Boj o Westminster na mnoha frontách

Konzervativní strana premiérky Mayové má mnoho důvodů k optimismu: Toryové v průzkumech drtí opozici. V prvním, který vyšel po vyhlášení voleb, jim společnost Yougov přisoudila osmačtyřicet procent. Další strany si stojí o poznání hůře, labouristé by dosáhli pouze na polovinu zisku konzervativců. Liberální demokraté jsou na dvanácti a UKIP na sedmi procentech. V souboji osobností si stojí ještě lépe. Pětapadesát procent respondentů si přeje, aby premiérkou zůstala Theresa Mayová. Labouristu Jeremyho Corbyna by si přálo za premiéra pouhých osmnáct procent respondentů.

Premiérka Mayová může mnoho získat. Pokud zvítězí, protáhne se její volební období do roku 2022, získá mandát na uskutečňování vlastního programu, pohodlnou většinu, která ji pojistí proti možným poslaneckým vzpourám, a silnější ruku při vyjednávání o brexitu. Všechno to jsou politicky dobré důvody pro vyhlášení předčasných voleb.

Z Pravého břehu

Pravý břeh přináší analýzy, články a glosy, ve kterých promýšlí témata české pravicové politiky. Podporuje politiku zdravého rozumu, staví se proti levicovým receptům na štěstí i proti prázdnému populismu středu. Pravý břeh znamená alternativu pověstnému levému břehu Seiny, symbolu evropské nové levice.

Přejděte na Pravý břeh

Celé to samozřejmě není bez rizika. V poslední době se průzkumy často mýlily a svět se budil do překvapivých výsledků. V tomto případě to však nelze očekávat. V případě referenda o brexitu a zvolení Trumpa byly totiž průzkumy mnohem těsnější. Bystří komentátoři a analytici taktéž upozorňovali na společenské trendy, které mohly volby zvrátit. Ty v tomto případě také naznačují vítězství Konzervativní strany. Nejnebezpečnější je pro konzervativce fakt, že voliči nemají rádi vyhlašování „nepotřebných“ voleb a mohli by je za to potrestat příklonem k jiné straně. Jak se navíc čím dál víc stávají stranou brexitu, hrozí, že se od nich odkloní příznivci setrvání v Unii. Nejhorší možný scénář pro stranu premiérky Mayové je, že nedosáhne na absolutní většinu. V takovém případě se dá očekávat zformování „progresivní koalice“ labouristů, liberálních demokratů a skotských nacionalistů. Je ale takřka jisté, že strana premiérky Mayové získá nejvyšší počet křesel.

Kontroverzní lídr levice

Hlavním důvodem, proč si konzervativci stojí tak dobře, je slabost opozice. Důvody prohry Labouristické strany ve volbách v roce 2015 jsou v podstatě tři: Nedůvěra v její ekonomický program, strach voličů ze spojení se skotskými nacionalisty (čili ohrožení Spojeného království) a necharismatický lídr. Ty za poslední roky nezmizely, naopak jsou ještě silnější.

Dřív byl labouristický ekonomický program tradičně levicový, pod Corbynem se stal extrémním. Je pro zestátnění železnic a energetických společností, zvýšení minimální mzdy na deset liber za hodinu, zvýšení daní pro bohaté a firmy nebo rozsáhlou expanzi sociálního státu. Celé by to financoval prostým tisknutím peněz. Tomu, že by Corbynova Labouristická strana dokázala pohlídat veřejné finance, nevěří snad nikdo.

Koalice se skotskými nacionalisty je otevřeně skloňovanou možností, zatímco dřív byla jen předpokládanou variantou. To labouristům odebere voliče, kteří si přejí zachování Spojeného království, takzvané unionisty.

Vůbec největším problémem labouristů je ale postava jejich lídra, Jeremyho Corbyna. Nejenže jsou jeho názory pro většinu voličů nepřípustné, má navíc ve skříni spoustu kostlivců – od styků se s teroristy až po chválení Fidela Castra. Corbyn ale navíc postrádá jedinou věc, které měli jím obdivovaní marxističtí lídři nadbytek: charisma. Jeho vystoupení jsou nudná, projevy v parlamentu neefektivní a plné přešlapů. Rozhodně není člověkem, který by pro sebe dokázal nadchnout davy. Jedinými spolehlivými spojenci jsou levicoví univerzitní studenti, kterým imponuje jeho ideologie.

Paradoxně můžou být tyto volby pro labouristy poslední záchranou. Pokud strana utrpí předpokládanou volební katastrofu a Corbyn rezignuje na šéfa strany, je šance, že se kormidla chopí umírněné křídlo, které dokáže z Labouristické strany znovu vybudovat normální levicovou stranu a efektivní opozici. Volby můžou mít i opačný efekt. Debakl může znamenat, že mnoho umírněných poslanců odejde z parlamentu a vnitrostranický odpor proti Corbynovi se zhroutí. I kdyby se tak nestalo, volební porážka nemusí znamenat konec Corbyna, neboť levému křídlu jde mnohem víc o ideologickou čistotu strany než o schopnost vyhrávat volby. Každopádně se labouristé můžou těšit na další vleklé frakční války, které už teď oslabují jejich pozici.

Referendum o nezávislosti nanečisto

Jedinou stranou, která může z voleb jenom získat, jsou liberální demokraté. V posledním měření sil se dotkli dna, z devětačtyřiceti poslanců klesli na osm. Jejich šance však oživil brexit. Liberální demokraté se začali profilovat jako „proevropský UKIP“ a bodují mezi těmi, kteří nesouhlasí s výsledky referenda. V případě vítězství slibují vypsání nového plebiscitu o setrvání v Evropské unii. Pokud skončí v opozici, což je téměř jisté, chtějí sabotovat vyjednávání o brexitu na každém kroku. Jejich taktika se jim už vyplácí, jsou momentálně stranou s nejrychleji rostoucí členskou základnou a v doplňovacích prosincových volbách získali dalšího poslance. Liberální demokraté můžou pouze stoupat.

V těžké pozici se nachází Skotská národní strana. Ta staví kandidáty pouze ve Skotsku, kde vyhrála v šestapadesáti z devětapadesáti okrsků, má tedy co ztratit. Hlavním tématem voleb „na sever od hranice“ bude skotská nezávislost. Nedávnou žádost skotské vlády o opětovné vyhlášení referenda o nezávislosti Mayová odmítla s tím, že na to nemají mandát, neboť v posledních volbách nebylo vyhlášení referenda v programu. Zdržovací taktikou se Mayová snaží referendum oddálit na neurčito.

Předčasné volby ale dávají možnost přestoupit s touto otázkou před skotský elektorát a uspíšit tak referendum o nezávislosti. To se ovšem může skotským nacionalistům vymstít. Pokud se z předčasných voleb stane referendum o nezávislosti nanečisto, mohlo by to aktivovat „unionistickou koalici“, kdy budou lidé hlasovat pro kteréhokoliv prounionistického kandidáta, ať už je konzervativec, labourista nebo liberální demokrat. To se stalo ve volbách do skotského parlamentu v květnu 2016, kdy „unionistická koalice“ zabránila skotským nacionalistům získat absolutní většinu, a ti tak musejí vládnout v koalici se skotskými zelenými. Porážka Skotské národní strany by znamenala snížené šance pro další hlasování o nezávislosti Skotska.

Poslední důležitou stranou je Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP). Ta po úspěšném brexitu ztratila raison d’être a upadla do občanské války mezi libertariánským a populistickým křídlem. Šance na úspěch jsou téměř nulové.

Červnové britské volby budou tedy zajímavé na více rovinách. Hraje se o budoucnost brexitu, labouristického hnutí, liberálních demokratů a Skotska. Sledujme je tedy pozorně.

Převzato z Pravého břehu