Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Facebook. Myšičko, a co teď?

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
4. 7. 2014
 12 527

Problém není, že Facebook experimentoval s emocemi svých uživatelů. Problém je, že neumíme na odhalení stále běžnějších experimentů reagovat líp než směsí rozhořčení a ignorance.

Facebook. Myšičko, a co teď?

V lednu 2012 poskytl Facebook 689 tisíc uživatelů své anglické verze k týdennímu vědeckému experimentu: některým z nich bez jejich vědomí omezil přísun pozitivních zpráv od přátel a lajkovaných stránek, jiným zase omezil přísun negativních příspěvků. A vida, lidé v negativní bublině pak sami psali negativnější statusy než kontrolní skupina, lidé v pozitivní bublině statusy pozitivnější.

„První experimentální důkaz kontroverzního tvrzení, že se emoce mohou šířit po síti,“ jak hlásá závěr studie, to úplně není. Primitivně vyloženo, efekt byl prostým okem nepostřehnutelný: podíl pozitivních i negativních slov ve statusech se vždy zvýšil či snížil nejvýš o jeden procentní bod. (Autoři ale dobře upozorňují, že i tak by takto dokázala celosvětová sociální síť zahýbat stovkami tisíc statusů denně.) Použitý software navíc dokáže rozeznat emoce jen s obtížemi, například statusu „Nemám skvělý den“ by podle psychologa Johna Grohola sice odečetl body za „nemám“, ale zase přičetl za „skvělý den“. A hlavně: mezi tím, co lidé píší do statusu, a jak se cítí doopravdy, je přece obrovská mezera. Sto úsměvů na svatební fotce neznamená sto šťastných lidí a podobné je to s „ksichtem“ nahozeným na Facebooku.

Jocelyn, nebo Michael? Desítky malých experimentů denně

Kauza se ale hodí pro připomenutí opomíjené skutečnosti: celý internet je jeden velký psychologický experiment a my jsme laboratorní myšky. Každý větší web – ať už prodává něco vám, nebo naopak prodává vaši pozornost inzerentům – nabízí jednotlivým uživatelům odlišné verze stánek a zjišťuje, co to s nimi dělá. Typicky to, který slogan nebo obrázek promění víc zvědavých návštěvníků v platící zákazníky, viz třeba legendární sérii experimentů v Basecampu:

Děje se to dokonce i off-line: letošní knihy The Why Axis i Freakonomics popisují, jak důmyslně měřila jedna americká neziskovka úspěšnost různých variant svého žadonícího dopisu.

Markeťáci si psychologickými experimenty lubrikovali cestu do peněženek vždycky. Tradičně platili dobrovolným účastníkům průzkumů a závěry se snažili zevšeobecnit. Teď už ale obecné teorie přestávají být zapotřebí, vždyť se všechno dá rovnou ověřit na celé cílovce. Vaše city jsou předmětem experimentu několikrát za den: dělá na vás lepší dojem Jocelyn, nebo Michael? Naštve vás dlouhý formulář dost na to, abyste stránky zavřeli?

Blbé je, že nemáme žádné psychické předpoklady ani kulturní vzorce, které by nám pomohly vyrovnat se s dvěma skutečnosti: že jsme předmětem experimentů, a že se navíc takhle experimentuje s něčím tak zdánlivě přirozeným, jako je výběr toho nejzajímavějšího v naší sociální bublině. Jak srozumitelný je najednou takový dohled: všichni jsme četli Orwella a všichni tak tušíme, že Google nebo Facebook jsou svým způsobem Velcí bratři. Víme, že všechno, o co se s nimi podělíme, se dá použít proti nám. Jak se ale popasovat s rolí myšky? Navíc nenápadně a cíleně izolované od smutných nebo veselých myšek? Opravdu jde celý svět do kelu – nebo mi jen Facebook vybírá depresivní zprávy a měří, jestli pak budu víc klikat na reklamy? Jsem i já tak hloupý, že se tím dám ovlivnit? Je to vůbec hloupost?

Jste na Facebooku?

Všechny, kteří jako odpověď na anketní otázku nezvolili z prvních dvou možností, upozorňujeme, že oba naše sesterské projekty na Facebooku najdete. Přijďte nás navštívít!

Když už tajemnou skříňku nejde otevřít, jde před ní aspoň varovat

Pokusná myšičko, a co teď? Je to téměř bezvýchodné. Neexistuje podle mě žádný zaručený recept na nápravu, a všechny nezaručené jsou přinejlepším na hraně právních, technologických a psychologických možností:

Za prvé chtít po Googlu, Facebooku a dalších firmách co nejtransparentnější a ověřitelné vysvětlení, podle jakého klíče vám nabízejí konkrétní novinky a výsledky. Ne z pozice uživatelů, ale z pozice občanů. Jsou to soukromé společnosti, jenže taky monopoly s obrovskou a globální politickou mocí. Dost silnou na to, aby před volbami naprosto nenápadně upozadily nevhodné kandidáty nebo témata. – Vím, že je to utopie, že tak složitý systém bude vždycky tajemnou skříňkou, ale už jen ten politický boj by demaskoval lživou neutralitu „toho nejzajímavějšího“, co nám weby nabízejí.

Za druhé konzumovat co nejpestřejší informační stravu. Což je stále složitější, protože těžko najdete novináře, který by nepracoval s Googlem a Facebookem, a kterého by tedy jejich filtry a experimenty nějakým způsobem neovlivňovaly.

Za třetí v sobě pěstovat dvě vzácné a navíc protiběžné kvality. První je odolnost vůči skupinovému myšlení. Druhou odstup dokonce i od svých vlastních emocí, které někdy nejsou tak docela naše. Je těžké přiznat si, že jsme laboratorní myšky v jednom velkém psychologickém experimentu – ale taky se v takovém přiznání ukrývá zvláštní druh vnitřní svobody, podobný tomu, o jakém mluví staří i moderní stoikové.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

experimentfacebookgooglemarketingosobní údajesvobodavelký bratr
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo