Španělsko: Doleva, anebo zpátky k urnám

Španělé mají za sebou parlamentní volby. Nevědí ale, kdo jim bude vládnout. Není jasné, kdo a jak je v příštích letech bude tahat z propasti, kam je před sedmi lety srazila krize. Žádná strana nezískala většinu.

Období politické stability a jednobarevných vlád ve Španělsku končí.

Je zřejmé, že důležitější než hlasování budou vyjednávání v příštích hodinách a dnech. Teď (v pondělí nad ránem) je možné skoro všechno: Velká koalice starých gard, tedy lidovců a socialistů (varianta, která se jeví jako nejreálnější), menšinová vláda vítězných lidovců, případně nějaká trojkoalice či „vícekoalice“ levicových a regionálních stran (s programem podobným dortu, který vařil pejsek s kočičkou). Anebo předčasné volby (španělská ústava dává stranám pouze dva měsíce na to, aby sestavily novou vládu, jinak musí skládat volební reparát).

Pokud se strany předčasným volbám vyhnou, Španělsko udělá úkrok doleva. Levice ve volbách posílila.

„Volby mají dva vítěze – lidovce a levici. Někteří to neradi slyší, ale taková je demokracie,“ tweetoval po zveřejnění volebních odhadů španělský spisovatel Benjamin Prado.

Máte doma křišťálovou kouli? Tak ji oprašte a zkuste se podívat do budoucna. Třeba v ní uvidíte příští vládu čtvrté největší ekonomiky eurozóny.

Na cestě vzhůru

Lidovci premiéra Mariana Rajoye nevyhráli, ale utrpěli vítězství, ztratili většinu v parlamentu.

Ještě před rokem by však na jejich prvenství málokdo sázel byť jediný cent. Tehdy ještě vévodili průzkumům noví marxisté – strana Podemos (Můžeme, španělská verze řecké Syrizy) vedená charismatickým manipulátorem Pablem Iglesiasem. Druzí byli socialisté a teprve třetí lidovci, kterým šlapal na paty další politický start-up – Ciudadanos (Občané, pravicová či spíš středová verze Podemosu).

Co se od té doby změnilo?

Zatímco koncem loňského roku se Španělsko teprve zvedalo ze dna, teď je jasné, že stoupá. Dokonce nejrychleji ze států eurozóny. Evropská centrální banka označuje pyrenejskou zemi za jeden z motorů hospodářského růstu Evropy. Španělská ekonomika letos posílí o víc než tři procenta.

Růst bez benefitů

Za Rajoye se dařilo vývozcům, investic přibývalo. V  Indexu snadnosti podnikání (Ease of Doing Business Index), který sestavuje Světová banka, postoupilo lidovci vedené Španělsko z 55. na 33. místo (před Česko, které si za nynější koalice pohoršilo na 36. příčku).

Statisticky dobře, byť jen poměřován posledními roky, vypadá také vývoj míry nezaměstnanosti. Letos ve třetím čtvrtletí se nezaměstnanost snížila na 21,2 procenta z téměř 27 procent před dvěma roky. Je o chlup nižší než před čtyřmi lety, kdy Rajoy dovedl lidovce k prvnímu vítězství.

Pětina obyvatel bez práce – to je však děsivé číslo. Dvojnásob v zemi, v níž mnozí obyvatelé pamatují, že za diktatury generála Franka byla plná zaměstnanost.

Spokojenost není ani na straně těch Španělů, kteří práci mají. Vláda lidovců uvolnila trh práce. Důsledkem je mimo jiné to, že v zemi bylo loni devět z deseti pracovních smluv uzavřeno na dobu určitou.

Benefity z ekonomického zotavení zatím pocítil málokdo, A Rajoy, překvapivě přímý politik, během kampaně Španěly upozornil, že si na ně ještě několik let počkají. Není tedy divu, že lidovci ztratili třetinu křesel.

Merkelová z Kastilie?

Volby nejspíš byly labutí písní šedesátiletého Mariana Rajoye. I kdyby Lidová strana zůstala ve vládě, sotva bude premiérem.

Vousatý chlapík z Galicie je nejneoblíbenější vůdce strany, který ve Španělsku vyhrál volby. Ulpěly na něm skandály spojené s financováním strany i nesplněné sliby – jeho vláda například nesnížila daně.

Rajoy nedokáže vyvolat emoce. Před volbami v roce 2011 o něm kdosi napsal, že jako toreador by býka v aréně unudil k smrti. A nesedí ani médiím tradičně nakloněným konzervativcům. Novináři ho líčí jako zahálčivého veterána, který si dopřává příliš dlouhou siestu, kouří příliš mnoho doutníků a ve své kanceláři příliš často sleduje zápasy Realu Madrid.

Lidovci na Rajoye v kampani nesázeli, upozorňovali, že nejsou stranou jediného muže. Patrně to bylo prozíravé. Do televizních debat (Rajoy se účastnil jediné) nasazovali vicepremiérku, čtyřiačtyřicetiletou Sorayu Sáenzovou. A tak kdo ví, třeba bude mít Španělsko první premiérku, energickou a fotogenickou političku z Kastilie.

Pro případné koaliční partnery by patrně byla přijatelnější. Šéfové socialistů a Občanů Pedro Sánchez a Albert Rivera v kampani prohlašovali, že nebudou vládnout s Rajoyem. Neříkali však, že by nevládli s lidovci.

Jenže kdo ví, jak to dopadne. Po včerejšku je ve španělské politice jisté jen to, že jisté není nic.