Mýty kolem základní vojenské služby

V posledních měsících, snad pod vlivem různých vnějších tlaků (Trumpův požadavek na dodržování slíbených výdajů na obranu nebo Putinův neoimperialismus), se mezi politiky různých stran (od KDU-ČSL až po obskurní Realisty) rozšířila myšlenka, že nejlepší cestou ke zvýšení obranyschopnosti České republiky je obnovení základní vojenské služby.

Argumenty pro povinnou vojnu jsou ale téměř vždy jen mýty. Často se opakují tři:

Z Pravého břehu

Pravý břeh přináší analýzy, články a glosy, ve kterých promýšlí témata české pravicové politiky. Podporuje politiku zdravého rozumu, staví se proti levicovým receptům na štěstí i proti prázdnému populismu středu. Pravý břeh znamená alternativu pověstnému levému břehu Seiny, symbolu evropské nové levice.

Přejděte na Pravý břeh

1. Základní vojenská služba udělá z chlapců chlapy

Čas milosrdně maže nepříjemné vzpomínky a zvýrazňuje ty pozitivní. Fakta ale mluví jinak. Řada mladíků se na vojně skutečně naučila mýt podlahu, skládat prádlo do komínků a poslouchat rozkazy. Cenou za tyto schopnosti však byla masivní, prakticky plošná šikana a porušování základních lidských práv, které často končilo i sebevraždou. A v neposlední řadě až dva promarněné roky života. Ty možná vadily méně v době, kdy perspektivou mladého člověka byl jen nástup do zaměstnání, ze kterého pak ve stáří odejde do důchodu. Ale dnes – skutečně mladí lidé nemůžou ten čas strávit způsobem, který bude všem prospěšnější?

Navrhovaná tříměsíční vojna navíc z žádného chlapce chlapa skutečně neudělá. Kurz základní přípravy aktivních záloh trvá šest týdnů a jeho vysoce motivovaní a fyzicky slušně připravení účastníci (to by běžní frekventanti samozřejmě nebyli) při něm tak tak stihnou naučit základní střeleckou přípravu, něco teorie a úplné základy taktiky.

2. Povinná vojna zvýší obranyschopnost

Navýšení výcvikových kapacit Armády České republiky z dosavadních stovek na desítky tisíc míst by celou armádu na řadu let úplně paralyzovalo. Zkušení vojáci by místo vlastního výcviku nebo účasti na misích museli dělat instruktory otrávených záklaďáků. Kolik z nich by asi v takové armádě bylo ochotných zůstat?

Astronomické výdaje by byly spojeny s nákupem potřebného vybavení (k čemu voják, když pro něj ve skladu není výzbroj?). Místo sofistikovaných a efektivních zbraňových systémů, které se ovšem za tři měsíce nikdo ovládat nenaučí, bychom museli pořídit obrovské množství maskáčů, spacáků a pušek. Pro české dodavatele možná dobrá zpráva, současné způsoby vedení války jsou už ale jinde. Brigády i divize nemotivovaných, špatně vycvičených a vybavených vojáků můžou být snadno poraženy pouhými prapory či rotami špičkových profesionálů.

3. Zavedení vojenské služby neuškodí české ekonomice

Představa, že desetitisíce mladých lidí nebudou tři měsíce v roce dělat nic produktivního, ale na ekonomice se to nijak neprojeví, je samozřejmě nesmyslná. Místo toho, aby chodili do práce nebo se vzdělávali v něčem, co je bude jednou živit, budou čtvrt roku předstírat vojenský výcvik. Jak to naruší harmonogramy semestru či jak to ovlivní jejich situaci na trhu práce, když po půl roce prvního zaměstnání oznámí šéfovi, že na tři měsíce mizí, to už propagátory základní vojenské služby nezajímá. Kolik peněz to bude stát veřejné rozpočty, také ne. I jen minimální finanční kompenzace, která by vojákům pokryla nájem či hypotéku (nebo dokonce pomohla manželce na mateřské), by znamenala nějakých pět miliard korun ročně. Skutečně tyto peníze český stát neumí využít účelněji?

Povinná vojna není koncepční řešení

Místo pěstování nostalgických mýtů se pojďme raději zabývat tím, jak dotáhnout současné koncepční kroky v armádě: vybavení výzbrojí i výstrojí, definitivní přechod od sovětské techniky k západní, navýšení počtu vojáků z povolání i členů aktivních záloh, rozšíření kapacit v oblasti kyberbezpečnosti, za pár let pak další brigáda. To všechno jsou úkoly, které Ministerstvo obrany i armádu bohatě vytíží na další dvě volební období. Na konci bude špičková ozbrojená složka, dobře napojená na NATO a schopná robustně zajistit naši vnější bezpečnost. A to je mnohem víc, než lze čekat od jakékoli povinné vojenské služby.

Převzato z Pravého břehu
Úvodní obrázek: 2004 – poslední branci odkládají ve Vyškově civil. Foto: Miroslav Homola / CNC / Profimedia