Holky se dívají na věci jinak

Nějakou dobu to byla jen volnočasová aktivita, pak nápad pomáhat dívkám proniknout do světa informačních technologií na čas odložila do šuplíku a nechala ho spát. Znovu ho oprášila až po jedné konferenci, kde se mluvilo o tom, jak velký potenciál tahle oblast skrývá. „Utvrdilo mě to, že bych se měla ženám v IT začít zase pořádně věnovat. V březnu 2015 jsem odešla z práce a začala to dělat na full time. Tehdy jsme dostaly první malinkatou finanční podporu od komerční firmy. Byl to pro mě impulz, že našemu nápadu nevěří jenom holky, které na kurzy už dávno chodily, ale i druhá strana, firmy, které by chtěly naše absolventky zaměstnávat,“ vypráví sympatická brunetka v kavárně centra Paralelní Polis, kde Czechitas sídlí.

Kurzů, přednášek a workshopů, které tahle nezisková organizace uspořádala, se už zúčastnily tisíce dívek a žen. A tohle číslo bude ještě stoupat. Dita Přikrylová má s Czechitas velké plány. O přínosu jejího projektu jsou navíc přesvědčeni i velcí globální hráči. Tak třeba společnost Google loni v říjnu přidělila Czechitas jako vůbec první české neziskovce grant ve výši 6,5 milionu korun na rozvoj digitální gramotnosti žen v Česku…

Jak chcete naložit s penězi od Googlu?

Může to sice vypadat, že máme na dva roky vystaráno, ale grant se váže jen k jednomu konkrétnímu projektu. Ten má název Digitální akademie a jde o tříměsíční intenzivní kurz, ve kterém dostanou prostor kromě běžných účastnic i maminky na mateřské a čerstvé absolventky škol, které nenašly uplatnění ve svém oboru. Půjde o full time aktivitu, týdně alespoň třicet hodin přednášek a praktických cvičení. Teď zrovna běží pilotní projekt. V příštích dvou letech máme v plánu rozjet dohromady deset akademií v Praze, Brně a Ostravě.

Co všechno je vlastně myšleno digitální gramotností?

Jde především o uživatelskou znalost technologií a jejich využití. V našem případě se samozřejmě nejvíc zaměřujeme na praxi a možnost uplatnění v profesním životě. Ať už jde o základy programování, ale třeba i sociální sítě nebo práci se základními značkovacími jazyky, třeba na výrobu newsletterů v marketingu. Dobré je umět zpracovávat data nejenom v tabulkách v Excelu, ale taky v sofistikovanějších programech. A holky samozřejmě chceme naučit, aby ve získaných datech dokázaly číst a hledat na první pohled skryté příběhy, které pak můžou prezentovat.

Je dnes v tomhle ohledu velký rozdíl mezi muži a ženami?

Zatím není propastný, ale obávám se, že bude čím dál větší.

Jak to?

Spousta žen si myslí, že se jich to netýká. Zkrátka, že tyhle dovednosti nebudou potřebovat. Vůbec si ale neuvědomují, že množství pracovních pozic do pěti až deseti let zanikne. A ty, které zůstanou, můžou vypadat úplně jinak. Budou potřeba jiné dovednosti. Nejde jenom o to, říkat holkám, že by měly zkusit proniknout do IT, ale je důležité zdůraznit, že vlastně není jiná možnost. Jinak můžou mít velké problémy s uplatněním na trhu práce.

Já bych přitom čekal, že se bude digitální gramotnost u mužů a žen s příchodem mladších generací postupně vyrovnávat…

Uživatelská gramotnost a znalost technologií jsou samozřejmě daleko lepší než dřív. Pořádáme letní tábory pro holky na středních školách a musím říct, že je neuvěřitelné, co zvládnou během jednoho týdne ve srovnání se staršími holkami, které chodí do našich začátečnických kurzů. Ostatně i statistika používání smartphonů jasně říká, že je mezi uživatelkami víc holek než kluků. Často to ale končí u psaní módních blogů, případně u pokusu vytvořit si první vlastní webovky. Myslím, že by se mělo mnohem víc zapracovat na školních osnovách. Už na střední škole přece můžou holkám říct, že když jsou dobré v matematice, můžou zkusit i informatiku, kde je na pracovním trh spousta příležitostí, a nemusí jít automaticky jenom na ekonomku.

Na webu Czechitas uvádíte, že jedním z hlavních cílů vaší neziskovky je zlomit bariéry a stereotypy, které holkám brání vydat se do světa IT. Je v tuhle chvíli větší problém v bariérách, nebo ve stereotypech?

Jsou to spojené nádoby. Nerada bych se zaměřovala jen na jeden problém, řešit je potřeba obojí. U stereotypů je to asi běh na delší trať. Představy, které se v nás formují už od malička – od výchovy doma, přes volnočasové kroužky až po to, kam nás směrují učitelé ve škole –, se nezmění lusknutím prstů.

A bariérami myslíte konkrétně co?

Především osobní bariéry žen, jako je třeba sebevědomí, dostatek informací a ochota vystoupit z komfortní zóny. Věřím, že právě v téhle oblasti můžeme hodně pomáhat. Naopak si nemyslím, že by byly výraznější bariéry u firem na pracovním trhu.

Změnila se nějak situace od roku 2013, kdy jste se téhle činnosti začala věnovat?

Rozhodně je vidět posun. Společnost už vnímá ženy v IT trochu jinak. A aktivnější jsou i holky samotné. Tak třeba na Fakultě informatiky v Brně tvoří 18 procent z celkového počtu uchazečů. To je za poslední tři roky skoro čtyřnásobný růst.

Z mého pohledu je strašně důležité, aby se nám dařilo umísťovat holky na trh práce v IT. A rozhodně nejde jenom o překonávání bariér, ale taky o posouvání v kariéře, získávání znalostí a dovedností, které jsou k úspěchu v téhle branži potřeba.

Dívky, které se k vám hlásí do kurzů, přicházejí jako nepopsaný list papíru, nebo už mají nějaké základní dovednosti, ve kterých se chtějí zdokonalovat?

Většinou, zhruba z osmdesáti procent, jde o holky s nulovou zkušeností. U nás dělají první krůčky a seznamují se s IT oborem. Začínáme ale spouštět i projekty, které se věnují holkám, co už v IT působí a chtějí se třeba jen naučit nějakou novou technologii. Ty nám taky pomáhají učit holky, které ještě nejsou tak daleko.

Chtějí všechny účastnice vašich kurzů pracovat v IT, nebo mají i jiné motivace, proč se k vám hlásí?

Je to různé. Některé mají skutečně od začátku jasno, že by v IT rády pracovaly. Jiné si to chtějí spíš jen vyzkoušet, protože se o nás doslechly v médiích nebo třeba i kvůli tomu, že chodí s ajťákem. Je vtipné, že spousta z těch, které přišly bez úmyslu pokračovat dál, s námi zůstává nejdéle. Opravdu není ukrutně těžké se do toho dostat.

Jak dlouho trvá, než se vám podaří vychovat ajťačku?

Podle našich statistik zabere zpravidla rok a půl až dva, než holka získá dostatečnou odvahu a znalosti, aby se mohla přihlásit na juniorskou pozici. Ale hrozně to záleží na konkrétním oboru. IT není jenom o programování, třeba do testování softwarových aplikací se může absolventka pustit daleko dřív. Problém je, že firmy chtějí lidi hned, už včera pro ně bylo pozdě. Musí ale pochopit, že příprava na tuhle profesi prostě nějaký čas trvá.

Co vlastně motivuje firmy, aby se aktivně snažily rozšiřovat své týmy o ženy? Nejde jim někdy jen o to, aby navenek dobře vypadalo, že teď dávají ženám příležitost?

Za některými projekty skutečně je snaha firem ukázat, že jsou sociálně odpovědné, ale i to je v pořádku. Naprostá většina firem ale poptává ženy, protože cítí potřebu diverzity v týmech. Když se bavím s vedoucími IT týmů nebo s řediteli větších IT společností, tak si moc dobře uvědomují, že je velký rozdíl, jestli mají v týmu jen dvacet kluků, nebo patnáct kluků a pět holek. Zkrátka to pak funguje jinak. Nejde o to, dostat za každou cenu poměr deset na deset, ale mít dostatečnou rozmanitost v názorech. Holky se dívají na věci jinak, do diskuzí a řešení problémů dokážou vnést jiné názory a funkcionality.

Setkáváte se někdy s negativní zpětnou vazbou od dívek, které jste už vyslaly do IT firem?

Když se od nás holky dostanou do praxe, je zpětná vazby takřka výhradně pozitivní. Pokud nastal nějaký zádrhel, nebylo to kvůli IT jako takovému, spíš kvůli nějaké konkrétní firmě. My si teď ale hodně vybíráme firmy, se kterými chceme spolupracovat. Dáváme v podstatě doporučení, že jde o girls friendly firmu, která bude holkám nabízet dostatečný prostor pro další rozvoj.

Spíš se stává, že holky v první firmě nevydrží dlouho, protože zjistí, jak je tenhle svět rozmanitý a kolik další nabídek se v něm skrývá. Na kurzu jsme měly například slečnu, která původně studovala sociální studia. U nás začala programovat, pak jsme jí pomohly najít práci ve firmě na vývoj webových aplikací. Mezi tím se začala dál rozvíjet a přešla do firmy na vývoj her a dneska dělá funkcionální programování, takže se z ní stal hardcore ajťák.

Je stejný nedostatek žen v IT oborech i jinde ve světě?

Záleží na tom, kterým směrem od České republiky jdete. Když na západ, je to víceméně stejné. Od Ameriky přes Německo, Švýcarsko i Anglii je statistika plus minus stejná, tedy do deseti procent holek v IT. Směrem na východ tohle číslo roste.

Opravdu? Já bych čekal, že to bude naopak…

No vidíte, v zemích jako Bulharsko nebo Ukrajina je přitom naprosto normální, že jde holka studovat IT. A třeba v Indii je to dokonce půl na půl.

Čím to je?

Může to být paradoxně dané i tím, že nemají tolik na výběr jako na západě. Anebo tím, že v zemích na východě Evropy měly ženy k technice vždycky blíž. Každopádně to teď dělají dobře a přitom nemají ani tolik programů na podporu žen v IT.

Máte v plánu expanzi do zahraničí?

V listopadu jsme začaly dělat workshopy v Německu na popud firmy Konica Minolta, která byla první společností, co nás dlouhodobě podpořila. Je paradoxní, že jde o firmu z Německa, což je pro Česko tak trochu ostuda. Kromě Mnichova fungujeme i v Londýně a chystáme se do Rakouska. Dá to ale hodně práce, je vždy potřeba sestavit lokální tým, který by kurzy zajišťoval, a také samozřejmě aktivizovat větší skupinu holek, které by o to měly zájem. V tuhle chvíli jde spíš o škálování našich činností. Rozhodně to není náš strategický cíl, zatím spíš zkoušíme, jaké jsou vlastně možnosti. Třeba v Německu to při sbírání IT talentů funguje úplně jinak než u nás.

V čem je hlavní rozdíl?

Tady je po ajťácích obrovská poptávka. Firmy je berou odkudkoli i bez větších znalostí a zkušeností. Zaměstnávají i studenty z prváku na fakultě informatiky. Pracovním agenturám v podstatě platí i za lidi, kteří mají jen zájem se něco naučit. V Německu si naopak společnosti vybírají talenty z velké skupiny lidí se super dovednostmi. I to mě ale utvrzuje v tom, že jsme u nás přišly s dobrým produktem ve správný čas.

Dita Přikrylová

Studovala na Ekonomicko-správní fakultě a Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Pak začala pracovat jako IT risk konzultant a datový analytik. Od roku 2013 se věnuje aktivitám spojeným se vzděláváním dívek a žen v oblasti informačních technologií. V roce 2014 založila neziskovou organizaci Czechitas, která tuto činnost zaštiťuje. Více informací o činnosti a aktuálních aktivitách neziskovky se dozvíte na jejím webu Czechitas.cz.

Každé léto se Dita vrhá s kiteboardovým padákem do vln a v zimě s ním brázdí zasněžené kopce. Když nefouká, svou hyperaktivitu řeší jógou, tančením swingu a běháním.

Takže vás láká přejít časem z neziskového sektoru do běžné komerční sféry?

My jsme sice neziskovka, ale jsme výděleční, respektive vyděláme si na sebe. Jen prostě vydělané peníze zase investujeme zpátky do chodu organizace a nevyplácíme bonusy manažerům. Plán ale je, že jednou začneme dělat i komerční vzdělávací kurzy. Už to umíme a uvědomujeme si, že vzdělávání je dnes hodnotná služba, po které je poptávka. Byla bych ráda, kdybychom časem vytvořili funkční systém několik společností, které by měly synergie a věnovaly se komerčním i nekomerčním aktivitám.

Je potřeba, aby v Česku vznikal státní fond na podporu start-upů, když je mezi soukromými investory na zajímavé projekty podle všeho dost peněz už teď?

Nemusí to být zrovna investiční fond, ale rozhodně by měl stát podporovat začínající podnikatele. Investoři vám dají peníze, až když budou přesvědčeni, že jim to může něco vynést. Podle mě je ale potřeba motivovat mladé lidi, aby se zkusili postavit na vlastní nohy a pustili se do vlastních projektů. Je přece strašně náročné opustit sociální jistoty v zaměstnání a začít podnikat.

Když stát podporuje nezaměstnané, tak nevidím důvod, proč by nemohl podporovat i začínající podnikatele. Alespoň první rok nebo dva. Někdy by dokonce stačilo, aby to stát podnikatelům jen zbytečně nekomplikoval. Když vyřizujete administrativu a zaměstnáváte první zaměstnance, tak prostě uděláte hromadu chyb a státní úředníci tohle neodpouští a hned všechno pokutují. Přijde mi škoda za nějakou formální chybu trestat někoho, kdo se snaží vytvářet pracovní místa.

Potřebují ženy kvóty, které by jim zajišťovaly jistotu určitého počtu míst ať už ve vedení větších firem nebo v politice?

Podobné kvóty jsou strašný nesmysl. Nikdy to nebude fungovat. Přece nejde o to dosáhnout nějakého čísla, ale o funkční názorovou diverzitu. A té se rozhodně nedocílí umělými nařízeními. Tyhle návrhy ve finále ženám jen ubližují.