Z deníku europoslance: Dubnová dávka regulací. Žádný apríl

Zápisky z europoslaneckého deníčku Petra Macha exkluzivně na Finmagu:

• Moje první hlasování v europarlamentu
• Můj „skandál“ s „evropskou hymnou“
• Můj první projev
• Pod tlakem
• Sestřeleni! Prodáni!
• Jak jsme navrhovali snížení rozpočtu
• Papež je euroskeptik
• Jak jsem mohl dvakrát hlasovat pro
• Německá minimální mzda bere práci českým speditérům

Z igelitek ilegalitky

Na dubnové zasedání Evropského parlamentu jsem si připravil dva pozměňovací návrhy. První se týkal směrnice o igelitových taškách v obchodech. Spotřeba tenkých plastových tašek je prý v Evropské unii skoro dvě stě kusů ročně na hlavu, cílem Evropské rady je snížit ji do roku 2019 na polovinu, v roce 2025 má být spotřeba do čtyřiceti igelitek na hlavu a rok. Podle návrhu Evropské rady se nebudou smět igelitky nabízet v obchodech zdarma k nákupům. Členské země si budou moci vybrat, jestli je zatíží speciální daní, nebo úplně zakážou.

Argumentoval jsem před poslanci, že lidé by měli sami rozhodovat, v čem si ponesou domů nákup, a že nařízení Evropské unie nepotřebují. V Česku lidé myslím rozumně recyklují. Taška z obchodu se dá například použít na zabalení odpadu – mnoho Čechů to tak také dělá, místo aby tašku hodili do moře, jak se obává Evropská unie. Když igelitky zakážeme, lidé si budou častěji kupovat role igelitových pytlů na odpad: zákaz igelitek tedy přírodě nijak nepomůže.

Zarazilo mě, jak málo europoslanců si myslí, že by Evropská unie neměla igelitky regulovat. Jednak jsem byl jediný, kdo zamítnutí směrnice navrhnul, a pak pro můj návrh na zamítnutí igelitkové směrnice hlasovalo jen 48 svobodomyslných poslanců. Drtivá většina si zkrátka myslí, že Unie má určovat i to, kolik se u nás bude používat plastových tašek, a tak vznikl jeden nový euronesmysl.

Auta a doprava: Jedna malá zpátečka a jeden Velký bratr

Můj druhý pozměňovací návrh se týkal biopaliv. Rada ministrů navrhla, aby do roku 2020 biopaiva z řepky a podobných plodin tvořila nanejvýš sedm procent objemu paliv spotřebovaných v dopravě. Ukázalo se totiž, že to, co Evropská unie nejprve nařídila, tedy podíl desetiprocentní, je jen skvělý byznys pro výrobce biopaliv, přírodě to neprospíva a zdražuje to pohonné hmoty i potraviny. Navrhl jsem limit dále snížit ještě aspoň o procento – chtěl bych úplné zrušení, ale to jednací řád neumožňuje. Vystoupil jsem k tomu na plénu a tentokrát pro můj návrh hlasovalo 134 poslanců ze 751. Návrh tedy neprošel, ale i snížení podílu řepky v palivech na sedm procent je relativní úspěch a zřetelný ústup Evropské unie od podpory biopaliv.

Další v aprílové úrodě nových regulací je „eCall“, povinnost výrobců aut montovat od března 2018 do nových modelů čipy, které v případě nehody lokalizují místo nehody a samy zavolají záchranku. Proč by taková věc nemohla být dobrvolná? Povinná isnatalace vyvolává obavy z Velkého bratra. Ale opět jen menšina z nás hlasovala pro pozměňovací návrh, aby se eCall dal aspoň jednoduše vypnout.

Z moci úřední hosté

Evropský parlament také hlasoval pro výzvu Komise zavést závazné kvóty pro rozdělení imigrantů – žadatelů o azyl mezi všechny členské státy. Hlasoval jsem proti tomu, aby Evropská unie určovala České republice, kolik si má převzít imigrantů (v reálu do Evropy přicházejí nejčastěji z Afriky nebo přes Afriku, to ale není zvlášť podstatné). Rozdělovat uprchlíky do zemí, kam oni sami nechějí a kde je nechtějí místní, považuji za nepřijatelné. Za mnohem lepší řešení problému ilegálních imigrantů považuji zavedení volného obchodu se zeměmi Středomoří. Lidé, kteří odcházejí před bídou nebo válkou, by mohli snadněji najít perspektivu práce a nového života v prostředí, které je jim bližší, a nemuseli by riskantně prchat ke břehům Evropy.