Premiérův tanec mezi vejci

Bohuslav Sobotka se dvacet let drží na významných postech hlavní levicové strany, aniž se na něj protivníkům podařilo vytáhnout něco, co by mu podrazilo nohy, i když několik rozporuplných nebo problematických kauz s různým podílem spoluodpovědnosti určitě existuje. Spíše vývojem okolností než vlastním dravým tlakem vzhůru se dostal až na vrchol pyramidy rozpolcené strany, která si nebyla a není jistá, zda v ní má převládnout liberální, či silně levicové křídlo.

Vyčítá se mu nedostatek charismatu, nedostatek vlastního přesvědčení, nečitelnost, nerozhodnost a nevýraznost. Jenže když se podíváme pod tenhle mediální obraz trochu hlouběji, ukáže se nám mnohem zajímavější pohled. Bohuslav Sobotka totiž velice nenápadně, ale velice systematicky zdolává jednu překážku za druhou.

Silnější než kdy jindy

Novináři o něm říkají, že jeho největší deviza proti stranickým konkurentům spočívá v tom, že je přesvědčeným demokratem, a že jeho největší ohrožení představuje, že o něco takového půlka jeho stranických kolegů, a vlastně i voličů, vůbec nestojí. Ba co víc, od chvíle těsného vítězství nad hlavním soupeřem Michalem Haškem se jen čekalo na chybu a podražení nohou. Ten moment nastal po posledních volbách, kdy ho už jeho spolupartajníci s prezidentským krytím v zádech viděli obětovaného na oltáři neúspěchu. Nevyšlo jim to. Výsledek?

Radikální opozice ve straně, jejímiž nepřehlédnutelnými členy jsou lidé jako Hašek, Škromach nebo Foldyna, je utlumena a Sobotka ve straně nikdy neměl silnější pozici, ačkoliv rozhodně nelze říci, že by za ním strana stála jako jeden muž – jen zatím neexistuje důvod ho vystřídat. Všichni předvídali, jak mu půjde Zeman po krku, přitom kromě těžko regulovaných excesů má prezident na skutečnou výkonnou politiku jen minimální vliv a kvůli stále silnější ostrakizaci se posouvá do stále extrémnějších pozic.

Říkalo se, že Andrej Babiš bude ve vládě de facto premiérem a skutečného premiéra převálcuje. Ani to se nestalo, byť je otázka, za jakou přesně cenu.

Teflon

Ukazuje se, že Bohuslav Sobotka našel recept, jak přežít v české politice. Když se na věc podíváte z druhé strany, politika je extrémně nevděčná záležitost, a ta česká speciálně. Vydržet v prostředí, které je ze strany občanů nenáviděno a vysmíváno a které je z druhé strany využíváno k parazitaci na veřejných prostředích, chce zvláštní povahu a odolnost. Vydržet v prostředí, které touží po rychlých reakcích, po silných emocích a gestech, ustát všechny psychické i mocenské tlaky je prakticky nemožné. A ustát je tak, aby politik navíc naplnil svou státnickou roli, aniž by za to byl okamžitě po zásluze potrestán kolegy, sponzory nebo voliči, ještě těžší.

Sobotkova taktika všechny problémy trpělivě „vysedět“ přináší ovoce. Nepřijímá nabízené zbraně největších konkurentů a jejich emočně vypjaté projevy odráží úřednicky působící ochrannou maskou (v magazínu Reportér se objevil přívlastek „teflonový“), která krátkodobě leckoho irituje, ale v dlouhodobě umožňuje, aby ti druzí udělali chybu. Podobně efektivním způsobem v německé politice dokáže přežít Angela Merkelová (do skutečného politického rizika, kdy předběhla všechny ostatní vlastní hodnotovou pozicí, šla až v uprchlické krizi, což se neobejde bez následků). A zdá se, že dlouhodobý efekt může být pro všechny zásadnější než krátkodobé zdánlivé nebo skutečné prohry.

Hledáme klaďase. Premiér se hlásí

Teď se to krásně ukazuje na dnešním střetu s prezidentem. Ostrakizovaný Zeman se posouvá do stále většího extrému a hranici absolutní nepřijatelnosti překročil 17. listopadu po boku největších extrémistů. Obrázek z tribuny na Albertově bude velkým mementem české politiky ještě hodně dlouho. A k překvapení mnohých se Bohuslav Sobotka tuhle fatální chybu prezidenta rozhodl využít naplno, jak ukazuje jeho rozhovor pro ihned.cz. To, co si u svého prezidenta mnozí stále nechtěli připustit, to, co pro některé nebylo tak zjevné, se přetavilo v jednoznačný mediální obraz, v jasně uchopitelné sdělení, že se prezident paktuje s tím nejhorším. Prezident a jeho okolí přitom zjevně ztratili všechny kontrolky a v kombinaci nedotknutelnosti a strachu postupují k absolutnímu rozkladu svých rolí v čele s urputným tiskovým mluvčím.

Stejně jako bylo po Haškově jedenácteru zapření všem jasné, kde je v sociální demokracii černá a kde je bílá, dnes je velké části společnosti jasné, kde je černá – a vyprofilovat proti ní bílou je tak mnohem snazší.

Poptávka po něčem takovém ve společnosti nepochybně existuje. Existuje i poptávka po překlenování příkopů, které se stále více prohlubují kvůli stupňující se polarizaci minimálně od prezidentské volby. Existuje i poptávka po pozitivním hodnotovém směřování. Těžko odhadnout, jak velkou část populace to zahrnuje, ale zdá se, že Bohuslav Sobotka se to rozhodl využít.

V populistickém segmentu je v tuto chvíli extrémní přetlak a je jasné, že v téhle cílové skupině premiér nemá šanci, naopak vytvořit ze sebe lídra pro nepopulistické publikum, kde se de facto vyprázdnil prostor, může dávat smysl.

Bohuslav Sobotka, zvyklý opatrně tančit mezi vejci, se rozhodl vsadit na silnou kartu. Odhození dlouholeté poker face v té správné chvíli může mít zajímavý efekt. Bude hodně zajímavé sledovat, jak mu ta sázka vyjde.

Převzato z autorova webu, mezititulky Finmag; úvodní foto yakub88 / Shutterstock.com