Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Buď libertarián. Starej se o druhé

Najdou se lidé, kteří jsou libertariány, protože jako takoví můžou být bez výčitek sobci. Podle Johna Mozeny jich ale určitě není většina.

Dělám jako dobrovolník pro Červený kříž – vedu tým, který v Detroitu vyjíždějí k domácím požárům a jiným menším incidentům a pomáhá lidem se základními potřebami jako jídlo, oblečení nebo nocleh. Známý mi nedávno řekl: „To teda zírám, že děláš něco takového. Ty jsi přece libertarián, ne? Neměli by si podle tebe lidi, kterým shoří barák, pomoct sami?“

„Právě naopak,“ odpověděl jsem. „Řídím se tím, co říkám. Nechci žít ve společnosti, kde si lidé nepomůžou, když je postihne nějaké neštěstí, zároveň si ale nemyslím, že by takovou pomoc měl poskytovat stát. Já Červenému kříži daruju svůj volný čas a někdo jiný zase peníze, ze kterých se pak platí třeba naše vybavení. Všichni společně podporujeme dobrou věc, každý svým způsobem a každý dobrovolně. Takže tvrdím, že moje práce u Červeného kříže není vůbec v rozporu s libertariánstvím, naopak je to učebnicový příklad naší filozofie.“

„Kdyby bylo víc libertariánů jako ty, možná bych vás bral i vážně,“ pokrčil rameny známý.

„Většina taková je,“ ujistil jsem ho, „akorát ty debilní sobci jsou hlasitější.“

Tenhle rozhovor mi ukázal, v čem spočívá nejen problém, ale zároveň i řešení naší snahy vysvětlovat lidem, co opravdu znamená myšlenka svobodné společnosti. Problém jak známo spočívá v domněnce, že libertariáni prosazují svobodu, aby se mohli chovat bezcitně a sobecky. Podle obecného mínění jsme všichni komiksoví zlosyni, kteří si kroutí kníry, míchají do sunaru jed, vyhazují černochy z bufetu, volají po zavedení všeobecného mýtného na silnicích, aby po nich mohli jezdit jen boháči, a tovární komíny máme nejradši jako svůj joint: bez filtru.

Jistě, na světě je dost lidí, kteří se považují za libertariány a kterým se zamlouvá myšlenka maximální svobody, protože by se v životě rádi chovali co nejbezohledněji, aniž je za to společnost mohla nějak postihnout. Možná jste jich pár potkali na internetu.

Nebuď brutalista

Bohužel filozofie, která lidem dovoluje chovat se jako kretén, pokud přitom někomu vyloženě neubližují, přirozeně přitahuje taky kretény. Jeffrey Tucker z think-tanku Foundation for Economic Education dal těmto lidem památné přízvisko „brutalisté“, tedy opak libertariánů-humanistů. Ve kterém táboře byste radši byli vy?

Já osobně nejsem libertarián, protože se starám jen sám o sebe. Jsem libertarián, protože mi na srdci leží dobro všech. A opravdu jsem přesvědčený, že se tím řadím k libertariánskému hlavnímu proudu. Většina libertariánů, které znám, nejsou sobci a druhým kdykoli rádi pomůžou. Svobodnější svět nechtějí jen kvůli sobě, ale protože věří, že ve svobodné společnosti se žije lépe všem.

Proto je nejlepší obranou před stereotypy a nepochopením například říct: „Ve skutečnosti XY napsal(a), že…“ a místo XY doplnit třeba Randovou, Misese, Hayeka, Friedmana nebo, později, další osobnosti. O tom, jak by opravdová libertariánská společnost vypadala, druhé nejlépe přesvědčíme tak, že jim zkrátka názorně předvedeme, že nám druzí nejsou lhostejní. Že chceme tvořit, nikoli bourat. Vycházejme přitom nikoli ze základních filozofických premis, nýbrž z hodnot humanismu, které máme s ostatními společné.

Já například řekl svému skeptickému známému: „Oba chceme totéž. Ty i já chceme, aby lidé byli šťastní a zdraví, v bezpečí. Chceme, aby z našich dětí vyrostli vzdělaní a schopní občané, kteří se budou mít lépe než my. Chceme čistou vodu a vzduch a bezpečné potraviny. Chceme, aby si každý mohl jít svobodně za svým snem, aniž se přitom musel bát druhých, ať už z jakéhokoli důvodu. Jen se možná neshodneme v tom, jak toho dosáhnout.

Já osobně věřím, že když mají lidé možnost rozhodovat se svobodně, co je pro ně nejlepší, je na tom společnost jako celek lépe, než když o tom, co se komu dá nebo vezme, rozhodují politici,“ dodal jsem. „Na začátku 90. let, krátce po pádu železné opony, jsem strávil nějaký čas ve východní Evropě. Tam se místo všeobecné rovnosti dočkali jen všudypřítomné bídy.“

Společnost je klíč

Dávat najevo sympatie ke společnosti, ale zároveň hanit stát, tomu někteří lidé příliš nerozumí. Když já vysvětluju tento zdánlivý rozpor, obvykle cituji Fréderica Bastiata: Chci, aby lidé měli dostatek jídla, nemyslím si, ale že ideálním řešením jsou státní statky. Chci, aby lidé mohli praktikovat svou víru bez obav z náboženské perzekuce, nemyslím si ale, že ideálním řešením jsou státní církev. Chci, aby lidé měli práci, nemyslím si ale, že řešením je centrálně plánovaná ekonomika. Chci, aby se dětem dostalo kvalitního vzdělání, nemyslím si ale, že odpovědí jsou státní školy.

Pokud se hned na počátku s druhými shodnete na základní lidské slušnosti, zpochybníte stereotypní vnímání libertariánů a otevřete si dveře k dalším styčným bodům. Pokud lidé zjistí, že s vámi souhlasí v tom, co je pro nás všechny důležité, budou ochotnější poslechnout si vás dál. Možná se pak ukáže, že mluvíte docela rozumně i o jiných tématech. A až si takto promluví s několika dalšími rozumnými libertariány, kdo ví, možná pak na nás změní názor.

Zkrátka a dobře nebuďte bojovníky za svobodu. Raději názorně předvádějte, co dobrého může ze svobody vzejít. Ukažte, že nejste sobci a že většina libertariánů nejsou hulváti, kteří naší věci jen škodí. Buďte humanisté, a ne brutalisté a možná tím pro myšlenku svobodné společnosti nadchnete i druhé.

Z anglického originálu, který si můžete přečíst na FEE.org, přeložil pro Finmag Aleš Drobek

John C. Mozena

John C. Mozena

John C. Mozena vytváří komunikační strategie pro hnutí za svobodu a pro organizace podporující volný trh. Bývalý vicepředseda pro marketing a komunikace na Mackinac Center for Public Policy. Dvacet let pracoval v soukromém... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 66 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 22. 11. 2017 16:55

Ctností je pomoc bližnímu pouze tehdy, když je dobrovolná.
Jsem-li nucen pomáhat pod hrozbou trestu, nejsem altruistou, ale obětí loupeže.

Zároveň je potřeba připomenout, že i nealtruistický sobec je v kapitalismu nucen být přínosem pro ostatní. Protože se k penězům nemůže dostat jinak, než že ostatním nabídne užitečné zboží a služby za cenu, která je pro ně výhodná. Čím lepší služby/produkty nabídne, za čím nižší cenu, tedy čím více ostatním prospěje, tím více vydělá.
To samozřejmě neplatí v etatismu/socialismu, kde nejvíce lze vydělat korupcí, kamarádíčkováním se s politiky a byrokraty, dobýváním renty.

+22
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 22. 11. 2017 13:03

Kdepak se fláká brutalista Altman a ostatní brutááálisti? :-)

A ano. Všichni brutalisti máte pravdu! Dělat z libertariánů nesobecké humanisty ochotné všem pomáhat je opravdu brutální nesmysl.

Liberatriánský humanista je jen zřídka kdy viděnou výjimkou z pravidla, že libertariáni jsou vesměs nenapravitelní fanatičtí asociální sobci. Alespoň zde na tomto fórů jsem zatím altruistického libertariána nepotkal. Brutálisti jsou zcela zjevně hlavním proudem.

-28
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK