Lindsey Graham: Zničit Randa Paula

Devětapadesátiletý starý mládenec je od června oficiálním kandidátem v republikánských prezidentských primárkách. Jako předního představitele zahraničněpolitických jestřábů ho podpořil blízký kolega John McCain, který za republikány kandidoval na prezidenta v roce 2008.

Rotující první dáma

Lindsay Graham není ženatý. Na postu první dámy by občas mohla zaskočit jeho sestra, jenže ta žije v Jižní Karolíně s manželem a dvěma dětmi, a mohla by tedy zaskočit jenom občas. A tak Graham snad s narážkou na rotující předsednictví Evropské unie žertuje: „Mám mnoho přátel. Budeme mít rotující první dámu.“

Graham by nebyl první svobodný prezident v historii země. Před ním to byli James Buchanan a Grover Cleveland. Cleveland se oženil v úřadě. Za Buchanana se role první dámy ujala jeho neteř, která se záhy stala velice oblíbenou.

Omezení pozdních interrupcí

Když jsem zde dosud psal o republikánských kandidátech, často se vynořovala poměrně radikální stanoviska odsuzující potraty. V případě Grahama Politico.com uvádí, že jeho aktivity v této oblasti by v roce 2016 mohly uškodit republikánským senátním kandidátům.

Oč jde? Dolní komora Kongresu, Sněmovna reprezentantů, před nedávnem odhlasovala zákaz potratů později než ve 20. týdnu těhotenství. S výjimkou znásilnění a ohrožení života matky. Jen pro srovnání v České republice je umělé ukončení těhotenství na žádost matky povolené do 12. týdne těhotenství, ze zdravotních důvodů pak do 24. týdne těhotenství. Zmíněný zákon tedy není z našeho pohledu nic velkého. Neomezuje matky ani do té míry jako v této oblasti velmi liberální Česká republika. Americká debata je ale tak polarizovaná, že pokud je někdo pro možnost potratů, znamená to často pro možnost kdykoliv. Stejně jako být proti potratům znamená často být pro jejich zákaz bez výjimek.

Graham chce dosáhnout toho, aby o návrhu zákona co nejdříve hlasoval i Senát. Republikáni v něm mají většinu, takže by nejspíše prošel jako po másle. Jen prezident Obama slíbil, že ho bude vetovat.

Autor výše odkazovaného článku předpokládá, že Grahamovo protlačování zákona by mohlo uškodit republikánským senátorům usilujícím o znovuzvolení ve fialových (bez jednoznačné dominance jedné ze stran) a modrých (tradičně demokratických) státech.

Přední jestřáb

Zřejmě nejvýraznějším rysem Grahamova politického profilu jeho zahraničněpolitický „jestřábí“ postoj. Tvrdí, že žijeme „v nejnebezpečnější době, jakou si lze představit“. Mimochodem psycholog Steven Pinker přichází s přesvědčivými důkazy o pravém opaku, tvrzení o nejnebezpečnějším světě je podle něj neudržitelné klišé.

V listopadu 2010 Graham volal po preventivním vojenském úderu proti Íránu, za účelem oslabení tamního režimu. Už v září 2009 byl přesvědčen, že svět je „na cestě k Armagedonu“, protože se Írán pokoušel získat jaderné zbraně.  

„Chci být prezidentem, abych porazil nepřátele, kteří se nás pokoušejí zabít. Ne abych je jen vytrestal, kritizoval nebo zadržoval, ale porazil je!“ prohlásil rázně při ohlášení své kandidatury.

Protivník Randa Paula

Grahamovi se nelíbilo, když se Obama chystal jmenovat ministrem obrany republikána Chucka Hagela. Graham tvrdil, že Hagel bude nejprotiizraelštějším ministrem obrany v historii USA. Daleko větší pifku má ale na svého soupeře v primárkách Randa Paula. Dlouhodobě.

Senátor za Kentucky je podle Grahama v mnoha ohledech nalevo od Obamy. Aby porazili Hillary Clintonovou, republikáni prý potřebují nominovat kandidáta se silnou strategií národní obrany: „Senátor Paul není v dobré pozici, aby se mu něco takového podařilo,“ tvrdí Graham.

Z Paulova tábora zaznívají opačné názory: Hillary se od Grahama a dalších jestřábů v zahraničněpolitických otázkách příliš neodlišuje. Proto republikáni potřebují postavit proti Hillary někoho s odlišnou vizí.

Pánové se navzájem nemusí dost dlouho. V roce 2012 se Graham objevil na jednom pódiu s demokratickým kandidátem na senátora za Západní Virginii. Paulova kampaň předtím zaplatila televizní spoty vymezující se právě proti tomuto kandidátovi, neboť hlasoval proti Paulovu návrhu pozastavujícímu zahraniční pomoc Egyptu, Libyi a Pákistánu.

Paul pak prohlásil, že by sám nikdy nevedl ve všeobecných volbách kampaň proti republikánskému kandidátovi: „Proto si myslím, že je naprosto neuvěřitelné, že Graham ve všeobecných volbách podporuje demokrata.“

Zničit Paula za každou cenu

Útoky na Paula budou zřejmě významnou součástí Grahamovy strategie. Vyhledáváním střetů na sebe připoutá mediální pozornost a kritikou jeho názorů může lépe zdůraznit ty svoje.

Podle Harryho Entena vlastně Graham podobně jako Paulův otec Ron ani nechce vyhrát. Jako jakýsi „anti-Ron Paul“ chce zajistit, aby v republikánských primárkách zazněly radikální jestřábí názory.

Možná se také obával, že Paul nebude jediným kandidátem, který odmítá nekriticky přijímat intervencionistické recepty. Nakonec se však ukázalo, že ani v jednom případě se neměl čeho obávat.

Holubici by mohl připomínat snad jenom Ben Carson, ten ale o zahraniční politice a obraně až tolik nemluví. Naopak v osobách Rubia nebo Santoruma se primárek účastní dravci par excellence.

V tomto ohledu tedy Graham dávno zvítězil.

Třetím možný důvod pro kandidaturu může být pouhá snaha zajistit, aby Paul určitě neuspěl. Ale doba, kdy Paul vévodil průzkumům, je dávno pryč. Člověk však nikdy neví.

A tak bude Lindsey Graham čekat na stráži, a kdykoliv se bude zdát, že by Rand Paul mohl jít nahoru, pokusí se ho potopit. Bude se snažit jeho názory ocejchovat jako totožné s názory Paulova otce. Ačkoliv jsou jim ve skutečnosti v mnoha ohledech na hony vzdálené.