Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Děkuji, striptýz být nemusí

Když už nutíme správce titěrných statisícových rozpočtů vysvlékat se do naha, měli jsme na té show aspoň začít kontrolovat návštěvníky.

Dvanáct let se zákon o střetu zájmů zpřísňoval a zpřísňoval – až se tradiční strany lekly, že kandidátky do letošních komunálních voleb zůstanou kvůli povinným detailním majetkovým přiznáním poloprázdné, a zařadily zpátečku.

Podle čerstvě schválené sněmovní novely zákona nakonec nemusejí někteří komunální politici a funkcionáři část majetků přiznávat. (Nová pravidla vysvětluje Rekonstrukce státu.) Senátní verze, která by nadto umožňovala politikům a funkcionářům zjistit, kdo do majetkového přiznání nahlížel, dolní komorou v úterý neprošla. V obou případech byli pro poslanci ODS, KDU, TOP 09, ČSSD a (nepřekvapivě) STAN. Senátní návrh jednohlasně odmítli jen Piráti, kteří se také jako jediní zdrželi při hlasování o kompromisním sněmovním návrhu.

Přístup Pirátů považuju za další z řady budíčků a zamítnutou senátní novelu za lepší, nebo spíš méně špatnou než schválenou sněmovní – pořád ještě přehnaně prosazující transparentnost na úkor soukromí.

Mít co skrývat je OK

Některé argumenty pro co nejmírnější, pokud vůbec nějakou veřejnou kontrolu majetkových poměrů se nabízejí automaticky bez usilovnějšího přemýšlení a zazněly už mnohokrát. Obcí máme hodně (o řád víc než skandinávské země) a schopných lidí, kteří by pro ně byli ochotní pracovat, naopak málo. Nerad bych z výběru kandidátů dopředu vylučoval ty, kteří mají co skrývat, navíc když to nutně nemusí být hned před finančákem, ale jen před závistivým sousedem nebo znepřátelenou větví rodiny.

K tomu vzpomeňme, že ještě necelý čtvrtrok po termínu vložení mimořádných majetkových přiznání do Centrálního registru jich v něm chyběla třetina z 38 tisíc, aniž za to opozdilcům nebo sabotérům hrozily postihy. Zákony tak přísné, že jim třetina lidí není schopná nebo ochotná včas dostát, přičemž se dá jen těžko říct, jestli a jak jejich porušení někomu uškodilo, jsou reklamou na anarchokapitalismus.

ČERSTVÝ FINMAG

„Čekárny jsou plné lidí, z nichž třetina má sedět úplně jinde, třetina je nedovyšetřená a jen té zbývající třetině může doktor pomoct ihned,“ vysvětluje válečný chirurg Tomáš Šebek, proč rozjel virtuální poradnu uLékaře.cz.


„Jak je možné, že Potomci lidí, Minority Report a Blade Runner tak dobře vyhmátly naše dnešní problémy? Stačilo si všímat věcí, o kterých se nemluví v televizi, říká tvůrce prvního z nich,“ píše naše nová posila Táňa Zabloudilová.


„Ayn Randová inspiruje už třetí generaci libertariánů a anarchokapitalistů. Nechybělo přitom moc – a v Leningradě by ji nutili točit komunistickou propagandu.“ Další díl našich nepřátel státu věnujeme Náčelnici Ankapů Ayn Randové. Mimochodem, ona sama anarchokapitalisty opovrhovala.


Milí zákazníci, pomozte nám kontrolovat manažery

Věc má ale ještě dva míň nápadné háčky. Za prvé: proč si svítit ausgerechnet na politiky, navíc i ty vládnoucí nad statisícovými vesnickými rozpočty? Střet zájmů a korupce nejsou zdaleka záležitostí veřejné sféry, existujou i v privátní. V té ale mají zaměstnavatelé naopak velmi svázané ruce, pokud by se chtěli dopátrat zázračného zbohatnutí manažera po podepsání kontraktu. Je nepředstavitelné, že by majetkové poměry svých zaměstnanců nechali hlídat veřejnost. Namítnete, že tady jde přece o naše peníze – jenže i klientelismus v soukromé sféře se nakonec promítá do cen, které platíme všichni.

A vlastně – proč nenabízet k veřejné kontrole majetkové poměry lidí s jinými formami moci nebo veřejného vlivu, třeba novinářů? Chraňbůh, abych po něčem takovém vážně volal. Jen nedokážu vysledovat logiku, podle které mám právo na pár kliků vyzvědět, jestli akcie ČEZu vlastní můj starosta, ale ne člověk, který o skupině píše do novin.

Vyhýbali jsme se Kafkovi, skončili jsme v Prostřenu

Druhým háčkem je plíživé nahrazování apriorní důvěry apriorní nedůvěrou. Podobně jako elektronická evidence tržeb vysílá signál, že je každý podnikatel potenciálním daňovým podvodníkem, majetková přiznání připomínají, že do politiky si lidé chodí nakrást. Co na tom, že to tak v drtivé většině případů není.

Ideál transparentnosti postupně degeneruje z požadavku, aby veřejné instituce nerozhodovaly tajuplně jak v Kafkových knihách, na Prostřeno, ve kterém si navzájem šmejdíme po barácích. S jedním rozdílem: v Prostřenu aspoň víte, kdo vám po něm leze. Dlouho jsem neměl příležitost pochválit pravicové poslance a senátory, ale za neúspěšný pokus o aspoň dílčí napravení tohoto úletu si to zaslouží. Kdo chce na striptýz, měl by počítat s kontrolou u vchodu.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Richard Malaschitz | 1. 6. 2018 10:37

Majetkové priznanie existovalo ale už v starovekých Atenach. Rozpocet mesta pozostaval z darov bohatych obcanov. Ak si mal dojem, ze si daroval viac ako iny obcan, ale ten iny vlastni (mozno) viac majetku. Tak si mohol pozadovat aby ten druhy obcan urobil jednu z dvoch veci: alebo aby navysil dar na Tvoju uroven alebo aby si s Tebou kompletne vymenil majetok.

+4
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK