Kdo, když ne on? Kdy, když ne teď?

Politickou firmu Andreje Babiše volí každý čtvrtý, který je ochoten se dostavit k volbám. Všichni v mém okolí ale svorně tvrdí, že nikoho takového neznají. Já jednoho znám. Svého dědu. Po revoluci velkého obdivovatele a voliče Václava Klause. Po pádu jeho menšinové vlády pro změnu voliče ČSSD Miloše Zemana. Později velkého fanouška a voliče Jiřího Paroubka. A od roku 2008 vášnivého příznivce Miroslava Kalouska a voliče jeho TOP 09. Volič bez pevných politických názorů, který se nechá zlákat silou vůdčí osobnosti a přesvědčivým marketingem.

Strana jsem já

Klaus a Zeman byli svého času charismatickými osobnostmi. Nikdo neříkal, že volí ODS nebo ČSSD. Všichni volili Klause nebo Zemana. Topolánka nebo Špidlu nevolil nikdo.

Až pak přišel Jiří Paroubek, který přinesl na českou politickou scénu cosi nového.

Nejlépe to ilustruje asi jeho slavný „vůdcovský“ projev o hlasování s Marťany. Jeho agresivní rétorika a svérázná dikce byla srovnávána s kdekým od komunistických pohlavárů přes Mussoliniho až po Hitlera. Najednou jsme tu měli Vůdce nikoli obskurní straničky z okraje, který novináře, kteří mu nebyli po chuti, očerňoval, že jsou v žoldu protistrany. Který svoji stranu stmeloval tvrzením, že jsou všichni proti ní, ale ona pod jeho vedením přesto slavně zvítězí a prosadí všechno, co bude potřebné ve prospěch lidu této země.  

Nicméně Paroubkova ČSSD pořád stála na sociálnědemokratické ideologii, ačkoliv podstatně radikalizované a rétoricky rozkročené směrem ke komunistům. Byl to teprve Miroslav Kalousek, kdo jako první představil ryze marketingový projekt. Založený na špičkovém zpracování, ale postrádající jakýkoliv obsah.

Ačkoliv jsme tady již měli autoritativního a agresivního Paroubka, stejně jako bezobsažného marketéra Kalouska, teprve Babiš tyto dva prvky spojil, dovedl k dokonalosti. A představil něco do značné míry nového a hlavně nebezpečného.

Bude líp

Dobře to bylo vidět už na záznamu jednoho z veřejných shromáždění Babišova hnutí před sněmovními volbami. Projev zfanatizované studentky, která pohnutým hlasem a s pohledem srovnatelným s příslušníky sekt typu Triumfální centrum víry mluví o tom, jak bude líp. Ano, bude líp, opakuje.

A pak se zvedne odpor davu proti několika kritikům, kteří si dovolí klást všetečné otázky, místo aby vyjadřovali bezmezný obdiv: „Umlčte tyto lidi,“ vykřikne jedna dáma. A tak toho nejdrzejšího, který se podle budoucího europoslance Teličky nezdvořile šklebil (!), vyvede ochranka. Za ohlušujícího aplausu publika.

Kdo není s námi, je proti nám

Komu se to nezdá povědomé, doporučuji německý film Die Welle. Znudění studenti na společenskovědním semináři na téma autokracie nevěří, že by téma diktatury mohlo být ještě dnes aktuální. To vyburcuje učitele k experimentu. Ať si to žáci vyzkouší v praxi.

Zvolí si vůdce, název a stejnokroj – bílou košili a džíny. Problém nastane ve chvíli, kdy se jedna dívka rozhodne přijít do školy v červené košili a vyčlenit se tak z kolektivu. Nejen že je odstrkována spolužáky, je odstrkována i učitelem – vůdcem. Když se hlásí, vyvolá nejprve všechny ve stejnokroji a dělá, že ji nevidí. Nakonec ji se zpožděním vyvolá a nad její odpovědí se ironicky ušklíbne.

Když se stejná dívka se svou kamarádkou o několik dní později snaží mezi ostatní studenty rozházet letáky varující před nebezpečím hnutí, během minuty jsou obě zastaveny a letáky zadrženy. Když se na posledním shromáždění hnutí jednomu studentovi nelíbí směr, kterým se vše ubírá, učitel-vůdce ho obviní, že ho proti nim poštvala jeho přítelkyně a ptá se: „Jsi s námi, nebo proti nám?“

A Babiš se chová úplně stejně.

Když se ho na něco zeptali novináři z Echo24, osočil je, že vytunelovali Lidové noviny a jejich investor je bílý kůň.

Když si italská europoslankyně dovolila položit jeho zaměstnankyni Jourové nepříjemnou otázku, bylo to proto, že jí podle Babiše europoslanec Mach napovídal nějaké hlouposti v Neapoli na pizze.

Zmíněnému europoslanci nikdy neopomene vpálit, že je „produkt pana Klause“ (Babiš totiž správně pochopil, že za všechno může Klaus).

Češi, kteří nepodpoří komisařku Jourovou, jsou zrádci, kteří nepodporují národní zájmy! Samozřejmě neopomene zmínit, že prosazování českých národních zájmů je prosazování českého byznysu.

A vzhledem k jeho tvrzení, že malé a střední podnikání je na prd, a holedbání, jak vydělá důslednějším výběrem daní, je celkem jasné, že českým byznysem myslí svůj byznys, byznys Agrofertu.

O všechno se postaráme

Je ANO skutečně bezobsažným marketingovým projektem? Nelze u něj dohledat nějaké myšlenkové pozadí? Sám Babiš nedávno řekl, že představuje „pravici se sociálním cítěním“. Trochu to připomíná Benita Mussoliniho, ale moc nám to neřekne. Nevíme, co je myšleno pravicí ani sociálním cítěním.

Mnohem jasnější jsou hesla jako „Nejsme politici, makáme“, „Prostě to zařídíme“ nebo „Řídit stát jako firmu“. K tomu lze i přidat Babišovy stesky, jak ho obtěžují diskuze v Parlamentu a ve vládě. Jak ho obtěžuje nutnost dosáhnutí konsenzu.

Analytik Liberálního institutu Matěj Schuster nedávno shrnul podstatu Babišovy politiky takto: „Věřte nám, o vše se postaráme tak, aby to dobře fungovalo, hlavně nám dejte klid na práci a neobtěžujte všetečnými otázkami.“

Co bude dál?

Proč vlastně lidé babišovce volí? Často u nich bodují tím, že do politiky přivádějí nové, neokoukané tváře. A nikdo přece nemůže být horší než ti, co tam byli doteď. Jenomže tento pocit se už mnohokrát ukázal být mýlkou. Carský režim sice nebyl žádná hitparáda, ale bolševismus byl zcela jednoznačně horší. Změna zkrátka nemusí být vždy k lepšímu.

Otázkou zůstává, jak to dopadne tentokrát. Ve zmíněném filmu Die Welle experiment skončil tragedií, která všem vyrazila dech. Petr Hampl vidí v nástupu Babiše „jen“ novou normalizaci.

Na druhou stranu, senátní volby pro hnutí skončily fiaskem. Vláda sice získala vynikajících 19 křesel z 25, ale jen čtyři z nich patřily hnutí ANO. Nejen, že neporazili ČSSD, jak doufali, ale prohráli i s lidovci. Stále tedy ještě zbývá možnost, že Babišova bublina postupně splaskne.

To se ale uvidí, až přezbrojí.

Úvodní foto isifa/MAFRA/Michal Růžička