Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Dalibor Balšínek: Print nás zachránil

Vojtěch Hodboď
Vojtěch Hodboď
25. 1. 2017

S šéfredaktorem Týdeníku Echo Daliborem Balšínkem o tom, proč se po relativně krátkém čase rozhodl od čistě webového média vrátit i k tisku, o tom, proč má médium mít jasný a zřetelný profil a o rozpacích zkušených novinářů před sociálními sítěmi.

Dalibor Balšínek: Print nás zachránil

Když jste odcházel z Mafry, chtěl jste založit něco svého. To bylo Echo. Čím jste se chtěl lišit?

Chtěli jsme založit nezávislé médium, protože jsme předpokládali, že v Mafře to nebude možné – a ukázalo se, že jsme měli pravdu. Chtěli jsme založit médium, které nebude sloužit konkrétní politické straně ani žádnému konkrétnímu politickému subjektu. To byl první motiv. A ten druhý, že na trhu chyběl jednoznačně profilovaný názorový deník. Echo24 je prvním názorovým deníkem u nás. Třetí věc – věděli jsme, že musíme mít nějaké příjmy z placeného obsahu, takže jsme udělali Týdeník Echo, který se profiluje výrazně jinak než ostatní tituly, tedy jako pravicově konzervativní.

Ze začátku jste měli čistě digitální vydání. Proč jste rozhodli nakonec i pro tisk?

Na počátku jsme určitě neuvažovali o tom, že bychom šli do tisku, je s tím spojena spousta technologických problémů. Nakonec jsme se pro tisk rozhodli, protože jsme cítili poptávku čtenářů. A ukázalo se, že to je dobře, že jsme šli k tištěné podobě. Ekonomicky nám to výrazně pomohlo a možná nás to i i zachránilo.

Jaké byly největší problémy s digitálním vydáním? V jednom rozhovoru jste řekl, že bylo složité čtenářům médium na tabletu prodat.

To nakonec nebylo to hlavní. My jsme to prodali docela velkému počtu lidí. Když si vybavím oficiální data o prodeji jiných týdeníků, my v té digitální podobě máme zdaleka nejvíc. Ale v téhle době nesmíte lidi omezovat platformou, ale využít všechny platformy pro šíření obsahu, pokud je daná platforma ekonomická. Pro nás nejsou moc ekonomické platformy na Androidu, protože ochota uživatelů tam platit je hrozně nízká. A to je to, co je v téhle době rozhodující. Nikdo neví, jestli nakonec zvítězí tablet, ukazuje se, že asi ne, jestli budou tablety nebo velké mobilní telefony s velkými obrazovkami nebo jestli přijde něco úplně jiného. Vydavatel musí uvažovat tak, že se nemůže věnovat jen jedné určité platformě, musí obsah přinášet i na všech ostatních.

Vnímáte jako svoji výhodu to, že časopis Echo je profilovaný?

Ano, je to určitě výhoda být jakkoliv zaměřený. My se profilujeme jako názorový, spíš pravicový deník. Dobře je to vidět při srovnání MF Dnes a Lidovek. Za Roberta Čásenského byla Mladá fronta Dnes specifická tím, jak se věnovali investigativní žurnalistice. Kdysi dávno měli zase vynikající sport. Když se na ni podíváme dnes, těžko se hledá něco, v čem by vynikala a byla odlišná od všech ostatních. Proto jsou třeba Lidové noviny stabilnější. Ty se celou dobu profilovaly jako názorový deník, deník pro intelektuálně laděné a kulturně založené čtenáře. Proto můžou Lidové noviny svým čtenářům víc věřit.

Myslím, že pokud mají média mít nějakou budoucnost, budou muset být nějakým způsobem jasně vyprofilovaná. Aby člověk věděl, co od nich čekat. Éra serverů pojímajících všechno bude postupně upadat – když chcete číst o autech, jdete na auto.cz, když chcete číst o sportu, nebudete ho číst na Lidovkách nebo iHNedu. To nemá smysl. Jdete spíš na specializované servery.

Prokletí mediálního byznysu

Když vydáte hotový text, jakým způsobem pro něj hledáte nové čtenáře?

Máme vlastní bázi čtenářů, kteří k nám chodí. Docela velkou. Přibližně padesát tisíc uživatelů denně. Pak k tomu samozřejmě využíváme sociální sítě, které má Echo24 na Facebooku nebo na Twitteru. Takže v zásadě je pro nás nejefektivnější kvalitní obsah. Na to se soustředíme. Máme omezené možnosti marketingu, v podstatě si s tím moc nevíme rady. A nikdo zatím nepřišel, kdo by nám poradil, a to jsme zkoušeli lidi z různých agentur.

Na sociální sítě máte dneska určeného konkrétního člověka?

Ne, nemáme.

Takže to tam dává ten, kdo zrovna…

Editoři. Mají přístupy na Facebook a na Twitter a postují tam texty.

Ale žádný konkrétní plán na propagací textu nemáte.

Jen občas si zaplatíme reklamu na Facebooku. Máme na to vyčleněné peníze v marketingovém plánu. Pokoušíme se, aby tam byla určitá návratnost. Ale přiznávám, že v tom máme mezery. Jsme ještě na začátku. Vím, že takový FirstClass to má velmi dobře

spočítané a vychází mu to tak, že má daleko větší příjmy než výdaje.

Dokážete odhadnout, jakým směrem se mediální trh bude dál vyvíjet?

To je největší prokletí tohoto businessu, že nikdo neví, jak to bude. Všichni jsou v nějaké fázi zkoušení a hledání cest.

Přijde vám důležité, aby novináři aktivně vystupovali ve veřejném prostoru?

Ano, to je samozřejmě velmi důležité. My máme zásadní problém v tom, že to nikoho z našich autorů to nebaví. Nebaví a nezajímá.

To je škoda u názorového média.

No, problém je to v tom, že na sociálních sítích musíte odvést nějakou práci. Musíte se čtenáři komunikovat, musíte jim odpovídat, vstupovat do diskuzí. A já se přiznám, že mě to taky vůbec nebaví. Navíc, když vám často píšou fakt pacienti –. Bylo by tedy dobře, kdyby redaktoři vystupovali na sociálních sítích, ale považují to za ztracený čas. Zdroj informací mají jinde než na sociálních sítích.

Nevnímáte vašeho novináře jako určité médium, skrze které můžete přivést nové čtenáře? Vytvářet osobnost, která kolem sebe nabaluje komunitu. Třeba jako Erik Tabery nebo Jindřich Šídlo.

To určitě ano.

Dalibor Balšínek

Pracoval od roku jako redaktor Lidových novin a reportér TV Nova. Zakládal bulvární časopis Spy. Jako šéfredaktor vedl časopis Týden, zakládal časopis Instinkt. Od roku 2009 byl členem představenstva Mafry, ředitelem a šéfredaktorem Lidovek, na konci roku 2013, ve kterém vydavatelství koupil Andrej Babiš, z Mafry odchází. Od březnu 2014 spouští internetový názorový deník Echo24, který v červenci následuje nejprve digitální a v listopadu pak také tištěný Týdeník Echo.

Takže je problém to „do těch lidí“ zavést?

To právě nezavedete. Buď to někoho baví, nebo ne. Jindřicha to baví, je na tom závislý, pořád něco cvaká. Když s ním někam jdete, pořád něco cvaká, pořád někomu odpovídá, to je věc naturelu. Někoho to zajímá, někoho ne. Nenaordinujete někomu vtipný post na Facebooku nebo na Twitteru. Abyste někomu řekl, že musí být na Twitteru a dávat tam vtipné posty, tak to nefunguje.

Výsledkem ale je, že například k Respektu má čtenář osobnější vztah. Díky tomu, že pořádá diskuze, kam posílá své autory. Echo je mi v tomhle ohledu vzdálenější.

To je bohužel pravda. Problém je, když tam ten autor sám pro sebe nevidí přidanou hodnotu. Nebo si ji vůbec odmítá připustit.


Rozhovor vznikl v první polovině roku 2016. Úvodní foto Profimedia

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Vojtěch Hodboď

Vojtěch Hodboď

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde nyní pokračuje na mediálních studiích. Zajímá se o psychologii a nová média. Při škole pomáhal zakládat a rozjet startup Storyous,... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo