S růstem na věčné časy

Česko je na první pohled v pohodě. Státní dluh v poměru k hrubému domácímu produktu klesá, ekonomika roste rychleji než zadlužení a věřitelé zůstávají klidní.

Ministerstvo financí odhaduje, že v příštích letech by se ukazatel relativního dluhu mohl dostat pod 30 procent. Samosebou pouze za předpokladu, že ekonomika nadále poroste a vláda neuvolní rozpočtovou disciplínu.

Obojí je nejisté.

Danit a utrácet

Hlavní tématem české politiky je nová vláda, která za sebou bude mít sněmovní většinu. Jenže vláda v demisi na vládu s důvěrou nečeká.

Jednobarevný kabinet Andreje Babiše si pospíšil s rozpočtovou strategií na celé volební období. Schválil plán (tady), podle kterého výdaje státního rozpočtu a státních fondů v příštích třech letech trvale porostou. Z letošních výdajů, které jsou stanoveny zákonem na 1364,5 miliardy korun, mají postupně vyšplhat na 1579 miliard v roce 1921.

Vláda počítá s tím, že bude rozdávat z koláče, který upekl český průmysl, k utrácení využije vyšší daňové příjmy. Podle prognóz ministerstva financí mají z letošních 1250 miliardy korun do tří let vzrůst na 1405 miliard.

Vyrovnaný nebo přebytkový státní rozpočet, který by zemi připravil na horší časy, přitom Babišova vláda neplánuje. Pro letošní rok je schválen rozpočet s deficitem 50 miliard korun a se stejným schodkem chce stát hospodařit i příští rok a v roce 2020.

Stal se snad deficitní rozpočet normou?

Rada radí, vláda rozhoduje

Vláda hledí na bezoblačnou oblohu a žádné jiné počasí nepředpovídá. Jak jinak, slogan „bude líp“ ho nepřipouští.

Před lehkomyslností přitom vládu varuje nově vytvořená Národní rozpočtová rada. K plánovaným vládním výdajům ve svém stanovisku (zde) rada píše: „Plné vyčerpání výdajových rámců by vedlo k rozpočtové expanzi, která v současné fázi hospodářského cyklu není žádoucí, protože by dále mohla prohlubovat makroekonomickou nerovnováhu. Neúplným vyčerpáním výdajových rámců bude naopak vytvořen prostor pro aktivní fiskální politiku v případě neočekávaného zhoršení hospodářského vývoje.“

Je ale možné předpokládat, že vláda se v příštích letech ve výdajích uskrovní a začne si vytvářet rezervy na horší časy? Vždyť Babiš už nasliboval hory doly.

Běžné výdaje kabinetu se nepochybně zvýší. Od příštího roku mají být výrazně vyšší penze i platy učitelů, polepší si policisté, vojáci, zdravotničtí pracovníci. Stát bude dotovat půjčky na bydlení, zařídí čtvrtinové jízdné v autobusech a vlacích studentům a důchodcům nad pětašedesát let…

Pokles zakázán

K tomu se do vlády chystají sociální demokraté a podporovat ji chtějí komunisté. Takže ke zmíněným dárkům přidejme nemocenskou od prvního dne, štědřejší rodičovský příspěvek (namísto toho, aby se vláda podporou částečných úvazků snažila vrátit matky do zaměstnání) i další sociální výdobytky. A k tomu patrně i růst platů pro všechny státní zaměstnance, nejen pro vybrané profese.

Strany, které se chystají příští vládu vytvořit, se předbíhají zleva a předkládají návrhy na mandatorní výdaje (stanoveny zákonem, zejména důchody a sociální dávky), anebo výdaje kvazimandatorní (například platy státních zaměstnanců).

Když v Událostech a komentářích ČT (zde) poslankyně a bývalá ministryně školství Kateřina Valachová odříkala sociální vymoženosti, které chystají zavést sociální demokraté, moderátor se jí zeptal, zda bude únosné je financovat také v dobách hospodářského poklesu. „My žádný pokles neplánujeme,“ opáčila bez váhání Valachová. A tím debata na toto téma skončila.

Jasný vzkaz: S ekonomickým zpomalením, s propadem daňových výnosů práce, s propouštěním – s tím si hlavy v Lidovém domě nelámeme, o tom neuvažujeme. Vždyť máme svých starostí dost.

Plán splníme!

Obavy, že vláda zmíněný rámec rozpočtových výdajů vyčerpá, jsou opodstatněné. Plány ANO a ČSSD dávají tušit, že výdaje tentokrát kabinet může splnit i na 100 procent. Je přitom zřejmé, že většina z nich (zejména slevy na jízdném a nemocenská od prvního dne) ekonomiku nepodpoří.

Jistě, dá se to odbýt i tak, jak to dělá Andrej Babiš – konstatováním, že Česko je čtvrtou nejméně zadluženou zemí v Evropské unii (na konci loňského roku dluh v tichosti povyrostl na „pouhých“ 1624,7 miliardy korun).

Babiš se však zaklínal, že bude řídit stát jako firmu. Je proto namístě připomenout, že dobře řízená firma si v časech prosperity vytváří ze zisků rezervy. Pro firmu Česko to neplatí?