I chodníky jsou modré a oranžové. Víc, než si myslíte

Podoba některých nově jmenovaných městských rad oživuje bonmot, kterým se před čtyřmi lety uvedla nečekaná brněnská koalice ČSSD a ODS: „Chodníky nejsou oranžové, modré ani rudé. Důležité je, jestli budou opravené, nebo neopravené.“ Oranžovo-modré spojení bylo letos několikrát překonané: Slanému bude vládnout široká koalice čítající zároveň svobodné a komunistu, Duchcov povedou socialisté s fašisty, po celé zemi se korporativistické ANO spojuje s občanskými kandidátkami.

Když už si někdo vzpomene na ideologii, pak proto, aby měl klacek na nepohodlné. Pražská trojkoalice lidovců, STAN a zelených se teď hádá, jestli v radě snese Matěje Stropnického. Stropnický je sice opravdu levičák, jak zní obžaloba, ale překvapivé je na tom jenom to, že to někoho z lidovců a STAN překvapuje.

Investoři, privatizace, gay pride, AirBnB: ideologie na každém zasedání

Komunální politici můžou možná dělat větší kompromisy než poslanci, ale nesmějí se při tom tvářit, že všichni chtějí to samé. Když se přidržíme klišé s chodníky, někdo přece bude chtít dřív opravit chodník do romského ghetta a někdo do průmyslové zóny, někdo bude chtít na dlažbu vydělat vysokou daní z nemovitosti a někdo pořádkovými pokutami.

Abychom nezůstali jen u myšlenkových experimentů: každé volební období přináší několik momentů, kdy prostě musíte mít jasno, kde na politickém kompase jste.

Zastupitelům, kteří by ze všeho nejvíc chtěli klid na opravování výmolů, nejvíc motají hlavu příchody zahraničních investorů. Jít do vyjednávání sebevědomě a klást si podmínky, nebo líbat jemnostpánům ruce za „nová“ pracovní místa? Chtít po majitelích logistických center, aby si připlatili za nápor na silnicích, nebo stavět nájezdy ke skladům z veřejných rozpočtů? Ujasnit si vztah k firmám nebo životnímu prostředí dopředu je dobré už jen kvůli tomu, že taková jednání švihají rychle. Brněnské tempo „kafčo příští tejden, dál uvidíme“ zabilo jednání s Amazonem dřív, než z něj mohlo vypadnout cokoliv smysluplného.

Ještě větší, protože dennodenní téma je privatizace městského majetku a outsourcování městem poskytovaných služeb. Na takové otázky neexistuje správná „odborná“ odpověď. Město může být za a) velký bytný a šofér v jedné osobě, který se bude starat o to, aby v něm úplně každý bez ohledu na výkony žil v přijatelném komfortu, bydlel a cestoval za dostupné peníze. Za b) může být jedním velkým trhem, který semele jakoukoliv neefektivitu, se vším leskem i špínou, co z toho vyplývá. Oba pohledy jsou legitimní, jenže si mezi nimi musíte vybrat: jinak za vás může vládnout hrací kostka.

Bude taky radost sledovat, jak se bude pražská koalice zelených a lidovců dohadovat na podpoře gay pride, nebo jak se prvoplánovitá protikorupční hnutí postaví k tak nejednoznačnému tématu, jako je regulace služeb Uber a AirBnB. Což zní jako sci-fi, ale v amerických a evropských městech už demonstrují krachující taxikáři a hoteliéři.

Plnou parou každý jinam

Města sice nemají ministerstva financí ani armády, ale i to, o čem radní rozhodují, může udělat obrovský rozdíl. Život lidí v totálně deregulovaném a zprivatizovaném Sandy Springs v Georgii se liší od života v sociálně a ekologicky orientované Bogotě v každém ohledu. V Česku by si patrně starostové obou padli do náruče v duhové koalici, protože dotace na zimní stadion se sama nevyčerpá.

Neobhajuju tím dogmatiky, kteří mají na všechno připravenou odpověď dopředu, a realita je proto nemusí zajímat. Jen koaličním kočkopsům připomínám, že součet dvou stejných vektorů s opačným směrem je nulový. Přesně o tu nulu se některá města za příští čtyři roky posunou. Vysoká cena za opravené chodníky.