Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Evropská komise zatočí s dvojí kvalitou potravin. Žádný důvod k oslavám

Evropská komise schválila směrnici, která zakáže výrobcům prodávat v různých zemích ve stejném obalu rozdílné zboží. Europarlament by ji měl schválit do roka.

Evropská unie má v plánu zatočit s dvojí kvalitou potravin. Pokud projde upravená směrnice o nekalých obchodních praktikách (a to projde – sice to bude chvíli trvat, ale jiný výsledek asi nikdo ani neočekává), výrobci nebudou moci mimo jiné pod jedním názvem prodávat v různých zemích výrazněji odlišné výrobky. Největší dopad bude mít předpis patrně na producenty potravin a drogerie. Nestane se tak, že zatímco v Německu bude mít šunka 90 procent masa, v Česku bude mít „ta samá“ šunka se stejným obalem masa jen polovinu a zbytek bude bůhví co.

Sympatická aktivita, řeklo by se. Zatímco nápady z Evropské unie bývají na domácí půdě obvykle vnímány s rezervou, tenhle vyvolal vesměs souhlasné reakce i v jinak typicky protibruselsky laděných diskuzích. Proč? Řečeno s trochou nadsázky se v Česku potkává germánská touha po kvalitě se slovanskou neochotou pro ni něco udělat. Když to za „nás“ vyřeší nějaké nařízení, budeme to mít bez práce. Jak jsme se tedy do současné situace dostali a co nás čeká?

Nejsme v zajetí monopolů

První otázka – proč vůbec někdo horší potraviny a jiné výrobky u nás prodává? Výrobci potravin rádi argumentují odlišnými požadavky a chutěmi lokálních středo- a východoevropských trhů v porovnání se Západem. Něco pravdy na tom být může, ale asi málokomu chutná víc rozemleté kopýtko než flákota. Hlavní důvod pro nižší kvalitu ale spíš bude snaha výrobců co nejvíc vydělat. Legitimní snaha, měli bychom dodat. Každý výrobce se snaží prodávat takové produkty, na kterých nejvíce vydělá. To ale ani zdaleka neznamená, že by se každý snažil prodávat ty nejméně kvalitní produkty.

Zároveň nemůžeme tvrdit, že bychom byli v zajetí nějakého monopolu, který nám nutí nekvalitní produkty, a nám nezbývá než je kupovat. Specificky v odvětví potravin i drogerie je konkurence vysoká a nemusíme ani chodit za hranice. Máme tu minimálně jednoho velkého výrobce, který by rád vládl (nejen) místnímu trhu; ale než jeho párky bych si dal raději ten aušus ze Západu. Mimo to jestli nějaký sektor v posledních letech zaznamenal extrémní boom, tak jsou to lokální / kvalitní / bio / eko /etno potraviny.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Nakonec jsem si řekl: Jindro, co blbneš? Přece nemůžeš dělat šéfredaktora novin, které vlastní politik. Babišovi jsem napsal že by to nedělalo dobrotu. Rozhovor s Jindřichem Šídlem.


Žánr, který se Česku příčí v krku: Těžko vysvětlovat voliči ODS ve středních letech, proč si člen Wu-Tang Clanu kdysi zajel vyzvednout potravinové lístky limuzínou a že to někdo považuje za užitečný aktivismus. Táňa Zabloudilová o rapu.


Máme přijmout syrské sirotky z uprchlických táborů v Libanonu? Jestli tam nějací jsou, zjišťovala na místě Markéta Kutilová. Výsledek? Nedostatkové zboží.


Nejmocnější zbraň má zákazník

Druhá otázka – napadlo lidi, že ty blafy prostě nemusí žrát? No asi napadlo, jenže se podle toho nechovají. Kdyby mizerné výrobky lidé nekupovali, za chvíli je nebude nikdo prodávat. Navzdory všem výmluvám a vytáčkám je to takhle jednoduché. Možná není hezké, že si o nás západní výrobci myslí, že nakonec sníme všechno, co nám prodají. Můžeme se cítit uražení, ale máme proti výrobcům tu nejlepší zbraň – svoje peníze. Proč platit za něco, co se nám nelíbí, když si můžeme snadno vybrat konkurenční výrobky?

Samozřejmě žádná volba ale není tak jednoduchá. Je třeba se rozhodnout, jestli si koupit šunku z vody a masokostní moučky za 20 korun, kvalitnější za 30, nebo prémiovou za 40. Člověk si musí rozmyslet, jestli chce dát víc za kvalitu nebo míň za zbytkový produkt. Soudě podle toho, co v Česku výrobci prodávají, sahá většina zákazníků po těch levnějších produktech. Pak se ale nemůžou divit, že nedosahují kvalit těch dražších.

Možná se zákazníci ani nediví, ale stejně by s tím chtěli něco udělat. Bohužel místo toho, aby vzali zodpovědnost do svých rukou a nedávali výrobcům to jediné, po čem touží, je snazší skuhrat a doufat ve změnu shora. Špatné zprávy: změna s novou směrnicí nepřijde.

Stokrát nic

Třetí otázka – změní se nařízením něco? Zkušenost ukazuje, že regulace bývá za trhem o několik kroků pozadu. V tomto případě ani není tak složité vymyslet, jak se asi s podobným nařízením dokážou výrobci potravin vypořádat. Místo šunky začnou na trzích se specifickými chuťovými požadavky (ehm) prodávat „šunku speciál“ a budou moct dál podávat potraviny s kvalitativně horším složením. Bruselští psi štěkají, ale karavana táhne dál.

Čtvrtá otázka – je vůbec důležité změnu směrnice řešit? Upřímně moc ne. Nejedná se o žádné monstrózní opatření, které by mělo položit zbytky evropského kapitalismu. Ale je to další drobný klacek pod nohy výrobcům. A znáte to – stokrát nic umořilo osla. Svým způsobem ale můžeme být rádi. Dokud se politici a úředníci (a je jedno jestli v Unii nebo u nás doma) zabývají zákony o tom, jak se můžou nebo nemůžou vypadat obaly buřtů, nemají čas se realizovat jinde.

Jakub Skala

Jakub Skala

Jakub Skala je neustále fascinován tím, co se na světě děje. O něčem z toho píše. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 16 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Lukáš Lánský | 17. 4. 2018 10:41

Nesvéprávný nejsem, ale na řešení lhaní všech a všude nemám kapacity. Nemám problém s tím, aby výrobce prodával pyliny, pokud tomu nebude říkat máslo. Potenciální tržní řešení garantování "máslovosti" končí jak na uplatitelnosti garanta, tak na tom, že pokud se domníváte, že by nemělo být trestané prodávat máslo co není máslo, těžko budete tvrdit, že by mělo být trestané nakreslit si na obal libovolnou "garanci" bez ohledu na to, co si o tom myslí garant.

Ad važe teze o tom, jak vypadá myšlení vysokých úředníků... Máte nějakou osobní zkušenost? Bylo by plodnější popisovat tu, takhle to vypadá, že si ji vymýšlíte za běhu.

+8
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jan Amos | 17. 4. 2018 14:55

Od té doby, co vařím podle Roberta Mikluše, dvojí kvalitu potravin opravdu neřeším - stejně jako on. Rozhodnutí evropské komise do mého špajzu díky Robertovi neproniknou, Konečně někdo, kdo se vyrovnal se základními požadavky vaření pro bohaté gurmány.

Španělský ptáček z japonského hovězího wagyu, s iberskou slaninou a křepelčími vajíčky, přelitý omáčkou se smrži, stříknutou ročníkovým portským - https://www.stream.cz/luxus-na-taliri/10010285-spanelsky-ptacek

Řekl bych, že snaha chránit blbé už nabývá parodických rozměrů...

-7
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK