Týdeník Agenda: obrys monster, která přijdou sežrat přizdisráče

V pondělí ráno jsem se ocitl v dobré společnosti Jaromíra Jágra, Jindřicha Šídla a dalších lidí, kteří jsou natolik slavní, že se na jejich značce dá přiživovat. Nový týdeník Agenda z vydavatelství Sanoma mě na Facebooku označil na obálce prvního čísla: „feat Michal Kašpárek“. Při vší skromnosti to ale bylo jako prodávat vstupenky na U2 a za bránou lidem říct, že ve skutečnosti zahraje revival z Fulneku. V první Agendě totiž najdete jen článek o tom, že jsem napsal článek na web – a pár úryvků z něj.

Rozumíte dobře. Takhle totiž časopis funguje: píše o tom, co se kde píše. Abyste „nečetli někde zbytečně“ a z recyklovaných článků z jiných médií rychle zjistili, co se děje.

Píárista projektu Marek Prchal od pondělí opakuje jen to, že „Agenda cituje přesně podle zákona,“ což by se mu věřilo snáz, kdyby citace netvořily až tři čtvrtiny agendích textů a u zpatlanin nebyli bez svého vědomí podepsaní původní autoři. Takže až bude tenhle idea maker příště na Mediáři zasvěceně hodnotit reklamní kampaně, vzpomeňte si, že je sám ideově bohatý jako prodejci předražených hrnců: Co jako chceš voe, jsme čistý jak sníh. (Což není citace přesně podle zákona.)

Tolik demytizace: pro Agendu nepíšu. A teď pozor: jsem rád, že tenhle „experimentální týdeník“ probublal trhem.

Pro všechny a pro nikoho, o všem a o ničem

Na samotném vyzobávání, citování, shrnování, doplňování, komentování a kombinování informací totiž není nic špatného, natož aby to bylo protiprávní. Vždyť tohle dělají i novináři samotní. Když se obsah novin a webů ještě jednou vydestiluje, může to pomoci čtenářům i médiím. Win-win-win. Vždyť už před půl stoletím podobně fungovala populární Sto plus jednička, deset let tyhle funkce plní blogy a pět let sociální sítě.

Za Agendu buďme vděční jako za pokus projít minové pole a zjistit, zda se dá vydávat Facebook na papíře. O to vděčnější, že její vydavatel nejspíš nabíhá hned do několika pastí zároveň.

Nechejme stranou poraněná ega plagovaných novinářů a dotčených vydavatelství: to je čtenářům, kteří si chtějí za dvacku udělat přehled o dění, šumák.

Agenda je hlavně otřesně spíchnutý plátek.

I krást se totiž musí umět. Šéfredaktor David Shorf v rozhovoru pro Lupu připodobňuje Agendu k iTunes, kde si můžete poslechnout úryvek písničky, než si ji koupíte. Kdepak. Agenda je, jako kdybyste vzali prvních deset písniček hitparády, nechali je přezpívat Aničkou Dajdou, a ještě měli drzost tvrdit, že tím pomáháte Rihanně. Ty články jsou zhuštěné tak tupě, že je bude čtenář luštit stejně dlouho jako původní text a odnese si zlomek hodnoty. Proč platit dvacku za Šídla přebásněného mimibazarovými tvořilkami, když je na webu zdarma dokonalý originál?

Zatímco všechny sociální sítě a čtečky zpráv chytře profilují výběr odkazů tak, aby se trefily čtenáři do vkusu, Agenda má agendu dokonce ještě širší než kterýkoliv z původních titulů. A tak si můžete po mém článku o organizaci tvůrčí práce přečíst o rodokmenu Angely Merkelové, pak dopisy čtenářů do jiných médií (!), výběry citátů o Babovřeskách a kritiku vedení Vysokého učení technického. Uspalo mě jenom prolítávání titulků. Tohle není stručný infotainment, tohle je křečkování písmenek. Bez slibovaného ohledu na čtenářův čas – jen aby to bylo co nejlevnější.

Má to ale v podtitulku „experimentální“ a z výsledků se můžeme zadarmo učit všichni. Takže aťsi.

Opisovači tiskových zpráv v ohrožení

Po Agendě vstane deset nových podobných plátků: úžeji zaměřených na konkrétní obory, cílovky nebo regiony. Hezčích, ještě stručnějších, s interaktivní aplikací pro tablety. Tenhle první neumětelský pokus musí česká vydavatelství považovat za vakcínu: za malý šok, který by jim měl pomoci připravit se na epidemii.

Co můžou média a jednotliví novináři dělat, aby si je publikum nezačalo dopřávat jen v agregátorech? Aby je vyžadovalo nepředžvýkané? Do začátku takové drobnosti:

Přinášet původní témata. Neokopírovaná z agentur, neopsaná z The Economist, nepostavená na jednom vtipném videu, které se šíří internetem. Vědci z kampusu zjistili, že už nestačí vařit články z tiskových zpráv.

Dát do toho pot. A hodiny času.

A ladit formu. Informace přeberete a zabalíte do uvozovek, ale interaktivní vizualizaci z iHNedu, klip Pekla na talíři nebo fotogalerii Big Picture ne. Dobrý fejeton se sice dá překdákat, ale vytratí se čaro.

Úniková cesta vede jen nahoru.

Rozhlasový moderátor Todd Henry se loučívá pozdravem „pamatujte, že revivalové skupiny svět nemění“. Rozloučím se dodatkem: neplatí to jen pro kapely. Týdeník Agenda je obrysem věcí příštích. Stínem monster, která přijdou sežrat přizdisráče. Nejen ty hrbící se v médiích.