LOL, žerou kuřecí kůže: Jak se (ne)smát chudým

Nova poslední dva týdny bombarduje sociálně citlivé diváky napalmem. „Láďa Hruška vaří levně a chutně“ přímo ve večerních Televizních novinách. Šmakuládové porno by se taky mohlo jmenovat „LOL, chudý lidi žerou kuřecí kůže,“ protože to není nic jiného než posměšné povyšování. Na webu hrůzu dovršuje Hruškův recept na bramboráky z tvrdého chleba a nepodepsaná reportáž Krabicová vína ochutnal opravdový odborník — bezdomovec! Vše z posledních několika dnů.

Pro dobrotivé oči Táni Fišerové, jak se někdo může smát lidskému neštěstí? O to nejde – ještě nikdo se nikdy pořádně nezasmál ničemu jinému. Anekdota nemůže skončit „a žili spolu šťastně až do smrti“. Mnohem spíš vyvrcholí „ještě dvakrát se zhoupněte, a pak tatínka odřízneme“. Neberu ani námitku, že humor nepatří do zpravodajství — s tím totiž Televizní noviny navzdory názvu nemají nic společného. Co mě na tom jediné opravdu štve: ještě dál než k novinařině mají vstupy Hrušky a spol. k humoru.

Hipster, nebo bezďák? Vysměj se šablonám

Na účet chudých lidí a bezdomovců se dá dělat náramná zábava, což si připomeneme ukázkami klasiky. Jestli to někdy někdo uměl u nás, pak to byli tvůrci České sody. Vzpomeňte na Poláky, kteří by raději jedli, nuzáka vrhajícího se na dráhu i na vyplavené z Malého Hrádku u Bruntálu: „Nikdy jsme nic neměli, nikomu jsme nikdy neublížili, a stejně zase nemáme nic.“ — Moje děti nebudou věřit tomu, že ještě než byl internet, největším trollem byla veřejnoprávní televize.

V Británii tabu padlo nejpozději roku 1967, kdy BBC odvysílala skeč Four Yorkshiremen (titulky samostatně). V tom se čtyři boháči trumfují, z jak nuzných podmínek vzešli: „Já jsem ráno musel vstávat už v deset hodin v noci, půl hodiny před tím, než jsem šel spát, pojedl jen kousek studeného utrejchu, pracoval ve fabrice devětadvacet hodin denně a šéfovi platil za to, abych vůbec mohl chodit do práce, a když jsem přišel domů, tak nás otec vždycky zabil, tančil na našich hrobech a zpíval Alelujá!“

A pak ty zlé a cynické internety. Znáte Podezřívavého chlapečka z třetího světa? Odrbaný hošík nechce věřit bohaté paní: „Takže ty mi tvrdíš, že je ti 23? Copak jsi nesmrtelná?“ — „Takže ty mi tvrdíš, že u vás kadíte do pitné vody?“ — „Takže ty mi tvrdíš, že platíte za jídlo o to víc peněz, čím míň má kalorií?“ Podle mě bomba. A jen o fous za ní je hra Hipster, nebo bezďák? — mimochodem docela obtížná.

Všechny tyhle humory mají jednu věc společnou: chudobě se smějou jen na oko. Ve skutečnosti se pošklebují předsudkům, kterými lépe postavení lidé vůči chudobě trpí. Vtipné jsou jen díky tomu, že vás upozorní na vaši povýšenost a šablonovité vnímání nemajetných. Budete se smát o to víc, čím víc se budete stydět za to, že vás něco takového pobavilo.

Necháváte se okatě dojmout těžkým osudem druhých? Konečně si přiznejte, že lžete sami sobě: minimálně u jedlí pro Polsko vám totiž cukly koutky. Uznejte, že je povrchní někomu vyčítat nedojezenou večeři kvůli hladovým dětem v Africe, pak vstát od stolu a nakálet do litrů čisté vody. Přiznejte si to a zasmějte se tomu, protože humor ulehčuje vnímání rozporu mezi tím, čemu člověk věří, a tím, co žije.

Nebojte se, že byste vinou takových vtipů začali být lhostejní. Naopak: můžou vás od povrchních kýčů přivést k opravdovému humanismu, od moralizování k pomoci druhým. A pokud přece jenom ne, pak aspoň nenapáchají škodu.

Máte smysl pro humor?

Jistě, vytříbenýAno, ale nesmí být moc komplikovanýAno, hlavně se musí prdět a kopat do zadkuUž mě to přešloNeSměju se jenom smutným věcem

Hlasovat

Statečné ohrnování nosu nad inzertně nezajímavým segmentem

Láďa Hruška a spol. předsudky nezviditelňují, ale utužují. Je to pochopitelné: ještě nepřišla doba, kdy by mohl reportér říct Pojďme se smát chudým. Směs ostentativního opovržení a blbě předstírané lítosti je ale přijatelná pro středostavovské publikum i pro zadavatele reklamy, kteří na konzumentech krabicáků nic netrhnou. Pojďme tři minuty dělat fuj a sami sobě si gratulovat, že kuřecí kůže žrát nemusíme. Že jsme pořád ještě lepší.

Pointa je v tom, že středostavovští diváci o moc lepší nejsou. Takové a daleko větší hnusy totiž vaří a jedí i lidi se stokrát větším rozpočtem, než jsou tři koruny na porci kůží. Představte si, jak se Láďa Hruška šklebí nad pánví: suším svíčkovou za sedm stovek na podrážku, protože přece nebudu jíst syrové hovězí. Jak posílá pozdrav z Itálie: platím tu za šílenou českou polopenzi, protože v trattorii se nedomluvím. Nebo jak botoxová korporátní micinka, která byla s firmou dvakrát ve vinném sklípku a k narozeninám dostala od přítele sommeliérský kurz, smrtelně vážně hodnotí supermarketovou frankovku.

Bohužel dřív začne Hradní svíca chutnat jako barikovaná rulanda‚ než se v hlavním vysílacím čase dočkáme toho, co uměl i komunistický Barrandov: satiry na účet střední třídy.

Základ: Nejíst odpad!

Za lepší jídlo s Peníze.cz

Kvalita potravin je absolutně důležitá pro hlavu i tělo. A nás na Peníze.cz opravdu zajímá. Nabízíme výběr z článků a rozhovorů, věnovaných tomu, co všechno nám také v našich obchodech dokážou nabídnout. I tomu, jak se bez takových nabídek obejít:

• Očima expertů: Jak ušetřit při nákupu potravin, a přitom nejíst blafy?
• Prohnilí! Proč nás supermarkety krmí prošlým zbožím?
• Proč jíme odpad a je nám to jedno?
• Rudolf Náprstek: Kvalitní potraviny se dají koupit i v supermarketu
• Náhražky, barviva, aromata a strávnická gramotnost. Rozhovor s Rudolfem Náprstkem
• Václav Beneš: Je neuvěřitelné, co si spotřebitelé sami namluví
• Testovali jsme nákup v zahraničí. Jeďte taky!