Bude to jízda! Vítěz nad prokrastinací jde dobýt svět

Scházíme se v karlínské kavárně Můj šálek kávy. V Karlíně teď bude Petr Ludwig často. Jeho GrowJob Institute tady otevírá nové kanceláře. Expanzi teď ale plánuje především v zahraničí. „V Česku nám všechno perfektně šlape a naši činnost tu chci dál vybrušovat jako diamant. Postupně bych ale chtěl náš model kopírovat i v zahraničních pobočkách. Kdybych to nezkusil, určitě bych si to později vyčítal,“ říká sympatický mladík, na kterém je vidět, jak moc je do svého projektu zapálený.

Firmu zakládal už na vysoké škole, tématu osobního rozvoje se začal věnovat až ve chvíli, kdy sám úspěšně porazil prokrastinaci, která ho brzdila. Chorobné odkládání úkolů a povinností ale v Česku očividně trápí mnohem víc lidí. Konce prokrastinace, knížky kterou Petr Ludwig ze svého boje vytěžil, se za rok a půl prodalo už přes 55 tisíc výtisků.

Petr Ludwig

Narodil se v Pardubicích. Vystudoval Fakultu informačních technologií VUT v Brně, studoval také na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Ještě na vysoké škole založil firmu LifeWeb, kterou později přejmenoval na GrowJob Institute. Společnost se zaměřuje na konzultační a přednáškovou činnost v oblasti osobního rozvoje. Její služby využívají jednotlivci i velké korporace.

V roce 2013 vyšla Petru Ludwigovi kniha Konec prokrastinace, která se stala okamžitě bestsellerem – doteď se prodalo přes 55 tisíc výtisků.

Proč jste se před devíti lety pouštěl do podnikání?

Studoval jsem souběžně práva a informatiku v Brně. Přišlo mi, že na obou školách je spousta talentovaných lidí, kteří ale ve skutečnosti skoro nic nedělají. Napadlo mě, že bych mohl založit firmu, ve které spojím šikovné programátory a lidi z práv, kterým šel zase obchod. Dal jsem dohromady tým a pustili jsme se do toho. Začínali jsme se softwarem na zakázku – od programů pro nemocnice až po hry do mobilních telefonů. Rostli jsme a najednou nás bylo skoro dvacet. Já se tak dostal do pozice, kdy jsem musel čím dál víc řídit lidi.

Čím to, že se firma vytvářející software na zakázku přeorientuje na konzultace, přednášky a koučování v oblasti osobního rozvoje?

Přišlo nám, že nevyužíváme svůj potenciál naplno. Řešili jsme, co nás vlastně brzdí, a kolega přišel s tím, že prokrastinujeme. Když nám vysvětlil, že to slovo znamená chorobné odkládání, našli jsme se v tom. A to byl impulz začít hledat informace a nástroje, jak prokrastinaci porazit. Postupně se nám to začalo dařit. To téma nás chytlo. Viděli jsme ohromný smysl v tom, když budeme tyto informace předávat dál. Na začátku jsme začali přednášet na vysokých školách. Podle zpětné vazby bylo vidět, že má tahle práce smysl. Časem se nám začaly ozývat firmy, že mají s prokrastinováním svých lidí také problémy. V té chvíli jsme se rozhodli, že se celá naše firma přeorientuje tímhle směrem.

Vzpomenete si na moment, kdy jste si poprvé uvědomil, že máte šanci vybudovat velký byznys?

Pro mě nikdy nebyl byznys na prvním místě. Vždycky jsem musel vidět, že to má nějaký smysl. Že naše práce reálně někomu pomáhá. Vedle toho mě hodně bavilo číst studie, připravovat přednášky a vymýšlet metody, jak všechny věci dostat do praxe. Že se z toho stal poměrně zajímavý byznys, je víceméně vedlejší produkt. Lidé si občas myslí, že se náš úspěch nastartoval až s knížkou. Většina věcí ale fungovala už několik let před ní. Můj pracovní den se tedy po vydání moc nezměnil. Na druhou stranu je pravda, že nám knížka otevřela dveře k novým možnostem, klientům a hlavně k zahraniční expanzi.

Co vás vlastně vedlo k tomu, že jste se rozhodl napsat o prokrastinaci knížku?

Vydavatel mě oslovil sám. Jeho soused byl totiž naším klientem a prý na něm bylo znát, jak mu naše konzultace pomohly. A tak se mi ozval a tím to začalo. Téma prokrastinace bylo celkem jasné. Myslím si, že určitým způsobem spojuje všechny naše klienty a je to hlavní problém velkého počtu lidí. Hlavní příčinou prokrastinace je slabá vůle a takzvaná rozhodovací paralýza. Čím víc možností mám, tím je těžší si nějakou zvolit.

Dobrý Konec prokrastinace

„Prohlášení o střetu zájmů: Autor recenze se zná s autorem knížky i nakladatelem Tomášem Baránkem; ten jej odvezl do Prahy na křest novinky a ze křtu zpátky do Brna. Na večírku autor recenze vypil tři drinky na účet nakladatelství a dostal recenzní výtisk s podpisem a věnováním ‚milému trolíkovi‘.“

• Michal Kašpárek recenzuje Konec prokrastinace

Kolik výtisků se už prodalo?

V Česku se i po roce a půl držíme v top ten a porážíme i Padesát odstínů šedi. Máme jedenáctý dotisk a celkový počet prodaných výtisků je nějakých padesát pět tisíc. Na české poměry dost nečekané číslo.

Na Láďu Hrušku ale pořád nemáte.

To je pravda. Ten nám uniká. My ho ale porazíme na globálním trhu. Třeba v Rusku jsme už prodali deset tisíc výtisků. Chystáme překlady do angličtiny, polštiny, němčiny, čínštiny a francouzštiny. Myslím si, že Láďova kuchařka by třeba ve Francii nemusela být tak úspěšná jako u nás.

Kolik vám vlastně knížka vydělává?

Mám hodně férové podmínky.

A to je?

Standardně se dává autorovi kolem deseti procent. Já mám výrazně víc. Opravdu si nemůžu stěžovat.

Pojďme zpátky k vašim klientům. Které firmy k vám dnes posílají svoje zaměstnance, abyste na nich zapracovali?

Těší mě, že když jedu po Praze, velká část svítících log na budovách jsou naši klienti. Máme klienty od technologických firem jako Cisco, Konica Minolta HP, přes většinu bank, telefonní operátory až po instituce jako Česká televize nebo Český rozhlas. Děláme také pro řadu malých a středních firem. Hodně mě taky baví spolupráce s LEO Expressem. S Leošem Novotným jsme na stejné vlně.

S čím chtějí firmy nejčastěji pomoci?

Dost řešíme motivaci v týmech a leadership. Někdy jde o pár školení, jindy se z toho vyklube spolupráce na několik let. Nevěnujeme se jen problému s odkládáním povinností, ale celkově produktivitě a efektivitě práce. Učíme, jak si naplánovat úkoly, aby člověk za den udělal výrazně víc věcí, aniž by byl unavenější. Roste svoboda v práci, člověk si může vybírat na který e-mail odpoví jako první, jaký úkol bude kdy řešit. Svoboda je super věc, díky ní jsou lidé kreativnější, práce nás víc baví. Temnou stránkou svobody je ale často prokrastinace. Máme totiž i svobodu věci odložit na zítra.

Neškolíte jen zaměstnance, ale i jejich šéfy.

Ano, v Česku ještě bohužel nestačilo vyrůst tolik dobrých lídrů, aby se od nich mohli ostatní učit. Je to daň let minulých. Měl jsem možnost několik let strávit v zahraničí a tam je úroveň vedení lidí jinde. Víc se motivuje smyslem a vnitřní motivací. Ta na rozdíl od té vnější, odměn a trestů, funguje výrazně lépe.

Jak konkrétně pracujete s manažery, řediteli a s dalšími vedoucími firemních týmů?

Základem je výrazné zlepšení komunikace a schopnost vytvářet prostředí, kde si lidi věci říkají napřímo. Jak pozitivní zpětnou vazbu, tak negativní. Leader také musí dokázat svůj tým nadchnout pro to, co dělá. Nejrůznější světové studie jasně ukazují, že když je zaměstnanec spokojenější, tak je i kreativnější a výkonnější. Ve firmě je pak lepší atmosféra, což působí pozitivně na klienty. Tím pádem se zlepšují i finanční výsledky. Je to jednoduchá rovnice. Přitom větší spokojenosti zaměstnanců se dá dosáhnout v základu jen několika málo zásahy.

Například?

Radíme šéfům, aby zaváděli pozitivní porady. Na poradách se totiž nesmí řešit jen problémy a věci, které se nepodařily. Leader by se měl umět svých lidí ptát, co se podařilo a proč se to podařilo. Měl by se se svými zaměstnanci bavit o tom, co jim v práci v poslední době udělalo největší radost a co je nejvíc bavilo. Vycházíme z oboru pozitivní psychologie, která řeší, jak zlepšovat vztahy a atmosféru mezi lidmi. Naším cílem je tedy přepnout firmu z negativního do pozitivního myšlenkového nastavení.

A co když se k vám rozhodne přijít jednotlivec, který není součástí žádného pracovního týmu?

Děláme otevřené kurzy pro veřejnost. Většinou ve formě workshopu nebo přednášky. Pořádáme ale i takzvané akademie, to je několik setkání v řadě. Trochu se to podobá sezení anonymních alkoholiků, ale v našem případě to jsou anonymní prokrastinátoři. Máme od účastníků super zpětnou vazbu, takže v tom určitě budeme pokračovat.

Kolik vlastně vaše služby stojí?

V případě jednotlivců se snažíme držet ceny tak, aby si je mohl dovolit každý. Pěti- až šestihodinové workshopy stojí každého účastníka zhruba osmnáct stovek. Akademie jsou dlouhodobější, takže ty samozřejmě vyjdou na víc. A v podstatě i firmy mají podobné ceny, jen se to rozpočítá na počet zaměstnanců, které k nám pošlou. Záleží ale taky na tom, na jakém pracovním postupu se spolu domluvíme. Když snížíme prokrastinaci byť jen o pár procent, investice se firmám vrací poměrně rychle.

Když člověk trochu zabrouzdá internetem, tak i v Česku narazí na spoustu firem, které se zabývají koučingem a snaží se lidem pomáhat v rozvoji osobnosti. Jak tu vlastně pohlížíte na konkurenci?

Já žádnou větší konkurenci nepociťuju. Naše největší odlišnost je v tom, že zpracováváme aktuální vědecké studie, které jsou pak zjednodušenou formou zapracovány do našich přednášek a školení. Tento takzvaný „science based“ přístup moc konkurence v osobním rozvoji nedělá. Většinou to funguje tak, že si přečtou pár let starou knížku a začnou podle toho radit lidem. My si naopak stáhneme nejnovější studie ze Stanfordu či z Harvardu, ty mezi sebou propojíme, dáme informace do kontextu a vytvoříme na jejich základě praktické nástroje.

Dáváte si prý za cíl bourat mýty a polopravdy o osobním rozvoji. Můžete uvést příklady?

Většina lidí, kteří se osobnímu rozvoji v Česku věnují, to nemá pořádně podložené. Snadno pak mystifikují klienty. Jedním z takových mýtů je třeba studie zahraniční univerzity, která nechala studenty sepsat svoje životní cíle. Pouze tři procenta z nich je prý dokázalo jasně formulovat. Když se pak výzkumníci vrátili k respondentům za třicet let, tak zjistili, že právě tahle tři procenta nahromadila větší majetek a byla v životě úspěšnější než ten zbytek. Ve skutečnosti je to ale výmysl. Nikdo takový výzkum nedělal. Přesto se o něm můžete dočíst skoro v každé druhé seberozvojové knížce a tuto informaci slyšet u kdejakého kouče.

Ve spoustě článků o motivaci se zase uvádí, že vždycky když splníte nějaký úkol, tak byste se měli odměnit. Existuje ale přitom asi deset studií, které dokazují, že něco takového naopak snižuje motivaci a výkonost. Člověk si tak s dobrým úmyslem koupí rozvojovou knížku a ve finále dostává špatné rady, které mu škodí. Můj hlavní obor je tedy vlastně kritické myšlení. Musíme se učit rozpoznávat dobrou informaci od té špatné. Ještě v sedmnáctém století si taky doktoři mysleli, že když budou lidem pouštět žilou, tak jim to pomůže. Občas mi přijde, že právě obor osobního rozvoje je ještě nazpět v pomyslném středověku. A to se snažíme změnit.

Jaké jsou teď vaše další cíle? Kam chcete firmu posunout?

Jsem hodně hrdý na náš tým. Jak v Praze, tak i v Brně se nám podařilo postavit silné pobočky. Mnoho z mých lidí má zahraniční zkušenosti či vystudované ty nejprestižnější světové univerzity. Myslím si, že i kdybychom teď pět let nikoho dalšího nepřijali, tak tady budeme perfektně fungovat. Nemusíme růst kvantitou, ale kvalitou. Česko chceme dál vybrušovat jako diamant a souběžně s tím budeme budovat zahraniční pobočky. Loni jsme otevřeli pobočku v Moskvě a Curychu. Letos nás čekají Singapur a určitě Anglie. Budeme expandovat do zemí, kde vyjde naše kniha. Hned pár týdnu po jejím vydání se například v Rusku objevila poptávka po dalších službách.

Co můžete udělat dnes...

Udělám dnes!Udělám napůlOdložím na zítraOdložím navždyNechám udělat někoho jiného

Hlasovat

Jak budete řešit pracovní týmy? Budete je skládat z místních, nebo chcete využívat lidi odsud?

Většinou to bude probíhat tak, že tam pošlu jednoho člověka od nás, který už má nasátou atmosféru firmy. On si pak vybuduje lokální tým. Naše know-how je už dost ucelené a zpracované v jednom balíku. V některých regionech budeme expandovat pomocí franšíz.

Nebojíte se toho, že jdete na trhy, které jsou už podobnou literaturou a službami nasycené? Z původních studií budou určitě vycházet i společnosti v Anglii a v Americe, takže konkurenční výhoda, kterou máte na zdejším trhu, tím padá.

Nejtěžší bude určitě Anglie a Amerika. Jdeme totiž na píseček, kde působí držitelé Nobelových cen, jsou tam autoři studií, ze kterých vycházíme. Rusko, Německo nebo Čína budou snad v pohodě, tam má konkurence stejnou výchozí pozici. Na druhou stranu i v těch anglicky mluvících zemích můžeme mít výhodu v tom, že dokážeme věci zjednodušit. Když prolistujete moji knihu, uvidíme mnoho jednoduchých schémat, které lidem snadno vysvětlují, jak věci fungují. To je naše konkurenční výhoda, protože takováto práce s informacemi není standardní. Když to nedopadne, tak se nic dít nebude. Litoval bych ale toho, kdybych to vůbec nezkusil. A pokud to vyjde, tak to bude docela jízda.

Pokračování: Čím míň věcí máme, tím jsme spokojenější

Foto isifa