Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Koho proti Zemanovi. Hledisko zahraničněpolitické

Žádný z vážných protikandidátů Miloše Zemana by nebyl jako prezident zahraničněpolitický průšvih ani ostuda. Na rozdíl od současného prezidenta.

Když Miloš Zeman nastupoval do úřadu, vyvěsil na Hradě evropskou vlajku a mluvil o zavedení eura v co nejkratší době. Jenže to, co předvádí ve vztahu k Severoatlantické alianci a Evropské unii, se podobá spíš sabotáži, která ohrožuje dosavadní západní orientaci státu. Čas od času se sice jako za starých časů prohlásí za eurofederalistu, ale zároveň podporuje Tomia Okamuru ve vyhlášení referenda o vystoupení z Evropské unie. O šíření hysterie z uprchlických kvót Evropské unie ani nemluvě.

Podobné je to s NATO. Zeman zpochybňuje aktivity aliance na východním křídle, omlouvá ruskou anexi Krymu a zpochybňuje ruské vojenské angažmá na východní Ukrajině – byť o něm aliance má jasné důkazy. Členství v NATO sice Zeman nezpochybňuje, ale také, snad s výjimkou deklaratorní podpory navýšení výdajů na obranu, nijak nepodporuje. Za příklad může sloužit jeho demonstrativní nevšímavost při průjezdu amerických vojáků Českem, kde nebylo po Zemanovi ani vidu, ani slechu. A to přesto, že to byl jeden z mála momentů v polistopadové historii, kdy Češi sami od sebe demonstrovali svoji podporu spojenectví se Spojenými státy.

Ostatně prezidentova „putinofilie“, je pravděpodobně důvodem proč Zemana v Bílém domě nepřijal ani Barack Obama, ani jeho nástupce Donald Trump. A to přesto, že Trump představuje zcela odlišný pól americké politiky a Zeman jeho zvolení spolu s maďarským premiérem Viktorem Orbánem veřejně podpořil jako jediný evropský šéf státu. Zemanovi se tak nepodařilo využít ani Trumpův vztah k Česku přes jeho bývalou manželku Ivanu, o které prohlašoval, že by z ní rád měl v Praze velvyslankyni.

Miloš Zeman – a lidé, kterými se v úřadu obklopil (vyšší měřítka snese jen šéf zahraničního odboru jeho kanceláře Rudolf Jindrák) – představují riziko pro budoucí západní orientaci naší země. Tak velké, že už jen kvůli němu by neměl být prezidentem znovu zvolen. Ve svém druhém funkčním období už navíc nebude mít potřebu brát ohledy na nic a na nikoho. Pokud tedy doteď aspoň nějakou měl.

Horáčkův zajíc v pytli

O Zemanových protikandidátech, ze kterých tento týden vzejde jeho soupeř pro druhé kolo, nelze říct, že by se jednalo o nerozpoznatelnou masu. A to ani pokud jde o zahraničně-politické směřování země. Při výběru mezi třemi kandidáty, kteří zřejmě mají šanci se dostat do druhého kola – Jiřím Drahošem, Mirkem Topolánkem a Michalem Horáčkem – se tedy možná rozhoduje i o tom, jakou roli bude hrát Česko v příštích letech v Evropské unii a NATO.

Nejvíce proevropský je Michal Horáček, Muž, který se staví do role pokračovatele Václava Havla a který by byl i pro zavedení eura a asi by nebyl proti účasti Česka v tvrdém jádru Evropské unie. V migrační otázce ovšem „naslouchá hlasu lidu“ a vymezuje se nejen proti přijetí muslimských běženců, ale i proti kvótám. Ty jsou ale v zhysterizované zemi dnes takovým tabu, že je otevřeně nepodpoří nikdo z „velké trojky“, ani kdyby chtěl.

Horáčkův projev v kampani působí často nepřirozeně, naučeně a nedůvěryhodně. Přes Horáčkovu osobní integritu je jeho volba koupě zajíce v pytli, s rizikem, že Miloše Zemana na Pražském hradě vystřídá politický amatér.

Evropan Drahoš, Američan Topolánek

Jiří Drahoš je o stupeň výš. Vystupováním, znalostmi, rozhledem. Když mluví o euru, je sice pro jeho přijetí, současně ale říká, že nejprve je potřeba přesvědčit větší část z osmdesáti procent Čechů, kteří jsou proti němu. Má zcela jasno, pokud jde o NATO a nutnost postupného zvyšování vojenských výdajů Česka k dvěma procentům HDP. O unijních kvótách říká, že to byla ze strany Unie chyba, protože to poštvalo Čechy a dalších Východevropany proti Unii.

Všechno, co říká, říká Drahoš za sebe, jako bývalý šéf České akademie věd má přirozený rozhled a také nesliní prst a nenadbíhá názorům veřejnosti. Bude realistickým politikem, který by možná trochu šedivě, ale přesto důstojně zapadl do evropské politické scény.

A pak je tu překvapení a černý kůň voleb – Mirek Topolánek. Jediný zkušený politik mezi zmiňovanými třemi kandidáty. V zahraniční politice českému voliči a jeho dnešnímu nastavení asi nejblíž z nich: žádné euro, žádná užší integrace, silná podpora NATO, odpor proti Putinovým záměrům, vůči nelegální migraci i islamismu, nikoli islámu; dokáže najít tvrdá slova. Není ale proti Unii samotné, byl premiér vlády, která přijala Lisabonskou smlouvu, a vzpomíná se na něj jako na dobrého šéfa půlročního českého předsednictví – dokud ho Václav Klaus a Jiří Paroubek předčasně nesestřelili. Žádné odcházení z Evropské unie s Topolánkem nehrozí.

Ideální by bylo, kdyby se v druhém kole prezidentských voleb rozhodovalo mezi dvěma dobrými vizemi české budoucnosti. Drahošovou více prounijní a Topolánkovou více proamerickou. Bez Zemana a hlavně jeho hradní společnosti. Jenže zázraky se jsou vzácné zboží.

Autor je redaktor MF Dnes. Fotka: Profimedia

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Brezina | 8. 1. 2018 06:50

"Za příklad může sloužit jeho demonstrativní nevšímavost při průjezdu amerických vojáků Českem, kde nebylo po Zemanovi ani vidu, ani slechu."

Doufám, že to je nějaká parodie.

+13
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK