O co ve volbách půjde

Takže nás v podstatě nečeká nic zásadního, co bychom nemohli předem předpovědět. Co se bude dít, až oschnou hlasivky rétorů, ale předvídat nechceme, neboť transparentnost politické scény v Česku je srovnatelná s přehledností kantýny Českých drah v čase oběda.

Volby o ničem?

Letošní volby opravdu nejsou bitvou mezi dobrem a zlem, příběhem o tom, jestli vyhraje dobro (Kalousek), nebo zlo (Zeman), ba ani o tom, jestli se papalášům se soudruhy z Ruska v zádech (SPOZ) podaří vstoupit do Sněmovny. Ať už bude Kalouskova pozice jakákoli a SPOZ bude stát uvnitř, nebo vně parlamentu, Miloš Zeman bude mít takovou moc, jakou mu politická garnitura, paralyzovaná aférami, jánabráchismem a korytnictvím, obětuje. Kdyby se už před několika měsíci uměli tehdejší poslanci dohodnout, mohli Zemana včas odkázat do patřičných mezí.

Není ani úplně podstatné, jestli levice získá v Parlamentu ústavní většinu – jak známo, volební programy, i když je některé strany mají opět vyvedené graficky a často zabírají desítky stran, jsou jen cárem papíru, případně nadbytečnými daty, zabírajícími harddisky voličů. Nezáleží na tom, co je v nich napsáno, směřování země stejně po volbách určí jiné okolnosti než to, co je pro občany dobré, a co by tudíž chtěli, ať už to v programech zaznělo, či nikoli.

Má tedy Václav Klaus pravdu, když tvrdí, že tyto volby nejsou o ničem a vlastně ani není důvod, proč by nás měly zajímat? Jistě že ne! Tento mnohdy trefný glosátor a vlastník pravdy o univerzu se tentokrát opravdu, ale opravdu mýlí. V rámci volebního klání se uskuteční několik drobných bitev, před nimiž bychom nechtěli být generál. Je totiž těžké odhadovat, jak dopadnou – a právě proto bychom je měli sledovat. Zde jsou naše tipy na drobná dramata uprostřed voleb v říjnu 2013.

Volební speciál

Ptali jsme politiků, jak chtějí spravovat naši kasu.

• Jan Mládek z České strany sociálně demokratické
• Petr Mach ze Strany svobodných občanů
• Ivan Bartoš z České pirátské strany
• Miroslav Kalousek z TOP 09
• Jana Bobošíková z bloku Hlavu vzhůru
• Martin Kuba z Občanské demokratické strany
• Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL
• Zdeněk Štengl ze Strany právo občanů – Zemanovců
• Tomio Okamura z Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury
• Andrej Babiš z ANO 2011
• Jiří Dolejš z KSČM
• Ondřej Liška ze Strany zelených

Bratrovražedný souboj na jižní Moravě

Jeden z nejzajímavějších soubojů nabídnou letošní volby na jižní Moravě. Ironií osudu to ale nebude bitva mezistranická, ale vskutku „bratrovražedná“ – předseda Sobotka se tam utká s nenáviděným bratrem v oranžovém triku Haškem. Oba politici, kteří za celý profesní život nedělali nic jiného, než trávili čas na schůzích a předstírali zájem o věci veřejné, se utkají o čest ve vlastní straně. Proč se oficiální šéf sociálních demokratů rozhodl znovu kandidovat v baště jihomoravského hejtmana, který je jistě schopen si za peníze kraje zařídit reklamu ve všech koutech regionu, je záhadou o dost větší než jistota, že ten třetí na kandidátce strany – Jeroným Tejc, který dvěma ostříleným ogarům jen zpovzdálí sekunduje, bude přihlížet i tentokrát a pořadí rozhodně neovlivní.

Restaurace zelených a křesťanských demokratů

Podaří se zeleným a křesťanským demokratům, kteří na své lepší časy momentálně pouze vzpomínají, návrat do lavic? Zelení na to momentálně nevypadají, ač mají jeden z nejrozsáhlejších volebních programů, a ani na KDU-ČSL, která si v minulých volbách vybrala ve Sněmovně oddechový čas poprvé po 90 letech, by si momentálně moc lidí nevsadilo. Jenže obě zmíněné strany v našem politickém spektru jako by chyběly – obě možná v poněkud ne příliš lichotivém slova smyslu reprezentují schopnost dohodnout se za všech okolností téměř se všemi. Pokud se některá z nich do Sněmovny dostane, bude to zcela jistě znamenat oživení.

Kdo bude vládnout?

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Černí koňové

Stejné oživení může znamenat vstup některého z černých koní volebního šampionátu. Letos se výrazný tah na bránu rozhodlo dokázat hned několik subjektů, za nimiž stojí různě úspěšné osoby či osobnosti s víceméně vyhraněnými názory nebo dobře vypadající, případně ti, kteří si takové lidi mohou koupit. Jestli se to povede permanentně neúspěšné Janě Bobošíkové, která kolem sebe soustředila všechno možné, Okamurovu Úsvitu, jak moc se to povede údajně stále sílícímu ANO, nebo jestli dokonce překvapí ještě někdo jiný (třeba piráti nebo svobodní), to je další velká neznámá předčasných voleb v říjnu 2013 a důvod, proč výsledky přece jenom očekávat v napětí.

Znakem těchto voleb je ale každopádně tápání poptávky a rozmělněnost nabídky – topící se voliči se rádi chytnou nějakého stébla, ale to, co je k mání, je tak názorově roztříštěné a rozkročené, až z toho jde hlava kolem (a někomu i vzhůru). Dost dobře pro staré pardály: kdyby se všemožné straničky a hnutí uměly na základě nějakého principu spojit, vyprášily by jim kožich.

Rudá síla

Do okruhu černých koní si dovolíme zařadit také komunistickou stranu, tradiční parlamentní skupinu s názory posouvajícími se tak pomalu, že by se od ní mohli učit Schwarzenbergové. Troufáme si tvrdit, že palcové titulky na stránkách novin, které pod vlivem jednoho z  průzkumů přisoudily komunistům pokles preferencí, jsou jen planými výkřiky. Úspěch KSČM nedělá stabilní voličská základna, ale zejména nestabilní prostředí v české kotlině a znechucení lidí z politiků, „podnikatelů“, právníků (což je mimochodem předseda partaje taky, ale ví to někdo?), přírody, vlasti, Evropy, světa, života… Důvodů je až příliš mnoho na to, aby se komunisté letos nedostali hodně blízko k dvaceti procentům, a pokud to dopadne jinak, autor těchto řádků sní slaměný klobouk vlastní tetičky.

Budoucnost Marka Bendy

Zvláštní úkaz české politiky Marek Benda strávil v nejrůznějších funkcích v zákonodárných institucích (nejprve v České národní radě a poté v Parlamentu České republiky) už 23 let, což je vzhledem k jeho věku (45) úctyhodný výkon. Že by se jeho zkušenosti nějakým způsobem zračily v jeho schopnostech, o tom pochybují mnozí – ale možná že to tak je a Benda je odrazem kvality sebranky, která se za ono téměř čtvrtstoletí ve Sněmovní vystřídala. A tyto volby budou znovu rozhodovat o jeho budoucnosti.

Minule kandidoval Benda ze 17. místa, ale preferenční hlasy ho posunuly na místo šesté. Letos se dušoval, že se nechá zapsat na nevolitelné místo mnohem níž než minule. Desátá pozice sice není vzhledem k předpokládanému výsledku ODS nijak oslnivá, ale rozhodně dává naději, a to zejména těm, kdo si neumí představit, že se plzeňský absolvent vrhne na advokacii, pokud nebude zvolen.

Výprask pro výzkumné agentury

Tyto volby možná přinesou definitivní odpověď na otázku, zda stále máme brát na milost výzkumné agentury, jejichž tipování výsledků voleb připomíná hádání z kávové sedliny, nebo zda už budou definitivně zralé na výprask.

Agentury, které tu a tam přijdou s predikcemi výsledků voleb, sice pracují s odlišnými daty a s jinou metodikou, ale stejně rozdílné výsledky také generují. Přitom na výsledcích některých z nich jsou postavené nejen předvolební debaty v dosud nejsilnějším médiu – ano, řeč je o televizi –, ale také se z nich odvozuje velikost prostoru, který strany na obrazovce dostávají. To je důvod, proč máme jako voliči pocit, že se tady za posledních skoro 25 let střídají vlastně pořád ti samí apoštolové zhouby.

Propojeno!

Michal Kašpárek k jedinečné šanci ODS: „ODS si zaslouží druhou šanci. V opozici nebo i mimo sněmovnu. Třeba v roce 2017 konečně přijde s jinými tématy, než je ‚hrozba totality‘.

• Kéž by z ODS po šíbrech odešla i strašidla

Zápas o podobu ODS

ODS má v letošních volbách zcela výjimečnou šanci. Pokud se jí konečně podaří podkročit pětiprocentní hranici a zůstat před branami Sněmovny, snad se definitivně zbaví kmotrů, příživníků a bémů, protože volební příspěvek jí zhusta stačí akorát tak na uživení aparátu, nikoli však na financování přísavek a jejich jachet. Završí tak očistný proces, který před časem započal uvědomělý konzervativec a křesťan Petr Nečas. Nastávající volby ukážou, zda se jeho taktika – vysát z pravověrných voličů i poslední zbytky důvěry v tuto kdysi významnou politickou sílu – nemine účinkem. Každé promile hlasů nad pět procent by totiž pro občanské demokraty znamenalo nebezpečí setrvání zákulisních hráčů na jejich pozicích.

Vedlejší produkty

Žádné drama netrvá věčně, to letošní si ale budeme moci navzdory krátkému předvolebnímu období užívat déle, a to díky mnoha vedlejším produktům, které dosavadní kampaň stvořila. Nejdelší dějství může mít svěrákovská soudní etuda kvůli metelesku blesku. Zda textař a na zdejší poměry úspěšný žalobce vykradačů zlidovělé tvorby uspěje proti „Hlavě“, budeme ještě nějaký ten pátek sledovat. A díky internetovým archivům nám nějakou dobu mohou v uších znít také mnohé vesměs absurdní a neméně kýčovité výtvory amatérské tvorby – hymnou Bobošíkovic konstrukce v podání exčlena ODS Úlehly počínaje a třeba znělkou Úsvitu, připravenou nesmrtelným duem Eva a Vašek (dostává autor hudby songu Japanese Boy Bob Heatlie tantiémy, nebo se bude taky soudit?). Ve hře jsou i další parafráze – třeba ta od „starostovic“ Gazdíka, který kandiduje ve Zlíně a bere si do úst Jiřího Kodeta z Pelíšků.

Možná vás při takové plejádě rychlokvašných hitů napadne, kde že jsou ty časy spotůPřemluv bábu, přemluv dědka nebo angažovaných zpěváků. Jenže ti pro letošek zůstali stranou a k politice se nevyjadřují – asi mají blbou náladu. Případně jen vyzývají k účasti ve volbách, bez vlastního doporučení – kromě toho, že volit komunisty je špatné, áno.

Nebojme se tedy, že letošní volby budou nuda, a klidně parafázujme klasika: „Není malých voleb.“