Na pankáče. Na Bali

Křiklavě barevné číro, dredy nebo třeba listy marihuany vystříhané na holé hlavě – na začátku devadesátých let není moc míst, kde dovedou takové přání splnit. Kámošové kámošů by ale možná jeden tip měli: Zkuste to v Propasti… V žižkovském hudebním klubu v kamrlíku třikrát tři metry sídlí lazebnické doupě, kde se extravaganci meze nekladou. U zrodu stojí squatter Lukáš Černý a jeho kamarád Matěj Homola, frontman kapely Wohnout.

Lukáš čerstvě vychodil střední. Jeho první cesta po otevření hranic vede směr Berlín a Amsterodam. Nějaký čas stráví ve squatu v Kreuzbergu, svobodomyslné berlínské čtvrti, která je tradičně domovem bohémů všech kultur; zapadne každý, kdo jinde vyčnívá. Inspirace jsou plné ulice, na každém rohu postává partička vytuněných pankáčů. Lukáš nakoupí barvy na vlasy a veze je do Prahy. Doma s Matějem experimentují, na sobě i kamarádech. Brzy se ozývají taky známí známých. Salon Joshua otevírá krám v Propasti; píše se rok 1994.

Vzpomíná Matěj Homola

– Hele, vole?
– No?
– Nezaložíme kadeřnictví?
– Asi jo, vole…

Tak asi mohl proběhnout dialog mezi mnou a Lukášem Černým, se kterým jsme už pár let byli nerozluční kamarádi, vzpomíná Matěj Homola (na fotce vpravo). Mám dokonce pocit, že se odehrál na lavičce v parku na náměstí Jiřího z Lobkovic. Na stejný, jako jsme zakládali první Wohnout. Řešili jsme tam tenkrát s Lukášem dva problémy, které vyústily v myšlenku založit kadeřnictví. Ten první byl, že jsme hledali cestu, jak dělat to, co nás baví, tedy něco jiného než naše stávající povolání. Já fotil na volný noze komerční zakázky a Lukáš, původem tiskař, bydlel ve squatu a dělal cokoliv. Druhou věcí, která zavdala příčinu k založení salonu, byl tristní stav kadeřnictví v Česku. Tři roky po revoluci tu byl velikej problém si nechat na hlavě udělat něco avantgardnějšího.

„Byl to kutloch, kde přespával jeden týpek z personálu klubu. Koberec, postel, jedna židle, na zdi zrcadlo. A sprchovej kout, kde se lidi shýbali do předklonu,“ vzpomíná Lukáš. Podnikat v oboru kadeřník nebyl plán, vyplynulo to živelně, samo.

Matěj Homola podnik záhy opouští, aby se mohl naplno věnovat hudbě. Další štací kadeřnického studia (po Propasti) je zadní část skejtového obchodu Mystic Skates ve Štěpánské ulici, třetí Karlín. Nakonec se Joshua v roce 1996 usídluje na Vinohradech v hale Bohemians.

Lukáš už nestříhá. „Během dvou let se studio přetransformovalo z totálního undergroundu ve fashion kadeřnictví profesionální úrovně, ale neztratilo punkovou image. Ten proces pokračoval ještě deset let, ale v tenhle moment se to překlopilo v normální byznys.“

Osudovka

Tehdy ve studiu začíná stříhat Martina. Vyučila se kadeřnicí, ale v oboru pracovat nechce. Zkouší různá jiná zaměstnání, když se doslechne o salonu Joshua. „Někdo mi vykládal, že tam dělají dredy botama. A já – jak jako botama? Prý, že si zákazník lehne na zem a oni podrážkami bot žmoulají dredy o koberec. Tak to musím vidět, řekla jsem si.“ I když se ukáže, že legenda o žmoulání dredů na zemi je trochu přehnaná, Joshua ji nadchne. „Přišlo mi to hrozně pohodový, oproti klasickému křečovitému kadeřnickému modelu. Partička nadšenců, polozevlů. Bylo to jiný, líbilo se mi to. Takže jsem nastoupila.“

Pak se v rychlém sledu Lukášovi a Martině život obrací tak trochu naruby. „Z pracovního vztahu se stal milenecký a z mileneckého manželský,“ vypráví Lukáš. „Jo, jenže to šlo týden po týdnu,“ směje se Martina. V červenci začíná v salonu stříhat, v září už spolu chodí, v lednu je těhotná, v dubnu se berou a v srpnu se narodí Kuba. „Byla to osudovka,“ shrne Martina. „Tak jsme se do sebe zamilovali, že jsme si řekli, že spolu ve dvaceti budeme mít děti,“ souhlasí Lukáš. Druhý syn Matěj se narodí necelé dva roky po Kubovi.

Joshua mezitím zažívá rozkvět, nejzlatější časy v letech 2002 až 2006. Na punkových základech vyrostlo kadeřnictví, které se zařadilo ke špičce. „Jistou dobu námi spousta lidí z kadeřnických kruhů opovrhovala, že jsme ti, co dělají jen zelený vlasy a dredy. Takže pro nás bylo metou zachovat si punkové kořeny a zároveň se dotáhnout na top v Praze.“ Podařilo se. Salon Joshua má na kontě seznam prestižních zakázek pro módní časopisy, hudební festivaly, film i televizi, včetně SuperStar a reality show Big Brother.

Tak si střihnem

„Jenže mě to najednou přestávalo motivovat, žádná nová výzva,“ říká Lukáš. Pohrává si s myšlenkou rozjet salon v Berlíně nebo Londýně, jenže k tomu by potřeboval investora. Potkává se s Tadeášem Kopčou z kreativního dua Traga, s kterým se zná ze surfingu, a vzniká idea objíždět Evropu v mobilním salonu z lodního kontejneru. Nakonec ale nápad strká do šuplíku. Jeho čas teprve přijde – v úplně jiné zeměpisné šířce.

V roce 2002 vyrážejí Lukáš s Martinou na dovolenou do Thajska, poprvé do Asie. I když nescházelo moc a všechno by bylo jinak. „Matěj Homola mě lákal, ať s ním jedu na měsíc do Indie. Jenže doma se to nesetkalo s nadšením, měli jsme malé děti. Tak jsem Martě navrhnul, že zařídíme hlídání a vyrazíme na kratší dobu sami.“ Martina o Asii nechce ani slyšet, to prý radši Egypt. „Vždycky, když jde o něco klíčového a nemůžeme se dohodnout, střihneme si. A Martina ještě nikdy v životě nevyhrála, prostě nikdy,“ líčí Lukáš. Pro tentokrát otázka zní Egypt versus Thajsko. Stane se něco neuvěřitelného. Vyhrává Martina. „Vykládala jsem to zákaznici při stříhání a ona na to, že jsem blázen. Tak jsem šla za Lukášem a řekla mu, že s ním do toho Thajska pojedu.“

Asii si zamilují, vracejí se tam od té doby každou zimu. Když kluci povyrostou, berou je s sebou. Všichni se zblázní do surfování a cílovou destinací se pár let v řadě stává Bali. Domů se jim vrací hůř a hůř. Nejdřív zůstanou na indonéském ostrově měsíc, další zimu dva, pak tři.

Nakonec se rozhodnou strávit na Bali rok. „Prodali jsme auto, motorku a všechno, co mělo nějakou hodnotu. Zaplatili jsme za to na Bali na rok barák a klukům mezinárodní školu. Jinak jsme žili z příjmu, co nám chodil ze salonu. Vycházelo nám to. Jenže po půl roce nám najednou přišlo nepředstavitelné, že se vrátíme do Česka.“ Na další roční nájem a školné, které dělalo za oba kluky dohromady šedesát tisíc korun měsíčně, ale rodina nemá. Začnou svůj dům přepronajímat přes Airbnb a sami se stěhují do levnějšího. „Do prázdného, nevybaveného domu, zařídili jsme ho tak nějak na pankáče.“

Jak je na Bali

A malá vzpomínka na začátky v Česku jako mezihra. Do galerie vstoupíte kliknutím na fotku nebo na tlačítko dole.

Na Bali!

Do kontejneru

Náklady na život jsou prý na Bali v součtu podobné jako u nás. „Dá se tam odjet s batůžkem, sehnat levné ubytování a kupovat levné jídlo, pak žijete daleko levněji než tady. Pokud ale člověk jede s rodinou a chce normální standard, vyjde to asi jako v Česku. Cigarety stojí čtyřicet korun, ale měsíční internet čtyři tisíce. Za litr benzinu dáš čtrnáct korunu, ale zas víc platíš za elektřinu kvůli klimatizaci. Rejži si dáš za patnáct korun, ale kolečko hermelínu stojí dvě stě padesát, takže studená prkýnková večeře přijde draho.“

Článek vyšel v zatím posledním čísle magazínu Finmag. 

Z nového čísla, které právě odchází do tiskárny:

• Nejsem plastický byznysmen – říká v rozhovoru špičkový plastický chirurg Jan Měšťák
• Krach socialismu 21. století – tedy socialismu, který zaváděl Hugo Chávez ve Venezuele. Budiž mu země lehká.
• Ďábel s břitvou – příběh kluka z děcáku, který se z ulice propracoval k vlastní holičské oficíně. Jedné z nejstylovějších.

Objednávejte teď

Zdroj příjmů v Praze pomalu, ale jistě vysychá. Salonu Joshua se nedaří tak dobře jako dřív, na dálku se firma řídí těžko. Aby salon zachránili, museli si z něj přestat posílat peníze. A najít obživu na Bali.

Pod rodinnou značkou Joshua design začínají Lukáš s Martinou navrhovat interiéry a exteriéry domů, rádi recyklují a renovují staré materiály. V té chvíli Lukáš zaloví v šuplíku a vytáhne svůj starý nápad. Oslovuje kamaráda Petra Vančuru a uprostřed rýžových polí, s výhledem na sopku Batukaru a Indický oceán, postaví dům ze čtyř lodních kontejnerů. „Na dálku jsem si půjčil z banky všechny peníze, co jsem mohl, Petr Vančura do bláznivého nápadu investoval druhou polovinu.“ Ke spolupráci přizvali také Jana Sečkaře, který pomáhá s výkresy a 3D realizací.

Stavba je ve tvaru písmene U. Ve střední dvoupodlažní části se nachází obývací prostor, v patře ložnice. Po obou stranách přiléhají dva přízemní bloky – dětské pokoje. Obývací prostor je otevřený do vnitřního atria, plynule přechází ve dřevěnou terasu s bazénem. Suma sumárum za dva miliony korun.

Jakmile to jde, rodina se do rozestavěného domu stěhuje. Ten původní (už druhý v řadě) přepronajímají. „Vydělali jsme na školné, měli jsme kde bydlet. Jenže nám moc nezbývalo na život. Už to vypadlo dost mizerně, když přišel kamarád, že chce, abychom mu dům z kontejnerů postavili taky.“ Zadává si u Joshua design zakázku. „Zachránil nás, včera jsem si nechal na jeho počest na zadek vytetovat Káca forever,“ směje se Lukáš a povytahuje džíny, aby nové tetování ukázal. „Mohli jsme se znova nadechnout, třeba koupit talíře a příbory.“

Jak se daří...

... právě teď

Jak se dobrodruhům na Bali daří právě touhle dobou?

Mrkněte na Facebook nebo Instagram.

Poplujete

Bydlet v kontejnerovém domě je podle Lukáše praktické. „Na Bali je pořád možnost zemětřesení a tsunami. Kontejner je pevná konstrukce, která se nesesype jako cihly, strop člověku nemůže spadnout na hlavu.“

„Lukáš si myslí, že až přijde tsunami, kontejner popluje, proto to staví,“ vyprskne smíchy Martina. „No, plul by víc než jinej barák,“ oponuje Lukáš. „Vizuálně ani pocitově nepoznáte, že jste v kontejneru. Na Bali je velká vlhkost, kterou zděné domy natahují. Kontejner nemá jak navlhnout, navíc stojí na betonových pilířích, které jsou ve vzduchu. Plechové zdi jsou zvenku odizolované, zevnitř je sádrokarton,“ pokračuje.

Kontejnerové domy z dílny Joshua design jsou propracované do posledního detailu, vypadají skvostně. V okolí vzbudily rozruch, dalších zájemců se hlásí dost. Lukáš ale kontejnerovým developerem být nechce. Společně s Petrem Vančurou a ženou Martinou mají novou vizi. Z kontejnerů budují interaktivní ulici, multifunkční blok Joshua district – s kavárnou, galerií, workshopovými dílnami, skejtovou rampou, jógou a půdou na pěstování vlastních potravin, časem možná i s nahrávacím studiem. První část districtu už se v půlce října slavnostně otevřela. Na dalším vylepšení projektu se ještě pracuje.

Z districtu je to asi patnáct minut na motorce do Canggu. „To je teď taková mekka surfařů, vypadá to jako v Kalifornii, říkáme tomu Balifornie. Všichni jsou tam hrozně cool.“ V létě 2016 vzniká v kvartetu Černý, Černá, Petr Vančura a Jarmila Hromádková cestovní kancelář Joshua travel, která bude do Joshua districtu z Česka vozit zájemce o zážitkovou dovolenou, v nabídce bude surf, enduro, potápění, skejt, jóga i motocross.

Oba synové, Kuba s Matějem, už dostudovali a vylétli z rodinného hnízda. Starost se školným odpadla. Lukášovi s Martinou se k jejich indonéskému podnikání víc rozvazují ruce.

Nad hladinu znovu vyplouvá taky kadeřnický salon Joshua, dodnes ho najdete ve vinohradské hale Bohemians. „Přežil svoji smrt. Společně s Petrem Vančurou jsme všechny projekty Joshua propojili a vypadá to, že i salonu by se zase mohlo začít dařit. Uvidíme,“ nechává Lukáš budoucnost kultovního kadeřnictví otevřenou.