí průšvih českého vysokého školství tak, že porozumí i žák základní školy. Na pomoc si Tomáš Fürst bere ožungry z Horní Suché.


Kašpárek doporučuje: Na hodinách informatiky děti formátují text ve Wordu. Kdo je naučí to opravdu podstatné? Silvie Zeman a Klára Štouračová a kurzy IT gramotnosti makeITtoday.


Redakční vegetarián doporučuje: Neřízená střela řezník Fanda Kšána vás naučí milovat masožravého bližního svého. Jestli ne, nemáte rádi lidi. A kdo nemá rád lidi, nemá rád zvířata.


… věda ne

Pochybnost o genetických modifikacích nejevila žádný vztah k politickým nebo náboženským postojům, vykazovala ale korelaci s povědomím o vědě: čím hůř si lidi vedli v testu vědecké gramotnosti, tím skeptičtější byli k bezpečnosti geneticky modifikovaných potravin. Skepse vůči očkování se také nijak nevztahovala k politickým postojům, nejsilněji se projevovala mezi věřícími účastníky výzkumu, silně se také ozývaly mravní pochyby týkající se přirozenosti očkování.

Když odhlédneme od nedůvěry ke konkrétním jednotlivostem, co jsme se dozvěděli o obecné důvěře ve vědu a o ochotě vědu podporovat? Výsledky byly poměrně jasné: zdaleka nejnižší důvěru k vědě měli věřící. Zejména ortodoxní religiozita se ukázala jako silný negativní prediktor víry ve vědu a ortodoxní účastníci výzkumu byli také nejméně ochotni investovat peníze z rozpočtu do vědy. Ale znovu si všimněte: politické postoje v porovnání s religiozitou nehrály podstatnější roli.

Z provedených studií bychom si o krizi důvěry, která trápí vědu, měli odnést několik ponaučení. Především, že nedůvěra ve vědu není jedna, je to poměrně různorodý jev. Dále – nedůvěra ve vědu nemá moc co do činění s politickým postojem, s výjimkou pochyb o globálním oteplování, které konzistentně vykazovaly politickou podmíněnost.

Výsledky navíc naznačují, že skepse vůči vědě nemůže být vymýcena jednoduše tím, že se pozvedne povědomí o vědě. Vliv vědecké gramotnosti na důvěru ve vědu a ochotu vědu podporovat byl poměrně malý s výjimkou postoje ke genetickým modifikacím. Někteří lidé nejsou z různých důvodů ochotni přijmout některé konkrétní vědecké poznatky. Pokud chceme bojovat se skepsí k vědě, dobrý startovní bod je zkrátka uvědomit si, že tato nedůvěra má mnoho různých podob.

Z originálu publikovaného na Aeon.co pro Finmag přeložil Gabriel Pleska

Aeon counter – do not remove
Bastiaan Rutjens

Bastiaan Rutjens

Bastiaan T. Rutjens učí na katedře psychologie Amsterdamské univerzity. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 20 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 5. 7. 2018 10:21

Je to jako se vším, co řídí stát. Je-li věda financována státem, tak politici přirozeně chtějí, aby jim pomáhala k dosažení jejich cílů, jejich osobního prospěchu. Taková věda potom plní zadání politiků, přináší jimi objednané a zaplacené výsledky. Popírá sama sebe, přestává být vědou v původním slova smyslu a pochopitelně ztrácí důvěru té části veřejnosti, která s to uvědomuje.
Oteplismus je jedním příkladem, ale díky státu došlo třeba k naprostému zprofanování ekonomie, ze které se stala apologetika státních zásahů a takto je vyučována na školách financovaných státem, jako jediná ekonomie.

+19
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Josef Fraj | 8. 7. 2018 19:10

Málokde je také indoktrinace dětí v raném věku tak silná, jako právě u Amišů. Asi budete mít jiný názor, ale já považuji takovou indoktrinaci na hrubé násilí. To je ostatně křest novorozenců také.

-3
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK