Bílá nemoc

Ačkoliv pro většinu lidí představuje 28. říjen tak akorát den vítaného volna, vhodný k objíždění hrobů před dušičkami, když si někdo oblékne mikinu na večerní oslavu státní moci, rozjede se shitstorm jako málokdy. Pro jednoho je to urážka státnosti, druhý pláče, další se stydí, poslední se už jen směje a všichni svorně nadávají na (ostatní, samozřejmě) Čechy. Další potom nadávají na ty, co nadávají, a tak to jde dokola.

Podívat se ale můžeme i na druhou stranu barikády. Zde stojí lidem zvolený prezident. Co je tento člověk zač, asi už všichni a dlouho víme; přesto mu to nebrání v úspěšném rozvíjení jeho politické dráhy. Když se v rozhovoru pro Radiožurnál Zeman zase jednou projevil upřímně, šokovalo to asi málokoho. A na internetu se opět rozjel shitstorm.

Nemám ambici na těchto řádkách polemizovat o tom, jestli je horší přijít na společenskou událost zcela nevhodně oblečen nebo o tom sepisovat alegorie na internet a rozpitvávat to pořád dokola. Nebo mluvit jako hulvát do rádia. Mnohem zajímavější mi přijde poukázat na to, co takové události v části veřejnosti vyvolaly a co ostatní v řetězu povzdechů a nenávisti obvykle přehlížejí.

Mám na mysli odpornou nemoc zvanou nacionalismus.

Kdo my?

Komentáře k Sedláčkově mikině zněly různě. „na Západě se nám budou smát,“ „to jsme se zas ukázali,“ „no jo, Češi se neumějí oblékat“ nebo „co čekat od národa, který nosí ponožky do sandálů“. My, Češi, národ. Nekonkrétní hmota, kterou tvoří především ti ostatní. Obecná formulace, do které se schová to, co se zrovna hodí. De facto stejně to bylo s komentáři na Zemanovu adresu: „Stydím se za prezidenta.“ Nebo: „Rezignoval jsem na hrdost.“

Jakou hrdost? Za co se stydím? Kdo se konkrétně mně bude smát?

Možná jsem zvláštní, ale já jsem v první řadě Jakub Skala. Ne Čech, Evropan, běloch, muž, sportovec, hamburgerián. Nemusí mě zajímat, jak se nějaký jiný Čech, Evropan, běloch, muž, sportovec nebo žrout hamburgerů chová a nikdo mě podle toho nesoudí. A jestli, je to nejspíš názor z gauče, který mě nechává klidným. Proč by neměl? Jestli si o mně někdo vytvoří názor na základě chování někoho jiného, kdo se mnou shodou okolností sdílí nějaký společný znak, jakou by pro mě měl mít takový názor váhu? Zřejmě ne moc velkou.

Jestli je ten někdo jiný zrovna prezident nebo režisér, je podle mého názoru úplně jedno. Možná jsou oba idioti a možná jsou nejlepší lidi na světě, co já vím. Ať je to jak chce, neexistuje žádný důvod, abych se s nimi nějak identifikoval jen proto, že se narodili na stejném kusu planety jako já. Nacionalismus nedává vůbec žádný smysl. Je to prázdná myšlenka vhodná jen pro zabalení jinak pitomých idejí.

Nepotřebuji se schovávat za českou vlajku, hokejisty nebo zmiňované ponožky v sandálech. Já jsem já, tečka. Moje názory nemají menší váhu, když je v České republice prezidentem zrovna nějaký Zeman, a ani já sám nepřikládám váhu názorům cizinců podle jejich politické reprezentace. Totéž platí pro velikost země a jiné charakteristiky „národa“. Ano, občas je sranda říkat, že Francouzi pořád jen jedí bagety a mávají bílými vlajkami, ale vážně to snad nikdo s kapkou rozumu brát nemůže.

Test: Jste nemocní?

Myslíte si, že vás s někým pojí nějaké pouto jen proto, že se narodil na zhruba stejném území jako vy?

Měli byste se stydět za to, co někdo naprosto cizí udělá nebo si obleče?

Posuzujete své přátele/známé/obchodní partnery podle toho, co si obleče někdo, kdo s nimi má společný nějaký náhodný znak?

Myslíte si, že zrovna vás někdo posuzuje podle toho, co udělal úplně cizí člověk v jeden den v roce?

A kdyby ano, vadilo by vám něco takového?

Pokud jste na jakoukoliv z výše uvedených otázek odpověděli ano, pak si myslím, že čelíte mnohem většímu problému, než že si Sedláček oblékl cestou na Hrad mikinu nebo že je Zeman hulvát. Nacionalismus je pomýlená představa, která je za poslední dvě století spoluzodpovědná za miliony zemřelých. A čím dříve se jí nakažení zbaví, tím lépe pro ně i pro ostatní.