Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Katalánci chtějí nezávislost. A také „své“ peníze

Kdepak daně, od nás je už neuvidíte, vzkazují Katalánci před referendem do Madridu. Bude z toho mela.

Katalánci chystají na neděli prvního října referendum s otázkou: „Přejete si, aby Katalánsko bylo nezávislým státem ve formě republiky?“

Co to Katalánce popadlo? Proč vlastně chtějí utéct od španělské koruny? Jistě, jsou svébytným etnikem, mají vlastní kulturu i jazyk. Ve Španělska ale přece má Katalánsko širokou autonomii, říká se o něm, že je státem ve státě. Má svou vládu (Generalitat de Catalunya), svůj parlament, vlastní vlajku, znak, policii, internetovou doménu .cat, katalánština získala postavení úředního jazyka, na prvním stupni základních škol se učí jen v ní. Jenže spor se nevede jen o identitu.

Za katalánskou rebelií jsou také peníze. Katalánci usilují o rozpočtovou nezávislost, o to, aby nemuseli financovat centrální vládu a chudší regiony, aby mohli utrácet daně, které vyberou.

Vyšel nový Finmag!

Co v něm taky najdete

VŘSD. Velký říjnový socialistický debakl

Alternativní historie z pera ekonoma Pavla Kohouta. V roce 1918, po rudém převratu, jsou uprostřed Ruska zmítaného občanskou válkou nejdisciplinovanější vojenskou silou československé legie. Jaký bude svět, až potřou bolševika a car Mikuláš se vrátí na trůn?


Anarchista, který prokoukl Marxe

V dalším díle seriálu Nepřátelé státu Josef Tětek představuje Michaila Bakunina. Bouřliváka, který prokoukl Marxe, odmítnul stát jako zdroj zla, rozbil komunistickou internacionálu a stal se ikonou anarchistů.

Madrid je dojí

Separatismus v Katalánsku už roky přiživuje přesvědčení, že tento region (autonomní společenství) slouží zbytku Španělska jako dojná kráva. Většina španělských regionů (včetně Katalánska) posílá téměř všechny daňové výnosy centrální vládě, která je přerozdělí a to, co z nich zbude, jim pošle zpátky.

Katalánská regionální vláda přitom tvrdí, že do Madridu ročně odvádí v průměru o 16 miliard eur víc, než od něj dostává zpět. (Madrid tuto částku vyčíslil na „pouhých“ 10 miliard.)

Katalánci se s centrální vládou snažili domluvit obdobný daňový režim, jaký platí pro Baskicko a Navarru. Obě autonomní společenství si ponechávají většinu daní, které vyberou. Z nich financují mimo jiné tamní veřejnou infrastrukturu. Do Madridu na provoz vlády, společných institucí a do fondu, z něhož se přispívá slabším regionům, odvádějí jen zlomek daní.

„To je také důvod, proč jsou veřejné investice v Baskicku dvojnásobkem průměru investic v dalších španělských regionech. Je to neúnosná nerovnost “ řekl agentuře AFP Alain Cuenca, expert na regionální financování z Univerzity Zaragoza.

Agentura cituje také Joana Botellu z Barcelonské autonomní univerzity, který upozornil: „Když Katalánci vidí výhody, které rozpočtové určení dává Baskům, roste v nich pocit nespravedlnosti,“

Když oni, proč ne my?

Nejčtenější katalánský deník La Vanguardia si nedávno položil otázku: Proč zrovna Baskové a proč ne Katalánci? „Protože kdyby vláda dala tuto výsadu Kataláncům, mohla by zbankrotovat,“ odpovídá Alain Cuenca.

Katalánsko je jiná váhová kategorie než Baskicko nebo Navarra. Žije v něm patnáct procent španělské populace, vzniká tam dokonce dvacet procent hrubého domácího produktu státu a vybere se tam pětina daní. Katalánci se podílejí čtvrtinou na španělském vývozu.

V regionu se investuje víc než polovina peněz, které tečou do start-upů v celé zemi, vznikne v něm čtvrtina španělských vědeckých studií. Katalánsko navštěvuje čtvrtina turistů přijíždějících do Španělska a pracuje v něm více než pětina cizinců.

Katalánci si stěžují zejména na nedostatek peněz do infrastruktury. Španělský premiér Mariano Rajoy jim letos v březnu nabídl investice do příměstských vlaků a do bydlení ve výši 4,2 miliardy eur (109 miliard korun). Peníze by měly být investovány do roku 2020.

Katalánce neobměkčil. Vzkázali mu, že chtějí danit (a utrácet) stejně jako Baskové.

Baskové za daně válčili

Daňová privilegia Basků pocházejí už z 19. století. Generál Francisco Franco, který vládl od roku 1939 až do své smrti v roce 1975, je zrušil. Potlačoval jakékoli snahy o autonomii, natož nezávislost. Jak by ne, byl to přece diktátor. S nástupem demokracie si ale Baskové daňovou samostatnost vybojovali zpátky.

Vskutku vybojovali. Tehdejší španělská vláda pod tlakem ozbrojených útoků organizace Baskicko a jeho svoboda (ETA) na policisty, vojáky i státní úředníky Baskům ustoupila. Katalánci nebojovali, pouze se stejných výsad dožadovali v parlamentu v Madridu. Nedostali je.

Spor Katalánců s centrální vládou o určení daní se začal stupňovat po krizi v roce 2010, kdy se katalánským prezidentem (a šéfem katalánské války – region zavedl prezidentský systém) stal nacionalista Artur Mas. Krátce po nástupu do úřadu navrhl nové rozdělení daňových výnosů podobné modelu, který platí v Baskicku.

Premiér Mariano Rajoy návrh před pěti lety odmítl. Nato Mas vyhlásil v Katalánsku předčasné volby. Kandidoval v nich s programem pro nezávislé Katalánsko. Vyhrál a od té doby je referendum hlavním tématem katalánské politiky.

Na druhý pokus?

Vláda prezidenta Mase před třemi lety uspořádala nezávazný plebiscit o nezávislosti. Původně to mělo být závazné referendum, ale ústavní soud ho zakázal. Podle jeho verdiktu nemá žádný region právo zorganizovat referendum o něčem, co by výrazně ovlivnilo celé Španělsko. O takové věci musí hlasovat všichni Španělé.

V takovém případě by však hlasování postrádalo smysl. Je jasné, že Španělé by svou dojnou krávu nezařízli.

V roce 2014 hlasovalo pro nezávislost přes 80 procent voličů. Jenže k urnám jich dorazilo jen 40 procent. Většina z těch, kteří o nezávislost nestáli, zůstali doma. Průzkumy tehdy naznačovaly, že podíl stoupenců a odpůrců referenda je v Katalánsku téměř vyrovnán. A podobné to je i nyní, před druhým referendem.

Vláda v Barceloně tentokrát trvá na tom, že referendum bude – bez ohledu na usnesení nejvyšší soudní instance. Nynější katalánský prezident Carles Puigdemont se odvolává na právo uspořádat hlasování o sebeurčení národa. Jenže španělská ústava katalánský národ nezná.

Vláda v Madridu dělá všechno pro to, aby referendum překazila. Vysílá do Katalánska policisty, zadržuje politiky, vyslýchá je, vyhrožuje jim vězením, zabavuje volební lístky. Tím samo sebou touhu Katalánců po nezávislosti jen přiživuje.

Horký podzim

Katalánská vláda tvrdí, že je připravena vyhlásit nezávislost do 48 hodin od potvrzení výsledků referenda. Má připravený zákon, který bude sloužit jako dočasná katalánská ústava.

Na nezávislost se připravuje i katalánská daňová správa. Za poslední dva roky počet daňových úřadů stoupl ze čtyř na třicet dva a počet úředníků z 320 na víc než 800. Daňaři také doslali software schopný vybírat všechny typy daní, včetně daně z přidané hodnoty.

Katalánci budou mít horký podzim. A nejspíš ho zažije celé Španělsko.

Úvodní fotka: Oslava 11. září, Dne Katalánska, byla letos také demonstrací za upírané referendum. Foto: Riderfoot / Shutterstock.com

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Aleš Müller | 28. 9. 2017 07:48

Daně a jejich počítání, jak tomu je, můžeme pochybovat. Např. v Barceloně je výroba automobilů Seat. A když fabrika vyrobí auto a prodá dealerovi, tak DPH z výroby automobilu je celé reportováno a placeno v Barceloně a když se automobil prodá, dejme tomu do Madridu, tak v Madridu se platí DPH jen z malé provize prodejce. Pokud však bude Katalánsko samostatné, tak žádné DPH se v Barceloně neobjeví, naopak se bude vracet, a celé DPH při prodeji v Madridu se objeví v Madridu.
těžko říci, zda tento efekt je zahrnut.
To je stejné jako si myslet, že je Praha hodně bohatá, když tu platí DPH například ČEZ. Ale to je jasné že je nemysl, neboť v Praze není jediné velká elektrárna (vyjma malé vodní na Helmovském jezu) a také v Praze nejsou velcí spotřebitelé elektrické energie (hutě, výroby).

+2
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK