Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vzdá se Kim jaderného tlačítka?

Schyluje se k rendez-vous amerického blondýna s největším jaderným tlačítkem se severokorejským rakeťákem s menším jaderným tlačítkem. A není jasné, co z toho může vzejít, ani to, co ti dva vlastně mají za lubem.

Komunikace Donalda Trumpa a Kim Čong-una až donedávna připomínala soupeření výrostků, kteří si poměřují… jaderná tlačítka. Když severokorejský vůdce loni po raketovém testu zvěstoval, že „celé Spojené státy jsou v dosahu našich jaderných zbraní“, americký prezident mu pohrozil, že na jeho zemi „oheň a hněv udeří silou, kterou tento svět ještě neviděl“.

Poté, co si Trump a Kim vyměnili komplimenty – Trump nazval šéfa asijské kleptokracie malým tlustým rakeťákem a Kim o Trumpovi prohlásil, že je senilní stařec – se ale schyluje k jejich „historické“ schůzce.

Pokud se vskutku uskuteční, bude to první setkání šéfů těchto dvou zemí. Sotva se však od ní čekat, že bude tím, čemu se říká game changer. Tomu snad nemůže věřit ani Trump. Americký prezident nicméně prokázal, že to myslel vážně, když v kampani říkal, že jeho zahraniční politika bude nepředvídatelná.

Loni Donald rezolutně opakoval, že nevidí žádný prostor pro dialog se Severní Koreou. Ještě v prosinci na Twitteru líčil, jak vyučuje šéfa diplomacie: „Řekl jsem Rexi Tillersonovi, našemu úžasnému ministru zahraničí, že snahou o vyjednávání s malým rakeťákem ztrácí čas… Šetři energií, Rexi!“

Teď otočil. Prohlásil, že může uzavřít „nejlepší dohodu na světě“. Čert se v tom Trumpovi vyznej!

Změny v království poustevníků?

Schůzku mu nabídl Kim III. Co k tomu nynější hlavu dynastie přimělo?

Za prvé to mohly být sankce. Karishma Vaswaniová, ekonomická zpravodajka BBC z Asie, píše, že Kimův režim sankce přitlačily ke zdi. Rada bezpečnosti loni v září utáhla šrouby. Schválila v pořadí devátý balíček sankcí a zakázala do Severní Koreje vyvážet zemní plyn. Kromě toho Severokorejcům omezila dovoz ropy i vývoz textilu. Ve stejné době zavedli Američané další kolo vlastních sankcí vůči firmám obchodujícím s KLDR a bankám, které obchod financují.

Anketa

Kdo má lepšího kadeřníka?

Severokorejský vývoz se tak snížil o téměř 30 procent. Důležité bylo to, že sankční režim začala dodržovat Čína, největší obchodní partner Severokorejců.

Druhým spouštěčem Kimovy vstřícnosti k rozhovorům o jaderném programu s Američany může být snaha modernizovat a otevřít své království poustevníků (Hermit Kingdom) po vzoru Číny. Píše o tom analytik David von Drehle v listu Washington Post.

Kima prý zaujalo, jak čínský prezident Si Ťin-pching dokáže udržovat politickou diktaturu, posilovat osobní moc, a přitom liberalizovat ekonomiku. K tomu, aby se pokusil o totéž, by však potřeboval vymanit Severní Koreu z izolace.

Za třetí důvod Kimovy ochoty vyjednávat lze pokládat pokrok v severokorejských zbrojních programech. Většina amerických analytiků ho staví na první místo. Třeba Jeffrey Lewis expert na zbraně hromadného ničení z Institutu mezinárodních studií ve vermontském Middlebury.

„Severní Korea vyvinula jaderné zbraně a balistické rakety, proto si také Kim konečně může dovolit pozvat amerického prezidenta do Pchjongjangu,“ napsal Lewis pro deník Guardian. Schůzka – ať už v demilitarizovaném pásmu, v Ženevě či kdekoli jinde – bude podle něj pro diktátora sladkou odměnou za jeho vytrvalost a prodá ji jako svůj triumf.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Evropská ruleta. Tisíce Gambijců každý rok vyrážejí za lepším do Evropy. Cestu každý desátý zaplatí životem. Markéta Kutilová na místě zjišťovala, co je na riskantní „zadní trasu“ žene.


Jak být menší kretén. Recept v rozhovoru s Petrem Ludwigem. Dál v něm najdete: dlouhověkost (podle vzoru Japonsko), boj s prokrastinací (čím dál tužší) a drogy (ale chytré).


Téma čísla: vzdělání. Státní maturita. Průšvih s vysokými školami. Budoucnost v online kurzech. IT gramotnost pro školáky. Analýzy, deprese, komentáře, naděje.


Ani Saddám, ani Kaddáfí

Koreanisté se až na výjimky shodují v tom, že od schůzky – pokud se vůbec uskuteční – nelze očekávat mírovou dohodu, natož dohodu o likvidaci jaderných zbraní nebo sjednocení Korejí.

Analytik Jonathan Cristol si na webu CNN položil otázku: Pokud byste byl Kim Čong-un, budete věřit a. slibům amerického prezidenta, b. svým zbraním?

Správně je pochopitelně b.

Emisar, který nedávno vedl jihokorejskou delegaci na jednání s Kimem a vyřídil Trumpovi zájem severokorejského vůdce o setkání, řekl, že Kim je „oddán jadernému odzbrojení“, že „nevidí důvod držet jaderné zbraně, pokud dostane přesvědčivé bezpečnostní záruky“.

„To může prohlásit každý, že chce denuklearizaci,“ poznamenal japonský ministr zahraničí Taro Kano a upozornil. „Severní Korea už tohle udělala dvakrát, a jen proto, aby získala čas na další vývoj jaderných zbraní.“

Nasnadě je otázka: Copak si „rakeťák“ pořídil jaderné zbraně proto, aby se jich vzápětí zbavil?

Jaderné nálože a rakety mu slouží jako pojistka. Bude na nich dřepět, protože předpokládá, že mu zaručí nedotknutelnost a jeho režimu další existenci.

Kimovo uvažování popsal na webu Politico Jon Wolfsthal, poradce pro kontrolu zbraní ve vládě Baracka Obamy: „S jadernými zbraněmi řídím svůj osud, bez nich jsem pro Ameriku pouze zákusek po nedělním obědě.“

Cílem Kim Čong-una je, aby ho svět respektoval. Nechce skončit jako irácký diktátor Saddám Husajn nebo nejvyšší libyjský beduín Muammar Kaddáfí.

Může se to povést?

„Není komplexnější téma než jednání o jaderných zbraních a na světě není nejistější místo, než Korejský poloostrov,“ cituje v souvislosti s plánovanou schůzkou deník USA Today Bena Rhodese bezpečnostního poradce v administrativě Baracka Obamy.

Trump se však rozhodl k rozhovorům ze dne na den. Překvapil dokonce vlastní ministerstvo zahraničí, a to se v první reakci zmohlo pouze na lakonické sdělení, které Donald nepochybně rád slyšel:„Bylo to prezidentovo vlastní rozhodnutí.“

Co za ním bylo? Nechtěl na sebe Trump pouze strhnout globální pozornost (obdobně jako Kim) a upozornit, že vládne nejen svému twitterovému účtu, ale také americké zahraniční politice?

Důležitý bude každopádně výsledek schůzky. V politice se ale občas dějí neskutečné věci, a tak se třeba se rendez-vous blondýna s největším jaderným tlačítkem a rakeťáka s menším jaderným tlačítkem vydaří.

Úvodní obrázek: pantid123 / Shutterstock.com

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 7 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Capouch | 12. 3. 2018 12:20

Historia magistra vitae. Churchill a Reagan byli nějací antikomunisté, ale vždycky se snažili nehnat konflikt až na ostří nože a zabránit jaderné válce. To znamená - vždycky jednat, nejlépe osobně, aby pro vás ti na druhé straně nebyli jen nějakými anonymními postavami, ale živými lidmi z masa a krve (a totéž jste byli vy pro ně).
Pokud to setkání opravdu vyjde, tak je to nejlepší zpráva za dlouhá léta.

+10
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 12. 3. 2018 11:59

Tak si jděte kopat jinam, kde Vám to povolí. :-)

-2
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK