Drsná hra Roberta Fica: Slovensko bere investorům Gabčíkovo

Vodní elektrárna Gabčíkovo není jen tak nějaká elektrárna. Je to symbol samostatného sebevědomého Slovenska. Symbol v mnohém podobný jihočeské jaderné elektrárně Temelín. Gabčíkovo si Slovensko na přelomu osmdesátých a devadesátých let muselo doslova vyvzdorovat na Maďarsku, které odstoupilo od původně plánovaného společného vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros na konci osmdesátých let. Maďaři Nagymaros nedostavěli a dokonce se pokusili Slovákům zabránit v dokončení jejich části. Hlavním argumentem byla ekologie: „betonové komunistické monstrum“ mělo kromě biotopu ramen starého řečiště Dunaje ohrozit i zásobárny vody pod Žitným ostrovem, největší ve střední Evropě. Nestalo se sice, ale i tak se Slováci s Maďary o Gabčíkovo soudili dvacet let.

Bereme si to zpátky!

Dnes hrozí kvůli Gabčíkovu další vleklé soudní tahanice. V průběhu desetiletí se z Gabčíkova, respektive jeho hydroelektrárny, stala slepice, která snáší zlatá vejce. Turbíny elektrárny sice nelze využívat na plný projektovaný výkon 720 megawattů, to by musela stát i maďarská část vodního díla, ale i tak… Italská energetická společnost Enel koupila dvě třetiny akcií Slovenských elektráren a ze sta milionů eur (asi 2,7 miliardy korun) ročních tržeb dostávala od roku 2006 každý rok 35 milionů eur jako svůj podíl na zisku Gabčíkova. Pro italského investora to znamenalo jeden z nejpříjemnějších zisků z celého portfolia třiceti čtyř vodních, dvou tepelných a dvou atomových elektráren (část Jaslovských Bohunic byla ale v roce 2008 odstavena).

Za odstavené Jaslovské Bohunice měla být o dva pětisetmegawattové bloky rozšířena jaderná elektrárna v Mochovcích. Jenže výstavba se nejen neúnosně prodražuje, ale také protahuje. Slovenská vláda, která Enel tlačila k co nejrychlejšímu dostavění Mochovec (a plánovala ve vlastní režii výstavbu nové jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích), přešla za premiérování Roberta Fica s Enelem do válečného stavu. Jeho výsledkem bylo rozhodnutí Italů podíl ve Slovenských elektrárnách prodat. Dlužno ale dodat, že to určitě nebyl důvod jediný: Enel je totiž hluboce zadlužený a potřebuje peníze.

V této situaci se Ficova vláda rozhodla dát k soudu víc než deset let staré smlouvy o pronájmu Gabčíkova Enelu. A pokusit se pronájem, který by po prodeji Slovenských elektráren přešel na dalšího většinového vlastníka, jako takový zrušit. To se v minulých dnech skutečně podařilo a po konečném soudním rozsudku, který pronájem zrušil kvůli formálním chybám při privatizaci, si Robert Fico osobně došel pro klíče od Gabčíkova. Ale ani to mu nestačilo. „Rozhodnutí soudu nám umožňuje od italského Enelu žádat zpět všechny peníze vytáhnuté z vodní elektrárny Gabčíkovo,“ nechal se slyšet premiér. Odhady slovenských vládních požadavků na Enel jsou podle Fica někde mezi 80 až 320 miliony eur.

Slovensko na Balkáně

Enel o tom samozřejmě nechce ani slyšet. Naopak hrozí, že za vypovězení smlouvy o pronájmu Gabčíkova bude žádat několik set milionů eur od slovenského státu. Lze si představit, že z případu bude dlouhá mezinárodní arbitráž. Každopádně to zkomplikuje prodej 66 procent akcií Slovenských elektráren, který Enel plánuje. Je tedy otázka, zda Enel, tlačený nutností získat likviditu, raději nepřistoupí na nějaké rychlé smírné řešení.

V prodeji dvoutřetinového balíků Slovenských elektráren jde totiž Enelu daleko o víc. Odhady hovořily až o 3,6 miliardách eur. To ovšem to ještě bylo Gabčíkovo v pronájmu Enelu. V roce 2006 přitom zaplatili Italové jen 839 miliónů. Přes značné investice, především do jaderných elektráren, by byl prodej pro Enel značně ziskový.

Fico každopádně ukázal, že dokáže i vůči klíčovému zahraničnímu investorovi v zemi hrát velice tvrdě, pokud neplní představy vlády. Nejen pro zájemce o nákup akcií Slovenských elektráren, ale i pro všechny zahraniční investory na Slovensku je to jasný signál, že Fica a jeho vládu mají brát zatraceně vážně, nebo to s nimi skončí špatně. A také že poněkud balkánský styl politiky a byznysu není Slovensku zas tak cizí, jak by se mohl sugerovat pohledu na mapu Evropy.

Autor je redaktor MF DNES. Úvodní foto prizmatic / Shutterstock.com