Prostituce – podnikání jako každé jiné. Jen s průkazkou a záznamem v databázi

„Na vládu“ tento týden zamířil návrh „zákona o regulaci prostituce“, který v červenci Sněmovně předložilo pražské zastupitelstvo. Prostituce by jím měla být zařazena mezi legální podnikatelské aktivity; jakožto podnikatelé podnikající „podle zvláštního předpisu na základě jiného než živnostenského oprávnění“ ocitli by se prostituti a prostitutky v sousedství dalších ctihodných profesí – advokátů, soudních znalců, tlumočníků či lékařů. V Rusnokově kabinetu plném pragmatiků bude mít taková legalizace prostituce větší šance než v Nečasově svazu katolických skautů, takže se v příštích týdnech můžeme těšit na vášnivou debatu:

Jedni budou tvrdit, že stát nemá být pasákem. Zapomínají ale, že finančním úřadům už od devadesátého roku nijak nesmrdí daně z výroby a šíření pornografie.

Druzí budou zase volat po pragmatickém přístupu: stejně se to děje, zabránit tomu nemůžeme, tak ať aspoň mají prostitutky stejná práva a povinnosti jako ostatní živnostníci. Tihle si zase neuvědomují, že stejnou hokynářskou logikou můžete ospravedlnit legalizaci prostituce nezletilých, která se taky „prostě děje“. Stát musí mít mantinely.

Jasno v tom nemám, zato ale soudím, že je pražský návrh jen zbytečným plácnutím do vody. Prostitutkám a prostitutům totiž dává jen malou motivaci vyjít ze stínu.

Deset let v poloveřejné databázi

Když nic jiného, je nový zákon jednoduchý. Svým tělem se podle něj může živit kdokoliv zdravý, bezúhonný a starší osmnácti let. Stačí si za tisíc korun na obecním úřadě opatřit průkazku a do ní si pravidelně nechat dát od doktora razítko, že netrpíte žádnou infekcí. (Četnost kontrol určí až prováděcí předpis.) Pobaví § 10, dovolující „z náboženských nebo zdravotních důvodů předložit fotografii s pokrývkou hlavy, která nesmí zakrývat obličejovou část způsobem znemožňujícím identifikaci žadatele“. Prostitutka v nikábu nebo prostitut v jarmulce, to asi nezažila ani E55.

Legalizovat by po přijetí zákona bylo možné i „zařízení k provozování prostituce“, ať už by šlo o klasický bordýlek, anebo privát. Za žádost o povolení zaplatíte v prvním případě 5000 korun, ve druhém 2500.

Potud OK. Pomineme nabízející se argument, že když někdo takto pracuje z domu pro stálou klientelu, nemá důvod svůj byznys legalizovat. Nezíská žádné výhody, protože černou prací nic neriskuje, zato se ale dočká nových povinností. S tím žádný zákon nic nenadělá.

Zásadní problém návrhu číhá jinde, v Hlavě III. Ta ustanovuje celostátní registr všech prostitutek, prostitutů i bordýlků. Spadat má pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, nepřetržitý a přímý přístup do něj získají „Ministerstvo vnitra, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie a Bezpečnostní informační služba“. A největší pecka: „Údaje se uchovávají po dobu 10 let od zániku oprávnění.“

Krom toho úřad o vydání průkazky informuje správce daně, Český statistický úřad, příslušnou správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu.

Fakt někdo věříte tomu, že do tohohle půjde holka, která si potřebuje vydělat na život při vysoké? Nebo zkrachovalý mladík, co musí rychle poplatit dluhy? Deset let viset v systému naprogramovaném podobnými experty jako centrální registr vozidel? S propocenými zády čekat na to, až si vás proklepne někdo ze stovek lidí, kteří si můžou sehnat přístup, popřípadě tisíců jejich známých? Po únicích všemožných vojenských databází, po skandálech s internetovým špiclováním?

Běž domů, pražské zastupitelstvo, jsi úplně namol.

Dejte obcím volnou ruku

Za provozování černého nevěstince sice můžete zaplatit až dvoumilionovou pokutu, za nabízení svého těla bez průkazky ale hrozí sankce nanejvýš padesátitisícová: to je nějakých dvacet pět hodin práce. Já bych měl jasno, co si vybrat.

Nevím, jestli je prostituce nejstarší řemeslo – každopádně jde o jeden z nejstarších a nejsložitějších společenských problémů. Feministce ve mně se na první pohled líbí švédský přístup: jít po klientech, ne po prostitutkách – těm naopak nabízet programy pro nalezení normální práce. Jenomže ne vždycky je to přece příběh o úchylném továrníkovi a dívce sevřené kleštěmi kapitalismu. Pak by se toho taky mohl chopit Ivo Ištván a přijít s výkladem, že je sex obvyklou výměnou za večeři, kytku a kino trestným činem.

Můj návrh nikdo ve Sněmovně ani ve vládě neuslyší rád: prostituční politiku decentralizovat. Ať si každá obec určí, jestli o tenhle byznys stojí. Ať dá zákon radnicím flexibilitu: od švédského přístupu, přes stávající pololegální stav, až po navrhovaný „německý“ model, včetně volnosti v určování poplatků a pokut. Na Praze 1 totiž může fungovat něco jiného než v Dubí.

Ať si každá obec vede svoji nezávislou kartotéku, ať data přechovává nejkratší možnou dobu. Bez on-line přístupu pro bezpečnostní složky. A bez bonzování pojišťovnám: pak můžeme zcela vážně vést evidence těch, kteří jsou promiskuitní zadarmo, z dobrého srdce.

Že decentralizace stíží práci třeba finančním úřadům? Stejně neexistuje jediný způsob, jak v tomhle odvětví zkontrolovat, jestli záznamy v účetnictví odpovídají skutečnosti. Leda že by stát povýšil z pasáka na klienta – a to je snad příliš velká síla i pro vládu pragmatiků.