Programování není žádná zábava

Programování je snadné jak facka. Zhruba tomu bychom měli podle světových guru digitálních dovedností věřit. Proniknout do umění i vědy, kterými je tvorba software, je prý dnes jako ovládnout abecedu. Ujišťují nás o tom všichni počínaje neziskovkou Code.org, která slibuje, že „naučit se může každý“ až po výkonného ředitele Apllu Tima Cooka, který tvrdí, že programování je „zábavné a interaktivní“.

Jak si užít operování mozku

Bohužel tenhle obrázek v růžových barvách nemá nic společného s realitou. Zaprvé – programátorsky uspořádaný mozek rozhodně není něco běžného. Vývojáři software mají jednak vysoce rozvinutou kreativitu a analytické schopnosti, zároveň ale potřebují téměř nadlidskou schopnost soustředit se, aby dokázali uřídit komplexnost toho, co dělají. Manická pozornost věnovaná detailu je povinnost, jakýkoli šolích přísně zapovězen. Dokázat se koncentrovat na téhle úrovni vyžaduje dosáhnout stavu mysli, kterému se říká být in the flow, symbiotického vztahu mezi člověkem a strojem, který zvyšuje výkonnost a motivaci.

Programování není jediná práce, který vyžaduje intenzivní soustředění. Nikdy ale neuslyšíte, že by někdo tvrdil, že operovat mozek je zábava nebo že dělat stavebního inženýra je snadné. Proč technologové a politici předstírají něco jiného, když jde o programování? Ano, pomáhá to přilákat k oboru lidi. Jsme v době, kdy – slovy investora Marka Andreessena – software požírá svět a rozšíření pracovní základny pomůže udržet obor v chodu a mzdy pod kontrolou. Další důvod tkví v tom, že už v slově kódování slyšíme rutinu a repetitivnost, jako kdyby existoval nějaký mechanicky nabiflovaný postup, který vývojáři opakují pokaždé, když mají rozlousknout jakýkoli problém. Vůbec nepomáhá, jak programátora vykresluje Hollywood – jako asociála, hackera, který nejdřív ťuká do klávesnice a až potom přemýšlí, samozřejmě bílého muže, který dokáže udělat čáru přes rozpočet náckům nebo se prolomit do CIA.

Kompjútry rozhodují o životě a smrti

Trvat na tom, že je programování něco okouzlujícího nebo zábavného, není správný způsob, jak děti seznamovat s informatikou. Je to urážka jejich inteligence a nasazuje jim to do hlav nebezpečný dojem, že k tomu, aby dělaly pokroky, nepotřebují disciplínu. Každý, kdo má aspoň základní ponětí o tom, jak se vytváří software, ví, že každá minuta s prsty na klávesnici je podložená hodinou studia.

Je lepší přiznat, že programování je složité. Z technického, ale také z etického hlediska. Počítač, aspoň zatím, jenom provádí příkazy, na různé úrovni složitosti. Řekněme to tedy jasně – odpovědnost je na vývojáři, stroj dělá to, co mu řeknete, ne co si myslíte.

Svěřujeme dnes softwaru stále víc a víc rozhodování. Včetně takových rozhodnutí, při kterých jde o život: vzpomeňte si na samořídící auta, poloautonomní robotické zbraně, vzpomeňte si na Google a Facebook, jak vyhodnocují váš rodinný, psychologický i zdravotní stav, než je prodají nejvyšší nabídce. Jistě – je sotva v zájmu velkých firem nebo vlád pobízet nás k tomu, abychom zkoumali, co se děje pod povrchem těchto procesů.

Nic není neutrální

Všechny tyto scénáře jsou stavěné na dokonalých technických základech. Nemůžeme na ně ale reagovat tak, že budeme hledat odpovědi výhradně na technické otázky. Programování není detail, který můžeme nechat na „technicích“ a nalhávat si, že jejich volba bude „vědecky neutrální“. Společnost je příliš složitá: algoritmika je věc politická. Automatizace už ohrožuje pracovní místa méně kvalifikovaných pracovníků v továrnách a obchoďácích po celém světě. Další na řadě jsou bílé límečky. Dnešní digitální giganti si oproti průmyslovým gigantům včerejška vystačí se zlomkem zaměstnanců. V povzbuzování dalších lidí, aby šli pracovat jako programátoři, je tedy skrytá ironie: oni se opravdu pomalu chystají, že budou bez práce.

Ve stále propletenějším a propojenějším světě, kde software hraje v každodenním životě stále větší a větší roli, je nezodpovědné mluvit o programování jako o oddychové aktivitě. Software nejsou prostě jen řádky kódu, není to ani záležitost čistě technická. Jestli budete chtít být aktivním občanem, budete během několika málo let nezbytně potřebovat vidět do programování. Myšlenka, že programování nabízí bezproblémovou cestu k společenskému postupu a vylepšení osobního postavení, prospívá jen rostoucí techno-plutokracii, která kolem sebe staví hradby své vlastní technologie.

Přeloženo z anglického originálu uveřejněného pod licencí Creative Commons na webu Aeon, mezititulky Finmag