Milí úředníci, díky. Dělíte Česko od chaosu

Roky zuřivě ryju do zfušované úředničiny. Do uzurpačních vyhlášek, zbytečných reklam na veřejné instituce, neefektivní podpory podnikání. Jednoduchý by byl život „názorového žurnalisty“, kdyby na něj před svátky nedoléhalo špatné svědomí, že hodně kousal a málo děkoval.

Jak jsem mohl hlavně v posledních měsících zjistit na vlastní oči, ve státní správě je opravdu komu děkovat. Čekáte teď nějaký šprým a podraz na čtenáře? Ne, tentokrát se obejdu bez sarkasmu.

Drazí úředníci a úřednice, kterým jsem letos mohl nahlédnout do kanceláří a do životů! Často slyšíte, jak by si to s vámi lidi vyměnili. Já tedy ne. Ani za nic.

Viděl jsem neuvěřitelný kus práce odvedený za mizerné peníze. Přespávání v kanclu za patnáct tisíc hrubého, dřinu bez víkendů, úspěchy bez odměn – za škrty.

Nebyli jste přitom vedení snahou „buzerovat slušný lidi“, ale naopak jim v rámci možností ubrat co nejvíc starostí. Žasl jsem nad tou porcí emocí, které do vaší práce šly, jen aby se pod ní nakonec podepsal váš nadřízený. A vy abyste naopak čelili za přepážkou výjevům jak z pětačtyřicátého kvůli výmyslům, pod které byste se sami nikdy nepodepsali. Nový registr vozidel máme v paměti všichni.

Když zaměstnanec soukromé firmy lehce překročí pravidla, aby uklidnil a uspokojil zákazníka, dostane pochvalu. Vy vyhazov. Na doslovné znění předpisů, vlastně i jejich ducha, totiž můžete ve státní správě začít kašlat až od určité pozice. K té se ale nejspíš nevyšplháte.

Ani deset let od svého schválení totiž pořád neplatí zákon o státní službě. O postupu tedy nerozhodují schopnosti a píle, ale loajalita. Nové kolegy nezískáváte na základě výběrového řízení, ale podle přízně s vedoucím odboru. Zbytek země žije ve 21. století – vy ve vrcholném feudalismu.

Právě proto nemůžu nikoho z vás za vaši práci a vaši ochotu pomáhat ocenit veřejně, i když bych rád. Pracujete v podivném světě, kde se nasazení, schopnost improvizace a vstřícnost často trestají. Snad že vrhají špatné světlo na ostatní.

Neměnil bych s vámi. Podnikám, ale práce pro různé klienty a rok od roku slavnější značka jsou slušné sociální jistoty. Kolegové živnostníci tyhle dary přehlížejí a radši mrčí nejistotou, jestli bude příští rok sazba DPH 20 nebo 21 procent. Vám jsou procenta ukradená: nevíte, jestli bude za rok ještě existovat vaše místo a celý váš úřad. Nemyslete si teď, že vás bráním proti škrtům a úsporám. Ne, obojí je nutné. Jen je mi vás líto kvůli tomu, jak se o obojím už deset let planě mluví, jak se až se sadistickým potěšením vyhrožuje přebujelé byrokracii – a nic. Pracovat na úřadě a plánovat s těmito vyhlídkami rodinu, zatáhnou se mi varlata zpátky do těla.

Do toho všeho musíte snášet výlevy dvacetiletých prodavačů cinknutých ojetin, na jaké že parazity to musí pracovat a že oni tedy žádný katastr nemovitostí nebo státní úřad pro jadernou bezpečnost nepotřebují. Že by jim stačil kvér a pořádek si sjednají sami a levněji.

Nemáte to snadné. Ale až dostanete nabídku přejít do soukromé sféry, prosím, neberte ji. A to vám říkám jako velký fanda podnikání. Kdybyste totiž odešli, zůstali by ve státní správě už jenom ti, které nikde jinde nikdo nechce.

Jste to vy, kdo tuhle zemi dělí od chaosu.

Díky.

^{Úvodní foto isifa/Lidové noviny/TOMAS HAJEK}