Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Máme se bát islamizace Česka?

Bohumír Žídek
Bohumír Žídek
24. 11. 2014
 7 386

Psal jsem o podobném tématu na těchto stránkách několikrát. Pokoušel jsem se nastínit rysy konspiračně-teoretického myšlení u nemalé části bojovníků proti islámu, snažil jsem se poukázat na vzdálenost mezi islámem a islamistickým extremismem a psal jsem i o vztahu hidžábu ve školách k naší kultuře.

Máme se bát islamizace Česka?

Některé otázky však zůstaly stále nezodpovězeny. Představuje soužití s muslimy v České republice problém? Hrozí nám, že se v našich ulicích budou opakovat násilné nepokoje známé ze záběrů z předměstí Londýna či Paříže? A hrozí naší zemi ovládnutí islámem?

Stalo se to jinde, stane se to u nás

Lze říct, že u nás téměř žádní muslimové nežijí a problémy s nimi jsou v podstatě minimální, spíše uměle vyvolané. Reakce bojovníků proti islámu? „Zajímalo by mě jak je to dlouho co tohle říkali pokrokoví humanisté v Paříži či Malmö. Opravdu toužíte po vzniku čtvrtí, kam se i policie sotva odváží? Že těch našich tisíc muslimů takovou čtvrť nevytvořilo? To prvních tisíc ve Francii taky ne.“

Když si položíme otázku, co přesně nasvědčuje, že tu brzy budou vznikat čtvrti, kam se i policie sotva odváží, odpůrce islámu odpoví: „Zkušenosti ze západní Evropy.“

Vše tedy vychází z předpokladu, že u nás probíhá určitý proces, ke kterému v minulosti došlo na západ od našich hranic. Například v Německu, Francii či Velké Británii. Otázkou zůstává, zda je Česká republika skutečně srovnatelná s uvedenými zeměmi a jejich vývojem v posledních desetiletích.

Pojďme si tedy nejprve stručně probrat specifika konkrétních zemí, abychom je následně mohli srovnat se situací v České republice.

Německo

Německo je známé především svojí výraznou tureckou menšinou. Kontext je notoricky známý, přesto neuškodí jej pro pořádek připomenout: Rozbombardované Německo se brzy po druhé světové válce postavilo na nohy a v hospodářském boomu najednou „nebyli lidi.“

Na základě smlouvy mezi Spolkovou republikou a Tureckem přišlo do Německa od roku 1961 postupně 825 000 gastarbeiterů. Za těmi se po čase vydaly i jejich rodiny. Dnes žije v Německu více než 2,9 milionu obyvatel tureckého původu.

Velká Británie

Pokud se mluví o problémech s imigranty z muslimských zemí, bývá zmiňována Velká Británie. Londýn. Právě tam mají muslimové své početné čtvrti, a dokonce i zóny, kde se uplatňuje právo šaría.

Spojené království ještě donedávna vládlo půlce zeměkoule. Není proto překvapením, že nemalá část imigrantů či osob s imigrantským pozadím pochází i po druhé světové válce z bývalých britských kolonií. Zejména pak z indického subkontinentu, jihovýchodní Asie, Oceánie a Karibiku.

Ve Velké Británii se k islámu hlásí 2 786 635 lidí, kteří tvoří 4,4 procenta populace. Asi sto tisíc z nich jsou konvertité. Zajímavější však je, že 38 procent muslimů pochází z Pákistánu, 16,8 procenta z Bangladéše (bývalý Východní Pákistán) a osm procent z Indie. Celých 62 procent britských muslimů (téměř 1,75 milionu) pochází ze tří nástupnických zemí bývalé Britské Indie. Souvislost mezi britským kolonialismem a velikostí tamní muslimské komunity je tedy jasně patrná.

Francie

Francie se nechvalně proslavila násilnými nepokoji imigrantské mládeže. Imigranti a jejich přímí potomci v této zemi představují 19 procent populace. Žije jich zde téměř 12 milionů. Muslimové z nich tvoří asi třetinu.

1,5 milionu muslimů je alžírského původu, milion marockého a 350 tisíc tuniského. Téměř 70 procent muslimů tedy pochází z těchto tří bývalých francouzských kolonií. I ve francouzském případě je tedy souvislost mezi kolonialismem, imigrací a velikostí muslimské komunity nepřehlédnutelná.

Vedle post-kolonialismu je výrazným znakem této země rozbujelý socialismus. Ten může na jedné straně přilákat další imigranty toužící po snadném životě. Na druhé straně také zavinil současný katastrofální stav francouzské ekonomiky a nulovou perspektivu pro mladé lidi (Francouzi všech generací z tamního socialismu doslova prchají). Pokud se frustrace z této neutěšené situace spojí s horkou africkou krví, výše uvedené nepokoje jsou na světě.

Švédsko

V nesvaté trojici muslimských velkoměst v Evropské unii obvykle Londýn a Paříž doplňuje švédské Malmö. Švédsko se proslavilo svojí benevolentní imigrační politikou a svojí ochotou poskytovat útočiště uprchlíkům z celého světa. 27 procent obyvatel země je tedy alespoň částečně imigrantského původu.

Pokud jde o muslimy, jejich největší část tvoří uprchlíci z Iráku a Íránu. Významné jsou rovněž menšiny Bosňáků, Albánců, Kurdů a Somálců.

S Francií má Švédsko společný přebujelý socialistický stát, který může lákat neproduktivní imigranty a zároveň může frustrovat mladé lidi včetně potomků těchto imigrantů.

Bojíte se přílivu muslimských imigrantů?

Naše situace

Čeká nás tedy podobný vývoj, jako v Německu, Velké Británii, Francii či Švédsku? Nacházíme v situaci, v níž se tyto země nacházely před lety?

Česká republika si nezve gastarbeitery z Turecka, aby doplnili chybějící pracovní sílu, jako to po druhé světové válce muselo udělat Německo.

Nikdy jsme neměli ani kolonie jako Velká Británie nebo Francie. Tím pádem nás nečeká masový příliv imigrantů z bývalých kolonií.

Nemáme tak přebujelý sociální systém jako Švédsko nebo Francie, který láká špatný typ imigrantů za snadným životem.

Zatím nemáme ani totálně zhroucenou ekonomiku jako Francie, která dává mladým lidem nulovou životní perspektivu a podpaluje násilné nepokoje.

Naše imigrační politika se řadí k nejpřísnějším v Evropě. Jediným závěrem tedy může být, že předpovědi masové imigrace do Česka, růstu naší muslimské komunity a varování před nezvratnou islamizací jsou nepodložený alarmismus.

Jak dál

Přestože bezprostřední nebezpečí nehrozí, určitě lze nalézt věci, které bychom mohli dělat lépe. Případně si říct, u čeho bychom si měli dát pozor, abychom to nezačali dělat hůře.

Musíme být takovou zemí, aby lidé měli ty správné důvody se sem stěhovat. Země, která lidem poskytuje možnost uskutečňovat své sny. Která jim dává vědomí, že se tu tvrdá práce vyplácí. Že se naopak netrestá a že stát neodměňuje neproduktivitu. Vůbec netvrdím, že by se u nás něco podobného ve větší míře dělo. Nelze to ale říct o zmíněné Francii či Švédsku a to by pro nás mělo být varováním.

Kromě toho bychom neměli naslouchat lidem, kteří chtějí skutečné či domnělé problémy řešit oklešťováním osobních či politických svobod. Potlačovat práva menšin musí být i nadále nepřípustné. Nepřípustné musí být i potlačování svobody vyznání a projevu. A je jedno, zda jde o projev umírněného muslima, umírněného kritika islámu, islamistického extremistu nebo radikálního bojovníka proti islámu.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (6)

Vstoupit do diskuze
Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Ekonomický novinář. Spolupracuje s Forbes BrandVoice. Pět let působil jako ekonomický redaktor serveru Novinky, odkud odešel do týdeníku Ekonom. Absolvoval bakalářskou němčinu a religionistiku na Filosofické... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo