S baťkou na věčné časy

Alexandr Lukašenko byl před pádem Sovětského svazu veřejně neznámý předseda kolchozu (státního zemědělského družstva). Počátkem devadesátých let ale vstoupí do politiky pod vlajkou boje proti korupci, sionismu a novému světovému řádu, roku 1994 vítězí ve volebním klání a stává se prvním běloruským prezidentem.

V první volební kampani označoval Lukašenko sám sebe za baťku, tatíčka národa. Jak se mělo později ukázat, ten taťka dokáže být také pěkný tyran.  

„Je tu tolik demokracie, až je mi z toho špatně“

Lukašenkovi se ve funkci zalíbilo. Roku 1996, tedy po dvou letech ve funkci, si referendem nechal výrazně posílit prezidentské pravomoci. Zároveň se volební období začalo počítat odznovu – namísto běžných pěti tedy byl tedy Lukašenko u moci hned sedm let. Pořád ale platil limit dvou volebních období, po kterých by už nesměl znovu kandidovat. Roku 2004 tedy vyhlašuje další referendum, které tento ústavní limit zruší. Třetí prezidentské volby roku 2006 byly pro pana prezidenta velmi úspěšné – výsledky (84 procent pro znovuzvolení) byly vyhlášeny už před polednem, ačkoli volební místnosti zavíraly až v osm večer.

Čtvrté prezidentské volby proběhly roku 2010. Správně měly proběhnout až o rok později, termín byl však předsunut, údajně pro větší komfort voličů – patrně se už nemohli dočkat výsledku!. Tyto volby byly v mnoha ohledech přelomové. Večer po uzavření volebních místností (a vyhlášení masivního vítězství stávajícího prezidenta) protikandidáti zorganizovali demonstraci, které se zúčastnilo čtyřicet tisíc lidí. Demonstraci rozehnala běloruská policie a v následujících dnech KGB – ano, v Bělorusku stále existuje – pozatýkala stovky politických aktivistů a sedm z devíti protikandidátů. Tři z těchto kandidátů byli odsouzeni k pětiletému vězení. Politická opozice byla úspěšně zlikvidována.

„Naše diktatura nikomu nebrání žít a rozvíjet se“

Dne 11. dubna 2011, čtyři měsíce po volbách, došlo v hlavním městě Minsku k bombovému atentátu v jedné z hlavních stanic metra. Následkem atentátu zemřelo patnáct lidí, 203 bylo zraněno. Dva dny poté se k činu přiznali dva zatčení podezřelí; svou vinu navíc přiznali i v souvislosti se staršími atentáty z let 2005 a 2008. S podezřelými proběhl rychlý proces – půl roku po incidentu byli odsouzeni k trestu smrti, který byl vykonán v březnu roku 2012 (konkrétní datum popravy je tajné, příbuzní byli o výkonu spraveni ex post). Investigativní článek reportéra BBC a zpráva Amnesty International poukazují na podezřelé okolnosti provázející celou událost – od rychlého přiznání podezřelých, kteří byli ze strany KGB pravděpodobně mučeni, přes nejasné důkazy, po nespravedlivý proces a rychlou popravu (pro srovnání ve Spojených státech amerických je průměrná doba strávená v cele smrti 15 let; důvodem je množství opravných právních prostředků, které v 58 procentech případů zmírní trest nebo vedou k osvobození odsouzeného).

Po tomto procesu, který byl Bělorusům dlouhé měsíce předváděn na jejich televizních obrazovkách, tak byla úspěšně zlikvidována i opozice veřejnosti.

V právě proběhlých volbách se už Lukašenkovi žádní silní kandidáti nepostavili – byli buďto zavření, měli po propuštění z vězení trestní záznam, se kterým kandidovat nelze, nebo byli zastrašení. Své páté volby Lukašenko vyhrál se ziskem 84 procent hlasů.

„Je-li žena lesba, je to mužova chyba“

Staronový prezident myslí na budoucnost, a to i za horizont následujících pěti prezidentských kol. Kolem roku 2009 na veřejnosti začal vystupovat s nezvyklým doprovodem – pětiletým hochem Koljou. Prezidentův nemanželský syn se stal stálým hostem domácích i zahraničních návštěv. Kolja se tak před dosažením puberty stihl seznámit s americkým prezidentem, zasedat v OSN nebo shlédnout vojenskou přehlídku v Číně.

„Prezidentem budu dlouho. Zatím jsem neudělal všechno, a proto o moc nějakou dobu ještě nepřijdu“

Alexandr Lukašenko je vášnivým hráčem hokeje. Stejně jako v politice, i na ledě vždycky vyhrává; a nestačí-li mu k výhře vlastní schopnosti, vždy má po boku svou věrnou partnerku – bezohlednou mocenskou sílu. 

Úvodní fotka: Drop of Light / Shutterstock.com