David Ondráčka: Veřejné peníze už nesmí utíkat do daňových rájů

V prvním dílu našeho rozhovoru jsme si s Davidem Ondráčkou povídali zejména o jeho skoronominaci na ministra vnitra. A nešlo jen o to, že minimálně v našich končinách by šlo o dost nezvyklý přesun z neziskovky, která je vůči státní moci spíš kritická, do vládní funkce, ale také o to, kdo s tím nápadem přišel. Tím člověkem byl totiž Andrej Babiš.

• David Ondráčka: Přišlo mi zbabělé Babiše odmítnout

A mohla to být zajímavá mise, šéf české pobočky Transparency International při odpovědích na naše otázky ukázal, že ví o mnoha chorobách veřejné správy a že by si troufal na léčbu. Ovšem historie nehraje na kdyby… V pokračování naší rozmluvy přijde řeč na financování politických stran a volebních kampaní, na daňové ráje a veřejné zakázky…

Minule jsme se bavili o zákonu o státní správě, který by si zasloužil urychlenou novelu. Víte ještě o nějaké jiné normě, kterou bychom potřebovali přepsat co nejrychleji?

Z mého pohledu je velmi důležitý zákon o financování politických stran. I když jde o navýsost politickou záležitost, tak to hraje podstatnou roli při všech volbách, které tu máme. A že jich není málo. Bohužel v praxi vidím, že bez změny stávajícího zákonného rámce se neposuneme z místa. Současný stav, kdy v kampaních létají vzduchem obrovské nevysvětlené částky, je nepřijatelný. Přináší totiž značná korupční rizika. I když se to teď v médiích příliš neřeší, tak pro mě osobně má tento zákon velkou prioritu.

transparency international

Mezinárodní organizace zaměřující se na boj s korupcí nejen v politice vznikla v roce 1993 v Německu. Dnes má více než osmdesát poboček v různých zemích světa.

Transparency International – Česká republika je nevládní nezisková organizace, jejímž posláním je mapovat stav korupce v Česku a svou činností aktivně přispívat k jejímu omezování. Zaměřuje se především na prosazování systémových změn v oblasti veřejné správy a legislativy, ale také v soukromém sektoru. Kromě projektů, které se dlouhodobě věnují konkrétním oblastem (například problematice veřejných zakázek, střetu zájmů či nakládání s veřejnými prostředky) poskytuje Transparency International také právní a vzdělávací služby.

Před prezidentskými a sněmovními volbami se Transparency International zaměřovala právě na financování volebních kampaní. Jaké byly vaše závěry?

Politické strany si začínají uvědomovat, že po nich média a neziskové organizace stále častěji požadují informace o jejich financování. To je sice dobře, na druhou stranu ale přicházejí se stále sofistikovanějšími způsoby, jak pochybné finanční toky skrývat. Při prezidentských volbách jsme se například setkali s tím, že se na podporu kandidáta založilo občanské sdružení, přes které tekly sponzorské dary. Občanské sdružení žádné informace o původu finančních prostředků neposkytovalo a pak jednorázově poslalo všechny peníze na volební účet kandidáta. Ten jako zdroj příspěvku uvedl dané občanské sdružení a faktičtí dárci se tak vůbec nezveřejnili. Podobné je to i s penězi za reklamu a inzerci. Přibližně sice víte, kolik politické strany utratily, informace ale nejsou dost podrobné. Reklamní plochy poskytují agentury politickým stranám s neuvěřitelnými slevami, což samozřejmě vzbuzuje podezření, že za to později budou odměněny ve formě státních zakázek. Dalším globálním fenoménem je pak to, že do politiky vstupují miliardáři, u nás Andrej Babiš, kteří mají na kampaně takřka neomezené finanční zdroje. Nabízí se proto úvaha, jestli by se rozpočty na kampaně neměly zákonem zastropovat. Volby jsou demokratická záležitost a neměla by při nich vítězit moc peněz neomezeně. Transparency International plánuje monitorovat financování všech dalších voleb, zveřejňujeme vše na www.transparentnivolby.cz.

Došlo tedy podle vás při loňských volbách k porušení zákona?

U prezidentských voleb podle mě ano. Zákon o prezidentských volbách je totiž paradoxně přísnější než v případě voleb parlamentních. Někteří kandidáti na prezidenta neodevzdali včas závěrečná vyúčtování, jiní zase nezveřejnili všechny potřebné informace. Konečný přezkum hospodaření prezidentských kandidátů byl pak tragikomický. Oficiálně to měl přezkoumávat Senát. Když ale senátoři zjistili, že to neumí, tak si najali soukromou firmu Apogeo, která byla v minulosti spojena s některými pražskými kmotry. Výsledkům tohoto auditu se proto nedá vůbec důvěřovat.

A co parlamentní volby? Při nich k porušení zákona nedošlo?

U voleb do Poslanecké sněmovny je přímé porušení zákona vidět obtížně. To ale především z toho důvodu, že je zákon velmi povrchní a po politických stranách fakticky nic nevyžaduje a k ničemu je nenutí. Z našeho pohledu se našly ve financování kampaní velké nedostatky takřka u všech stran. Aby byla česká politika transparentní, tak je potřeba mnohem vyšší standard, než stanovuje současná zákonná norma.

Pojďme přejít k tématu daňových rájů. Loni v říjnu jste společně s poradenskou společností Bisnode zveřejnili analýzu, podle které dostaly v České republice v posledních pěti letech firmy s vlastníky z daňových rájů veřejné zakázky za nejméně 153 miliard korun. Jak je něco takového možné?

Bohužel tady neexistuje žádný zákonný filtr, který by takové společnosti od veřejných peněz odstřihl. To je potřeba skutečně změnit. Při kontrole rozdělování veřejných peněz dnes totiž nelze zjistit, jestli za cílovým dodavatelem služeb nestojí nějaký politik nebo lobbista. Podle mého názoru je potřeba vytvořit specializovaný tým lidí z finančního úřadu, Ministerstva financí, policie a státního zastupitelství, který bude vytipovávat podezřelé zakázky a podvodníkům půjde po krku. Náš stát by se měl taky zaměřit na kontrolu poradenských firem a advokátních kanceláří, které se zabývají zakládáním off-shorových společností. Se zajímavým řešením přišli třeba ve Francii, kde na finanční transakce přicházející z daňových rájů, které nespolupracují s francouzskými úřady, uvalili pětasedmdesátiprocentní daň.

David Ondráčka

Studoval politickou ekonomii na Středoevropské univerzitě v Budapešti, mezinárodní vztahy na Univerzitě Palackého v Olomouci a politologii na Univerzitě Karlově v Praze. V české Transparency International působí od roku 2001, poslední tři roky je jejím ředitelem. Pod jeho vedením se Transparency International ČR zaměřuje na konkrétní kauzy, které poukazují na korupci v politickém prostředí a ve veřejných zakázkách.

Existuje tady ale po podobných opatřeních vůbec nějaká politická poptávka? Sám jste upozorňoval na to, že politici, kteří rozhodují o veřejných zakázkách, můžou z daňových rájů sami profitovat…

Těžko říct. Řešení problému daňových rájů není jednoduché. Jde už navíc o mezinárodní politiku a Česko zrovna nepatří mezi významné hráče, kteří by na ostatní země mohli vytvářet výraznější tlak. Na druhou stranu jsme členy Evropské unie a nová vláda silně deklaruje, že chce zlepšit neefektivní výběr daní. A to se musí zkrátka týkat i toho, že veřejné peníze nebudou unikat do daňových rájů skrytým vlastníkům. Uvidíme, jak se k tomu postaví Ministerstva financí a Ministerstva vnitra.

Na tiskové konferenci o daňových rájích a veřejných zakázkách jste jako jednu z možností uváděl i společenský bojkot. Myslíte si, že by něco takového v Česku mohlo fungovat?

Je to samozřejmě ostré řešení. V Transparency přemýšlíme, jestli je možné něco takového organizovat. Když se podíváme třeba do Velké Británie, tak tam se spotřebitelský bojkot ujal. Firma Starbucks několik let neodváděla do státní kasy ani libru, a tak nevládní organizace začaly vyzývat spotřebitele, aby ji začali ignorovat. Starbucksu klesaly příjmy, byla to navíc hodně negativní reklama, takže se vedení společnosti rozhodlo změnit strategii a začít danit i v Británii.

Chystáte se sestavit nějakou černou listinu?

V tuhle chvíli vám ještě nemůžu říct nic konkrétního. Přemýšlíme o všech možnostech. Není to vůbec jednoduché. Přece jen těch firem, kterých by se spotřebitelský bojkot přímo dotknul, není zas tolik. Navíc by to okamžitě vyvolalo ostrý konflikt a řadu právních doher. Na druhou stranu věříme, že to je způsob, jak z tohoto problému udělat velké společenské téma. Spotřebitelé by se měli zamyslet nad tím, kdo poškozuje naši ekonomiku. Třeba se zmobilizují státní instituce a společenský bojkot nebude nutný.

Další věc, kterou jste v souvislosti s daňovými ráji zmiňoval, je to, že nejbohatší Češi nejdou ostatním příliš příkladem…

To je pravda. Když se podíváte na nejvyšší ligu firem, za kterými stojí nejbohatší jednotlivci, zjistíte, že mnoho z nich sídlí v off-shorových destinacích nebo minimálně v on-shorech typu Kypr či v Nizozemsko. Měli by si však uvědomit, že velká část jejich byznysu a zisků pochází odsud, zároveň tu prosazují své zájmy, lobují ve státní správě a po státu požadují, aby jim zajišťoval nějakou právní ochranu, kvalitní infrastrukturu, dobré prostředí pro podnikání a tak podobně. Když tady někdo ale neplatí daně a odejde do jakéhosi daňového exilu, tak v podstatě ztrácí legitimitu, aby do toho s prominutím kecal.

Pojďme ještě na závěr zhodnotit výsledky policejní razie, kterou loni řídil vrchní státní zástupce Ivo Ištván. Cílem měli být také kmotři Rittig a Janoušek, kteří však zatím nebyli z ničeho obviněni. Věříte, že k tomu ještě dojde?

Netrpělivě na to čekám. Věřím, že k obvinění kmotrů, kteří byli mocnými hráči v pozadí české politiky, nakonec dojde. My na špinavou hru pánů Janouška a Rittiga – a nejen jich – dlouhodobě konkrétně upozorňujeme a snažíme se být vyšetřovatelům nápomocní. Pokud se nedostanou před soud, tak to bude samozřejmě prohra. Je pravda, že už to trvá hodně dlouho.

A co říkáte na to, že bývalí poslanci ODS Tluchoř, Šnajdr a Fuksa žádají kvůli jejich stíhání jako odškodné 12 milionů korun?

Je velká škoda, že Nejvyšší soud zastavil jejich vyšetřování a meritorně se neprojednávalo. Částky, které teď požadují jako odškodnění po státu, jsou nehorázné. Nevěřím, že by byli ve volbách zvoleni, stačí se podívat na výsledek celé ODS. Snad jim soud jejich báchorky nezbaští.