Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak v práci vzdorovat bulšitu

A udržet si nejen místo, ale i sebeúctu.

Chvíli jsem v konferenčním hotelu bloudil, ale nakonec jsem „workshop kreativity“ našel. Sedl jsem si jako ostatní se zkříženýma nohama na zem, stát zůstal jen postarší hipík. „Korzujte po místnosti a představte se navzájem,“ vybídl nás. „Ale beze slov.“ Po pár minutách, kdy se přítomní chovali jak mentálně postižení mimové, hipík tu šaškárnu ukončil. „Teď si každý vezměte mandalu,“ ukázal na hromádku čehosi, co vypadalo jako psychedelické omalovánky, „a pomocí fixů jí vdechněte život.“ Po 30 minutách vybarvování nám řekl, aby každý svou mandalu popsal ostatním. Jedna žena prohlásila, že její rudý obrazec vyjadřuje její vášnivou povahu. Jeden muž vysvětlil, že jeho černá mandala je ztělesněním negativních emocí, které ho pronásledují celý život. Třetí ženě přišla slova příliš omezující, a tak nám o své mandale něco zatančila. Když jsme na konci odcházeli, jedna z účastnic se ke mně naklonila a šeptla: „To byl ale bulšit.“

Ani pravda, ani lež. Prostě kecy

Organizace po celém světě pobízejí svoje zaměstnance, aby se účastnili uhozených aktivit, které nijak nesouvisejí s jejich prací. Já sám jsem navštívil podniková rekreační střediska, kde mě učili rapovat nebo bubnovat na africké bubny. Slyšel jsem o firmách, kde zaměstnanci v rámci teambuildingu chodí po žhavém uhlí, absolvují vojenský dril nebo sjíždějí na raftu nebezpečné peřeje. Některé firmy dokonce své lidi nutí pořádat přehlídky spodního prádla, zkoušet si přežití v přírodě včetně pojídání brouků nebo hrát divadelní pohádky ve zvířecích kostýmech.

Moje cynická kolegyně z workshopu s vybarvováním mandal to pojmenovala moudře voleným slovem: bulšit. Filozof Harry Frankfurt z Princetonské univerzity definoval bulšit jako mluvu bez vztahu k pravdě. Lež je popření pravdy. Bulšit nemá obsah a kategorie jako pravdivost nebo nepravdivost pro něj nejsou relevantní.

Náš workshop nesl řadu typických symptomů bulšitu. Žádná fakta, plno abstrakcí. Účastníci šermovali módními floskulemi jako autenticita, seberealizace nebo kreativita. Osobně jsem těm vyprázdněným slovům nebyl s to přiřadit nějaký význam. Čím víc jsem se snažil, tím menší smysl dávala. Ze zdvořilosti jsem ale svoji roli dohrál.

Další čtení

Naše recenze

Co dalšího je bulšit? Bulšit jsou řeči markeťáků, tvrdí autoři knihy Everything Is Bullshit, pánové Mayyasi, Dhar a Crockett a. k. a. Priceonomics. Že o ruku musíte žádat s diamantem? Za to může markeťácký bulšit, diamant není nijak zvlášť vzácné zboží. Drahá vína? Bulšit. Psi s rodokmenem? Všecko je to bulšit.

Everything Is Bullshit

Víš, jak se cítí pes pod auťákem?

Strávil jsem víc než deset let studiem společenské dynamiky ve firmách a jiných organizacích a můžu vás ujistit, že takováhle nepříliš hrdinská reakce je normální. Většina lidí taky v duchu mávne rukou a bude dělat, co po nich chtějí. Je pro to řada důvodů, jedním z nejdůležitějších je ale právě zdvořilost. Bulšit funguje jako mazivo společenského soustrojí. Ukazovat na něj prstem může být spolehlivý recept, jak si znepřátelit lidi. I když člověk bulšit vycítí, většinou ho ignoruje, aby se vyhnul konfliktu a nenarušoval atmosféru vzájemných ohledů. Naše touha zachovat hladký chod společenských interakcí vítězí nad touhou říkat, co si opravdu myslíme.

Harry Frankfurt ve své knize On Bullshit (2005) v krátké poznámce po straně popisuje rozhovor známého filozofa Ludwiga Wittgensteina s jeho přítelkyní, učitelkou ruštiny Faniou Pascalovou. „Po operaci nosních mandlí jsem ležela v nemocnici a naříkala na svůj bědný osud,“ napsala Pascalová. „Vtom zavolal Wittgenstein. ‚Cítím se jako přejetý pes,‘ zaskřehotala jsem. To se zřejmě Wittgensteina dotklo. ‚Co ty víš o tom, jak se cítí přejetý pes?‘“

Wittgensteinova odpověď se může zdát nejen zvláštní, ale přímo hrubá. Proč to velký filozof udělal? Pode Frankfurta proto, že „Wittgenstein celý život vkládal svou intelektuální energii převážně do boje proti tomu, co považoval za zákeřně rozvratné formy ‚ne-smyslu‘“. Slova Pascalové ho „znechutila“, protože „nebyla v souladu s úsilím o faktický popis reality“. Pascalovou zjevně vůbec nezajímalo, „jestli je její tvrzení pravdivé“. Kdybychom ale pokaždé, když narazíme na bulšit, reagovali jako Wittgenstein, pravděpodobně bychom měli těžký život.

Tři kroky k neutralizaci bulšitu

Z Wittgensteina bychom si tedy příklad brát neměli. Existuje ostatně řada způsobů, jak na bulšit poukázat zdvořile. První krok je klidně se ptát, o jaké důkazy se mluvčí opírá. Ten poté své tvrzení většinou zmírní i v případě, že ho důkazy vyloženě neusvědčí z nepravdy. V druhé fázi se zeptáme, jak přesně by jeho myšlenka měla fungovat v praxi. Když psychologové Leonid Rozenblit a Frank Keil z Yaleovy univerzity vybídli své účastníky svého výzkumu, ať na škále od 1 do 7 ohodnotí, jak rozumějí předmětům každodenní potřeby, například toaletám, většina lidí uvedla číslo 4 nebo 5. Když je ale požádali, ať popíšou, jak přesně záchod funguje, snížili své hodnocení na 3. Pokud tedy požádáme sebejistého žvanila, ať popíše, jak by jeho myšlenka fungovala v praxi, možná trochu zvolní. A ve třetím kroku ho vyzveme, aby svou myšlenku vysvětlil. Žvanilové se totiž často opírají o slova-zombie typu globalizace, facilitace nebo optimalizace. Když je trochu přimáčkneme ke zdi, hned lépe poznáme, co stojí na pevném základě a co jsou jenom navoněné řeči.

Šéfe, ty svoje kecy si strčte do špic

Samozřejmě: zapochybovat o tom, co říká člověk, který je na stejné úrovni jako my, je jedna věc, mnohem citlivější je poukázat na bulšit, který zplodil kolega na nižší pozici. Z mnoha desetiletí výzkumů vyplývá, že lidé naslouchají pozitivní zpětné vazbě, kdežto tu negativní ignorují. Ovšem Frederik Anseel z londýnské King’s College zjistil, že lidé jsou ochotni naslouchat i negativní zpětné vazbě, pokud je směrovaná do budoucnosti. Proto je moudré nešlapat se do bulšitu, který už mladší kolega vypustil, ale snažit se, aby se toho co nejmíň dopouštěl příště.

Upozornit podřízeného na to, že žvaní, může být nesnadné, ovšem upozornit na totéž šéfa, to je většinou rovnou nemožné. Přitom dnes ale víme, že organizace, které své lidi podporují, aby se nebáli ozvat, si spíš udrží zaměstnance, líp se učí a vykazují lepší výsledky. Jak tedy upozornit, že šéf bulšituje, a nerozzuřit ho?

Jisté řešení nabízí studie Ethana Burrise z Texaské univerzity v Austinu. Burris zjistil, že je velmi důležité, jakým způsobem zaměstnanec svoje pochybnosti předloží. Po konfrontaci zpravidla následuje odplata. Konstruktivní styl obvykle přinese ovoce. Takže místo abychom vpadli k šéfovi do kanceláře a prohlásili „Ty vaše kecy vám nebaštím, pane řediteli“, je prozíravější říct například „Navrhoval bych ještě prověřit pár faktů, pak na tom případně uděláme pár úprav, aby to bylo ještě lepší“.

Rozložit to zevnitř

Až příště budete čelit palbě bulšitu a zmocní se vás pokušení nechat to ze zdvořilosti být, uvědomte si, že tím žvanilovi dopřáváte čas a prostor, aby kolem sebe umělecky rozpatlával zas další bulšit. A kdybyste naopak náhodou dostali chuť odpovědět ostrou palbou po vzoru Ludwiga Wittgensteina, musím vás zase upozornit, že frontální útok proti žvanilům bohužel většinou nezabírá. Zdá se, že nejúčinnější taktika ve válce proti prázdným kecům je provést obchvat z boku a své námitky formulovat nikoli konfrontačně, nýbrž konstruktivně. Pravděpodobněji se vám tak povede čistit chlév zevnitř, což je možná účinnější než venku zuřit, kolik bulšitu se v něm urodilo.

Z anglického originálu, uveřejněného na webu Aeon.co, pro Finmag přeložil Aleš Drobek

Aeon counter – do not remove
André Spicer

André Spicer

André Spicer je profesor institucionální psychologie na Ekonomické fakultě University of London. Je autorem knihy Desperately Seeking Self-Improvement: A Year Inside the Optimsation Movement (2017), kterou napsal spolu s... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK