Dalších pět knih, které vám pomůžou pochopit pravici, která odmítá svobodu

Předešlá část:

• Pravice, která odmítá svobodu. A čtyři knihy, které vám ji pomůžou pochopit

První část přehledu knížek o pravici, která nemá ráda svobodu, končila postřehem Ludwiga von Misese o paralele mezi nacismem a americkou eugenikou. Jeffrey Tucker v souvislosti s eugenikou mluví o skrytých dějinách a připomíná, že eugenikou byla desetiletí před druhou světovou válkou okouzlena prakticky celá americká intelektuální elita.

Progresivismus je rasismus

Nejdůležitějším pramenem k této problematice je výjimečně zdařilá kniha Thomase Leonarda Illiberal Reformers: Race, Eugenics, and American Economics in the Progressive Era z roku 2016. Autor v ní ukazuje, jak v prvních dvou desetiletích 20. století eugenické teorie zamořily všechna odvětví společenských věd (a připojuje natolik výživný poznámkový aparát, že vás zabaví na celé týdny). V tehdejších knihách a článcích všech oborů lze najít obavy, že kvůli přistěhovalectví hrozí Americe „rasová sebevražda“, že krev národa bude otrávena míšením s lidmi podřadných národností a že je nezbytně nutné zajistit centrálně řízené rozmnožování, tak jak to se dělají farmáři se zvířaty. Tomu říkám utajená historie!

Můžete namítnout, že tohle tvrdili progresivisté, a nikoliv konzervativci. To je pravda, ale nelze nevzpomenout Hayekovu poznámku, že socialistické a fašistické tendence jsou nevyhnutelnými projevy frakcionářství každého jednotlivého hnutí. Pointou je, že užití slova „progresivní“ je tu absurdně chybné. Oni progresivisté byly ve skutečnosti zpátečníci, vymezující se proti výdobytku 19. století, liberalistickému laissez-faire, který poháněl ony výbušné demografické změny. Je velkou ironií politických dějin, že levice i pravice se spojily do jediné opoziční síly proti svobodné společnosti.

S tímhle problémem se vyrovnává další kniha, o které se chci zmínit. Je pro mě osobně důležitá, protože zodpověděla otázku, kterou jsem si dlouho kladl, ale nikdy jsem na ni nenašel odpověď. Zní takto: Jak je možné, že svobodná společnost byla rozvrácena tak rychle, rozhodně a bezodkladně, přestože lidé byli přímo obklopeni důkazy, že je funkčním a úspěšným uspořádáním? Nemohl jsem tuhle záhadu rozlousknout.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Snobové a etatismus

Odpověď mi dala kniha Johna Careyho The Intellectuals and the Masses: Pride and Prejudice Among the Literary Intelligentsia, 1880–1939 (2005). Carey odhaluje jistou vlastnost britských intelektuálů z horních vrstev, o které se obvykle nemluví. Tito lidé volným trhem pohrdali; ne proto, že by nefungoval, ale právě proto. Vystrnadil starou šlechtu, přetvořil města, přinesl masám nové výrobky a proměnil vztahy mezi třídami. A to nenáviděli. Vzpoura proti laissez-faire byla poháněna snobstvím a vedla k úvahám o extrémních řešeních ve jménu vědy o zlepšení kvality rasy: vyhlazení podřadných.

Pokud by vás zajímalo, jakým způsobem se tato myšlenka uchytila ve Spojených Státech, nahlédněte do drásavých svědectví shromážděných v díle Edwina Blacka War Against the Weak: Eugenics and America’s Campaign to Create a Master Race (2003, 2012). Objasňuje, že eugenika hrála v době rozkvětu progresivismu zásadní roli. Zákony nařizující sterilizaci měly na svědomí šedesát tisíc obětí, ale to byl jenom začátek. Povaha a cíle režimu se proměnily. Transformoval se v komplexní sociální plánování, jež jednoduše nelze pochopit, dokud si nepřipustíme, že jeho hnací silou byly eugenika a rasismus (a nevyhnutelně i misogynie).

Liberal Fascism (2009) Jonaha Goldberga se pohybuje na stejném území. Je to výjimečné dílo a vysoce návratná investice pro příští desetiletí. Bohužel trpí nedostatkem v podobě autorovy nepřetržité touhy svalit všechnu vinu na „levičáky“ a „liberály“. Goldbergova neochota uznat, že eugenické hnutí mělo mnohem širší záběr a rozličnější ideologické projevy – které byly svou povahou v podstatě konzervativní –, činí z knihy jakýsi partyzánský manifest. Kdyby připustil, že vzpoura proti laissez-faire nebyla zdaleka černobílá, stálo by jeho dílo mnohem pevněji na straně svobody a proti etatismu ve všech jeho podobách.

Pravicové hegeliánství nabírá i náboženskou podobu. Obvykle to začíná malou sektou, která věří, že náboženství, ke kterému se hlásí, bylo nenapravitelně zkorumpováno moderní dobou, a upíná se ke starým textům, ze kterých chce věrouku obnovit v čistší, byť dosud zapomenuté podobě. Ve výsledku se pak odchýlí od přirozeného náboženského vývoje a místo toho zvolí racionální rekonstrukci.

Velcí vůdcové budují svá hnutí na příslibu čehosi převratného, co své následovatele odmění, což jde ruku v ruce s vynucováním oddanosti a vymýšlením zákazů rozličných druhů nemravnosti. V průběhu 20. století se taková uskupení objevovala u mnoha různých náboženských vyznání včetně katolíků, protestantů, židů, muslimů, vyznavačů magie či okultismu. Nezvyklým průvodcem touto problematikou je kniha Marka Sedgwicka Against the Modern World: Traditionalism and the Secret Intellectual History of the Twentieth Century.

Tohle je tedy souhrn děl, které otevírají dveře k novému intelektuálnímu zkoumání a osvětlují mnohé z toho, čím dnes žijeme. Nicméně ještě cennější je přečíst si díla myslitelů, kteří stáli na jeho ideovém začátku; od Johanna Fichteho a Friedricha Lista přes Johna Ruskina a Madisona Granta až ke Carlu Schmittovi a ještě dál. Odpor k liberalismu není nikde zřetelnější než tam, kde je veden samotnou autorovou rukou. Tímto způsobem jim můžeme nahlédnout do hlavy a porozumět jejich pohledu na svět. A to nám pak umožní proti němu bojovat.

Zastánci svobody musí mít širší náhled na hrozby, jimž dnes čelíme, a to si vyžaduje seriózní studium. Další krok je ale právě tak důležitý. Je potřeba vytvořit si vizi člověka, kterým se chceme stát, abychom dokázali co nejlépe přispět k posílení společnosti, v jaké chceme žít.

Z anglického originálu, který si můžete přečíst na FEE.org, pro Finmag přeložila Anna Urbanová