Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Z deníku europoslance: Můj „skandál“ s „evropskou hymnou“

Prvního července začal můj mandát evropského poslance. A začal prý skandálem. Tím „skandálem“ bylo, že jsem se otočil zády k předsednictvu, když začali hrát takzvanou evropskou hymnu.

Můj europoslanecký – nebo přesněji předeuroposlanecký červen byl ve znamení vyřizování formalit v Bruselu a jednání o vzniku frakcí:

Prvního července pak začal platit můj mandát a Evropský parlament se sešel v novém složení ve Štrasburku, aby zvolil předsednictvo a určil rozdělení poslanců do výborů.

Hymna, která není

Předsednictvo parlamentu nechalo na začátek zasedání zahrát Ódu na radost. Považoval jsem to za pohrdání vůlí voličů a svůj postoj jsem vyjádřil tím, že jsem se během produkce otočil k předsednictvu zády.

Proč?

V roce 2003 tzv. Konvent, soubor zástupců parlamentů členských států Evropské unie, přijal návrh takzvané Evropské ústavy. Ta obsahovala následující ustanovení: „Vlajkou Unie je dvanáct zlatých hvězd v modrém poli. Hymna Unie je založena na Ódě na radost z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena.“

Ústava ale nikdy nevstoupila v platnost. Osvěžme si paměť. V referendu ji odmítli v roce 2005 voliči ve Francii a v Nizozemí. Začalo se proto jednat o nové smlouvě. Politici pak připravili takzvanou Lisabonskou smlouvu. Z původního návrhu Evropské ústavy byla vyňata ustanovení, která lidem nejvíc vadila. Mezi nimi ta o symbolech. Státní symboly – vlajka a hymna – zkrátka náleží státu. Ani Britové, ani Francouzi, ani Češi a další si nepřáli, aby se Evropy stala novým státem.

Lisabonská smlouva nakonec prošla, na jejím základě se změnily poměry hlasů jednotlivých zemí a na Evropskou unii přešly některé nové pravomoci. Hymna a vlajka ale ustaveny nebyly.

Bez úcty k voličům a demokracii

Některé státy se s tím nechtěly smířit, tak připojily k Lisabonské smlouvě alespoň své vlastní prohlášení o vlajce jakožto symbolu. 16 z 27 států Evropské unie připojilo k Lisabonské smlouvě Prohlášení č. 52, které říká:

Belgie, Bulharsko, Německo, Řecko, Španělsko, Itálie, Kypr, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko prohlašují, že vlajka znázorňující kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí, hymna vycházející z ‚Ódy na radost‘ z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena, heslo ‚Jednotná v rozmanitosti‘, euro jako měna Evropské unie a 9. květen jako den Evropy pro ně zůstávají i nadále symboly sounáležitosti občanů Evropské unie a jejich svazku s ní.

Jinými slovy, pro Českou republiku, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francii, Irsko, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko, Velkou Británii a Švédsko evropská modrá vlajka se žlutými hvězdičkami  symbolem Evropské unie není.

Evropští federalisté se svých snů nevzdávají a neváhají obcházet vůli voličů. Pohrdají vůlí voličů a nectí demokratická rozhodnutí. Vzpomeňme si, jak Francouzům nebylo dovoleno podruhé hlasovat v referendu, Lisabonskou smlouvu ve Francii schvaloval jen parlament, už ne lid. Irové pro změnu museli hlasovat dvakrát, když napoprvé Lisabonskou smlouvu odmítli.

Když teď někdo používá Ódu na radost, jako kdyby to byla hymna, a modrou vlajku s hvězdami, jako by to byla vlajka Evropské unie, obchází tím flagrantně vůli voličů.

Neexistuje žádná vlajka Evropské unie ani žádná hymna Evropské unie, které by se měly vzdávat pocty!

Otočil jsem se během hraní k předsednictvu zády, abych vyjádřil svůj nesouhlas s tímto ignorováním vůle voličů. Šlo o symbolické gesto.

Nešlo o neúctu k hudebníkům nebo ke skladbě, jak to někdo vykládal. Kdybych byl v koncertní síni, povstal bych a hudebníkům bych tleskal. Parlament ale není koncertní sál. Parlament je politické těleso a hudebníci byli najatí vedením parlamentu, aby zahráli na úvodním zasedání tuto skladbu, jako by to byla hymna.

Nenechme se manipulovat magickými symboly státní moci – hymnou a vlajkou a nestyďme se vyjádřit svůj názor, i když většina vstává. Pořád někdo nechápe mé gesto?

Anketa

Má mít Evropská unie hymnu?

Volba předsednictva: Oposmlouva po evropsku

Pak jsme volili předsedu parlamentu. Vyhrál eurosocialista Martin Schulz. Nehlasoval jsem pro něj. Hlasovali pro něj na základě dohody svých lídrů evropští lidovci i evropští socialisté.

Evropský parlament tak začal svoji činnost velkým politickým obchodem, opoziční smlouvou, velkou koalicí. Evropští lidovci budou mít předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. Evropští socialisté budou mít předsedu Evropského parlamentu Martin Schulze. Obávám se, že to předznamenává hladký průchod návrhů evropských směrnic Evropským parlamentem.

Domů!

Do Štrasburku i zpět jedu autem. Andrea mě naštěstí doprovází, tak nejedu sám. Ještě se na přátelské popovídání scházíme s Tomášem Zdechovským, poslancem za KDU-ČSL. Zdá se mi na lidovce poměrně pravicový. Cesta domů trvá kvůli zácpám déle, než jsem čekal. Je to 620 kilometrů, ale jedeme je osm hodin.

Parlament je ustaven a příště nás už možná čeká hlasování o skutečných návrzích ze strany Evropské komise. To už nepůjde o gesta, ale o skutečný boj s dalšími a dalšími pokusy regulovat životy lidí.

Komentáře

Celkem 9 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Tomáš Macháček | 6. 7. 2014 10:26

Takový, s prominutím, hovadiny vydají na bůhví kolik článků po celém internetu. Nějaký Mach ukáže Čtvrté říši záda a hýkání se šíří netem. Kdy se dočteme o opravdových skandálech jako je každoroční těžká arizace majetku (zvaná "zdanění") nebo devítiletá indoktrinace dětí v převýchovných táborech (zvaná "povinná školní docházka")??

+1
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jakub Backa | 5. 7. 2014 14:17

Tak abych to uvedl na pravou míru (trošku delší)

I. EU nikdy žádnou hymnu ani vlajku neschválila

V první řadě je nutné definovat si, co to ta Evropská unie (dále jen „EU“) vlastně je. EU je mezinárodní (resp. nadnárodní) organizace, která vznikla na základě Lisabonské smlouvy 1. prosince 2009. Je právním nástupcem tzv. Evropských společenství, resp. Evropského společenství (dále jen „ES“).,Na EU jako právního nástupce ES přešly veškeré dosavadní závazky ES i celá předešlá normotvorba ES. Pokud proto nějakou vlajku a hymnu schválilo ES, přešly tyto symboly také na EU, a není nutné, aby je duplicitně schválila i samotná EU.

Vlajka a hymna ES byly schváleny Evropskou radou na jednání ve dnech 28.-29. června 1985. Evropský parlament v návaznosti na toto rozhodnutí schválil hymnu ES dne 13. listopadu 1985. Přijetí vlajky ES schválil již dne 11. dubna 1983. Evropská komise pak schválila oba symboly dne 10. prosince 1985.

Po změně ES na EU pak tyto symboly přešly na EU, o čemž svědčí také skutečnost, že (i) o užívání znaku EU zobrazeného na vlajce EU uzavřela EU Správní dohodu s Radou Evropy a (ii) užívání hymny i znaku EU předpokládá aktuální znění Jednacího řádu Evropského parlamentu.

I kdyby zde nebyly žádné výše uvedené právní dokumenty, byly by symboly EU zavedeny prostým užíváním. Právo EU totiž není pouze psané a může jej tvořit také tzv. právní obyčej. Právní obyčej je nepsaný zdroj mezinárodního práva, který vzniká dlouhodobým dodržováním obecně uznávaného pravidla. V případě vlajky a hymny EU jsou tyto symboly používány a jednotlivými členskými státy ES, resp. EU, již téměř 30 let, přičemž mi není znám případ, kdy by tyto symboly nějaký členský či nečlenský stát rozporoval.

Samozřejmě, že se najdou jedinci, tvrdící, že žádná vlajka a hymna neexistují, nicméně na poli mezinárodního práva veřejného nemají jedinci až na výjimky právní subjektivitu a nemohou tak sami o sobě tento obyčej zvrátit.



II. Hymna a vlajka byly odmítnuty v referendu

Je pravdou, že návrh Evropské ústavy obsahoval výslovné ustanovení o hymně a vlajce EU. Je rovněž pravdou, že návrh Evropské ústavy byl ve Francii a Nizozemsku odmítnut v referendech a členské státy ES nakonec přijaly tzv. Lisabonskou smlouvu, která obecnou úpravu hymny a vlajky EU neobsahuje.

Z těchto skutečností ale není možné dovodit, že by právně relevantním způsobem došlo ke zrušení či odmítnutí hymny a vlajky EU. Šlo o vnitrostátní referenda rozhodující o uzavření (resp. ratifikaci) konkrétní mezinárodní smlouvy. Odmítnutí uzavření takové smlouvy nemají přímý vliv na právo EU. Pouze na vnitrostátní úrovni zakázala vládám daných států ratifikovat příslušnou mezinárodní smlouvu. Navíc ve většině členských států (celkem 18) byla tato ústava schválena a v ostatních zemích se o ní vůbec nehlasovalo.

Setkal jsem se také s tvrzeními, že vlajku a hymnu akceptovalo pouze 16 států, které přijaly Prohlášení č. 52 k Lisabonské smlouvě a ostatní země (včetně ČR) tak tyto symboly v Lisabonské smlouvě odmítly. Takový právní výklad je ale lichý. Ze skutečnosti, že některé členské státy EU se nepřipojily k Prohlášení č. 52, není možné bez dalšího dovozovat, že tím vyjádřily nesouhlas s obsahem tohoto prohlášení. Mlčení totiž neznamená automaticky nesouhlas. Jednodušší a realitě odpovídající vysvětlení je, že Prohlášení iniciovaly země, kde byla Evropská ústava ratifikována, přičemž země, kde ratifikace neproběhla, prostě neměly politický mandát toto prohlášení podepsat.

Závěr, že Česká republika respektuje existenci symbolů EU, lze navíc dovodit také z obsahu ust. § 33 zák. č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu, v platném znění, který upravuje vyvěšování vlajky EU u volebních místností. Kdyby Česká republika žádnou vlajku EU nerespektovala, tak by nepředepisovala její vyvěšování ve svém vnitrostátním právu.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK