Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Evropa po bitvě

Jan Zahradil
Jan Zahradil
28. 6. 2016

Jak Evropa zareaguje na britský odchod? Můžeme očekávat pomstu, útoky i tlak na větší integraci.

Evropa po bitvě

Prach si začíná po britském referendu pomalu sedat. Z Brownova pohybu eurounijních politických molekul se dá zatím vyčíst zhruba následující:

Brusel

Bruselské instituce se začínají chovat podle očekávání. Definitivně v nich převládne duch pomsty – taková facka se neodpouští. Evropská komise (Juncker) a Evropský parlament (Schulz) budou chtít dostat Británii z Evropské unie co nejdřív, vnutit jí nějakou nevýhodnou sérii smluv, zkrátka udělat z ní odstrašující příklad, aby si každý propříště rozmyslel nějaké úvahy o odchodu. Nedá se vyloučit ani neoficiální subverzní podpora teritoriální dezintegrace Spojeného království. Mohou padat pozitivní náznaky směrem ke Skotsku, jeho samostatnosti a jeho budoucímu členství v Evropské unii, stejně jako finanční sliby, týkající se oblíbeného uplácení z evropských fondů.

Na dnešním plénu Evropského parlamentu očekávám celkem zuřivé antibritské verbální orgie a nějaké tradiční prointegrační usnesení ve stylu „více Evropy“.

Nepřekvapivě též Juncker, Schulz a spol. prokázali nulovou sebereflexi, nějaké úvahy o vlastním odchodu je zcela jistě nenapadly. Schulz by ovšem v čele Evropského parlamentu měl končit v prosinci, kdy se nově volí celé jeho vedení. Juncker určitě zůstane. (K němu ještě dodávám, že plnou odpovědnost za něj má Evropská lidová strana, která ho na post protlačila, a tedy i KDU-ČSL a TOP 09.)

Z Pravého břehu

Pravý břeh přináší analýzy, články a glosy, ve kterých promýšlí témata české pravicové politiky. Podporuje politiku zdravého rozumu, staví se proti levicovým receptům na štěstí i proti prázdnému populismu středu. Pravý břeh znamená alternativu pověstnému levému břehu Seiny, symbolu evropské nové levice.

Přejděte na Pravý břeh

Národní vlády

Střízlivější tón zaznívá od národních vlád, které samy čelí vlně euroskepse vlastních obyvatel a vědí, že voliči se pozorně dívají. Udělat z Británie obětního beránka by se jim mohlo do budoucna vymstít.

Relativně rozumně proto mluví (zatím) Merkelová, pragmatický hlas podle mě zazní z Nizozemí a Skandinávie. Střední Evropa by se měla k tomuto proudu ve vlastním zájmu přidat. Pobaltí a Balkán udělají jako vždy to, co se jim z Bruselu nařídí.

Ve Francii brexitem rozkurážená Marine Le Penová útočí na establishment, který se ovšem tiše raduje z toho, že odvěký rival mizí z klubu a touží mu to ještě naposled „osladit“. To je tendence, která nakonec ve Francii podle mě převládne. Ostatně i Le Penová, bez ohledu na vlastní nadšení nad brexitem, sdílí tradiční francouzskou nechuť ke všemu anglosaskému.

Španělsko a Itálie se bojí růstu svého vlastního regionálního separatismu, pokud by uspěli skotští separatisté s plány na odtržení. Očekávám od nich proto zdrženlivost.

Britové by měli zůstat v klidu, nenechat se vyprovokovat Bruselem, dodržet svůj harmonogram a plán. Čím větší bude hysterie na jedné straně, tím větší by měl být klid na straně druhé. Mají pár let čas a tento čas hraje pro ně. Politická situace v evropských zemích se bude postupně měnit a s ní i atmosféra pro vyjednávání. Jejich hesly dne by mělo být „dokud není dohodnuto všechno, není dohodnuto nic“ a „dokud jsme neodešli, jsme pořád tady“.

Vládnou vlády, nebo Brusel?

Je třeba si uvědomit, že Evropská komise a Evropský parlament se cítí ohroženy, budou kopat kolem sebe a za sebe, za své institucionální zájmy, které se stále víc rozcházejí se zájmy členských zemí Evropské unie. Proto by Británie měla jednat především s jednotlivými členskými zeměmi. Ty by si měly totiž také uvědomit, že ve „zbytku“ Evropské unie teď na půdorysu jednání s Británií proběhne mocenský boj o to, kdo v Unii definitivně drží otěže – jestli národní vlády, nebo Brusel (Evropská komise a Evropský parlament).

Lisabonskou smlouvou si vlády nepochopitelně nechaly vydrápnout velkou část svých tehdejších pravomocí, neměly by tuto chybu teď opakovat. Jednání o budoucích vztazích EU – Británie proto mimo jiné ukáže, jestli v čele (alespoň některých) evropských zemí stojí stále ještě politici, kteří jsou ochotni se za své současné pravomoci porvat s nadnárodním politickým koncernem – nebo jestli jde už opravdu jen o politické obchodníky a úředníky, kteří zobchodují kdykoliv cokoliv a upatlané kompromisy pak prodávají jako velkou výhru.

Smutná zpráva pro Česko je, že současná vláda je tvořena zcela nepochybně tou druhou kategorií. 


Vyšlo na Pravém břehu

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Jan Zahradil

Jan Zahradil

Další články autora

Zobrazit vše

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo