Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Můžete být i dvakrát dražší než ostatní. Když lidem chutná

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
9. 2. 2013
 5 021

Majitelé baru sídlícího v netradičních prostorách banky mluví o neštěstí cenových válek, o štěstí s prohibicí i o tom, jestli někdy na place potřebovali baseballku.

Můžete být i dvakrát dražší než ostatní. Když lidem chutná

Jeden studuje ekonomii, druhý psychologii. Zatímco někteří jejich spolužáci sní o práci v bance, oni už ji mají. V bývalých prostorách jedné z nich totiž v září v centru Brna otevřeli bar. S atmosférou třicátých let, výtahem přes tři podlaží a chytlavým názvem: Bar, který neexistuje. Od prvních týdnů je problém dostat se sem bez rezervace, a to Jan Vlachynský (na fotce vlevo) ani Andrej Vališ (vpravo) nenahánějí hosty na slevy. Je toho víc, co dělají jinak: blogují ze zákulisí a nezavírají, dokud v podniku sedí lidi. I kdyby to bylo do půl osmé ráno.

Je vám dvacet čtyři a dvacet pět. Jak na takový bar můžou tak mladí kluci sehnat peníze? Vy jste buď nějak zázračně zbohatli, nebo to bylo od rodiny…

Andrej: Něco málo jsme si vydělali na brigádách na Aljašce. Ale myšlenka baru nám přišla tak dobrá, že se nám podařilo přesvědčit pár kamarádů, aby nám napůjčovali prachy.

Kolik?

Andrej: Ke třem milionům.

A už po těch čtyřech měsících tušíte, jestli máte šanci to splatit a začít vydělávat?

Andrej: Tváří se to tak.

V oboru jste začali mícháním moštu s kalvádosem na brněnských vánočních trzích. Dalo vám to něco?

Andrej: Devadesát procent toho, co tady zúročujeme, jsme se naučili právě na vánočních trzích.

Honza: Jednu věc obzvlášť: naučili jsme se tam nacenit svoje věci. Turbomošt byla obrovská haluz. Začali jsme nad stánkem přemýšlet asi měsíc před otevřením trhů a museli jsme rychle vymyslet nějaký horký drink. Až později jsme zjistili, že jsme měli mnohem vyšší výrobní náklady než konkurence. Tím pádem jsme ho museli prodávat dráž. Turbomošt doteď stojí 35 korun, jenže dvě deci svařáku tehdy stály dvacku. Na tom jsme zjistili, že nevadí, když jsme skoro dvakrát dražší. Lidi přijdou, protože jim to chutná.

Nedávno jsme se bavili s majitelem jiného brněnského baru, který musel zlevnit drinky o dvacet korun, aby dorovnal konkurenci. To jsme nikdy nedělali. Věřili jsme tomu, že když to bude dobré, tak si můžeme říct, kolik chceme.

Tenhle styl přemýšlení se mi líbí. Mám pocit, že se tu lidi úplně stydí říct si o peníze.

Andrej: Ono to teď vypadá, že jsme strašně drazí, to tak zase taky není.

Honza: Tak konkrétně manhattan: v levných barech tady stojí 90 korun, my ho máme za 110. Teď jsme dělali manhattan stařený dubovými pilinami, v lahvích nám dlouho leželo hodně peněz. Byl to risk, ale vyšel. Prodávali jsme to za 150 korun a do dvou dnů se všechno vypilo. S nikým nebudeme soupeřit cenou, ale zároveň potřebujeme vědět, že si za svým zbožím můžeme stát.

Máte tu slušný výběr lahví. Jak jste mohli do pětadvaceti ochutnat tolik věcí?

Honza: Bude to znít blbě, ale nemáme nachutnané všechno. Když jsem sestavoval list flašek, co chceme, tak jsem nadrzo vzal nápojový lístek nejlepšího českého baru Black Angel’s a podíval se, co mají. Na spoustu věcí jsme se přeptali konzultantů z oboru a seznam doplnili nějakými špeky podle žebříčků. Minimum vycházelo z našich zkušeností, skoro všechny lahve jsme ochutnali až tady.

Jak se vám shání personál, když to vyžaduje větší schopnosti než nalít rum do koly?

Honza: Nevyžaduje. Většina lidí, co tu dělá, neměla žádné zkušenosti z oboru. Líp se nám s nimi pracuje, protože je sami nemáme. Vycházeli jsme z principu, že to v českých službách stojí za hovno, a tím pádem je lepší někoho znova naučit, jak to chceme dělat my, než někoho jiného přeučovat. V lidech zůstávají špatné zkušenosti. Když děláte v blbém podniku, chodí tam naštvaní hosti, kteří se nechovají hezky k obsluze, ta se nechová hezky k nim a zacyklí se to. Když uděláme krásný podnik, kde se budeme všichni od začátku chovat hezky, tak se do takové smyčky snad nedostaneme.

Říkáte krásný podnik… to jste od začátku chtěli mít bar v bance?

Honza: To úplně ne. V roce 2010 jsme měli na vánočních trzích zimní bar jen s pitím, kde to hodně šlapalo. Tak jsme si řekli: baví nás to, udělejme kamenný podnik. Na tohle místo jsme pak loni narazili náhodou.

Souvisí ten název nějak s tím, že to tu nevypadá jak v baru?

Honza: Je to úplně trapné. Rádi říkáme, že takový bar tady prostě nikdy neexistoval… ale je to jinak. Měsíc a půl jsme řešili, jestli to tu vůbec mít, bylo to totiž větší, než jsme původně chtěli…

Andrej: …vyžadovalo to obrovské investice…

Honza: …a mnohem víc času, než jsme si mysleli. Řekli jsme si, že do toho tedy půjdeme. Ale nechtěli jsme tři čtyři měsíce stavět, pak otevřít a čekat, jestli někdo přijde. Museli jsme lidem dát vědět dopředu, co se tu bude dít. Neměli jsme název, tak jsme si pomohli Barem, který neexistuje, jenom na kampaň. Po pár týdnech jsme ale věděli, že to necháme, protože jsme s tím měli obrovský ohlas.

Jak se vám spalo, když jste měli otvírat tak nákladný podnik a ministr zdravotnictví do toho najednou vyhlásil prohibici?

Andrej: To byly velké stresy, ale řekli jsme si: super. Inspirovali jsme se prohibičními bary v Americe, takže aspoň máme ten správný název.

Teď je to legrace, ale nevědělo se, jak dlouho zákaz prodeje potrvá, jestli lahve nezůstanou zavřené půl roku…

Andrej: A taky se všechno otevřené muselo vylít.

Honza: Měli jsme bar původně rozjet na začátku září, a že se to protáhlo, to bylo nakonec obrovské štěstí. Do začátku bychom tím dostali obrovskou sekeru. Vlastně nám to možná nakonec hrálo do noty, nechtěli jsme prodávat tuzemák a českou vodku. Třeba se lidi přiklonili k lepším věcem, ale nevím to jistě. Nemám čas chodit po jiných barech a porovnávat to.

Vedle dotazů na název musíte být ještě nadšení z narážek na dýškovou aféru, kdy jste na blogu sprdli zákazníky, že někteří dávají malé spropitné, a pěkně si to od nich vyžrali.

Honza: Díky za radu, mimochodem.

Na vysvětlenou: v komentářích na Facebooku jsem vám tehdy radil, abyste zkusili vášně uklidnit třeba tím, že budete týden dorovnávat dýška. K mému překvapení jste to tak udělali. Zajímalo by mě, jestli jste si z toho odnesli nějakou univerzální radu pro krizovou komunikaci.

Honza: Reagovat rychle, upřímně a za nic se neschovávat. Nemůžeme ale zevnitř posoudit, jaký to mělo vliv, možná že by sem chodilo mnohem víc lidí, kteří nechodí.

Dávají lidi aspoň větší dýška?

Honza: Nedávají menší. Ale že by se to závratně zvedlo, to ne.

Jakým klíčem se vlastně spropitné dělí? Mám platit osmdesát, nechám sto, co se stane s tou dvackou?

Honza: Odkoukali jsme náš systém v Americe. Každý na place jede na svůj flek a má svoje dýška. O ty se dělí s lidmi, co se nedostanou do styku s penězi. Barmani mají dvacet procent od placmenů, myčka deset procent od všech. Můžou dostat i míň nebo víc, podle toho, jak kdo dělá chyby.

Co máte v plánu dál?

Andrej: Potřebujeme to tady nejdřív stabilizovat…

Honza: …ale máme plány… (mrká)

Andrej: …máme… (váhá)

Honza: …chceme udělat další bar v Brně. Malej. Tajnej. Skutečný bar, který neexistuje. Hodně nás baví představa místa, kde si ještě víc vybíráme, kdo tam je. V Americe jsme často viděli něco, co tady skoro není: bary si tam diktovaly chování a atmosféru. My to tedy děláme, máme doormana, lidi na stání pouštíme jen výjimečně, ale občas si při té velikosti prostě nemůžete vybírat.

Takže dress code a tak?

Honza: Třeba. Je to jedna z věcí, které k tomu můžou patřit.

Když jsme u toho chování. Porval se tu někdy někdo?

Honza: Pokud vím, tak jen první den při neoficiální otvíračce.

Andrej: To letěla židle.

Honza: Pak nám kamarád dal baseballku a od té doby je to v pohodě. Nemuseli jsme ji použít.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo