Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Jak si Robert Fico představuje sociální stát?

Luboš Palata
Luboš Palata
12. 3. 2012

Předvolební sliby Smeru, který s nimi drtivě vyhrál slovenské volby, budí pochybnosti. Aby je Robert Fico splnil, musel by jít proti lidem, kteří si ho vychovali a ke kterým patří.

Jak si Robert Fico představuje sociální stát?

Pamatuji komunismus, a tak jsem si na posledním předvolebním shromáždění slovenské strany Smer (jak se čekalo, předčasné parlamentní volby na Slovensku drtivě vyhrála) připadal jako bych se trochu vrátil v čase. A to proto, že hlavním mottem celého víc než dvouhodinového bloku, spojeného s koncertem Michala Davida (ano toho Michala Davida), byla oslava Mezinárodního dne žen.

Svátku, který se – jak si předseda strany Smer Robert Fico pochvaloval – vrátil znovu do slovenského kalendáře. Od dávných komunistických oslav se to občas lišilo, uvolněností, občas nějakým tím vtipem, profesionálním vystupováním lídrů Smeru s Ficem jako výborným profesionálním řečníkem na prvním místě. Ale pak přišly momenty – jako například oceňování „žen hrdinek“, předem vybraných z mnohatisícového hlediště – které by jen v malé obměně mohly být součástí nějakých dvacet pět let starých televizních zpráv.

Nová šlechta v rudém

Robert Fico se ale starým komunistům v pomačkaných oblecích a tesilovou kravatou ani náhodou nepodobá. S hodinkami IWC za dvacet tisíc eur, oblekem tak za dva až pět tisíc eur, kravatou nejméně za sto a botami také za hezkých pár set jednotek evropské měny se od svých kolegů na západ od českých hranic neliší. Stejně tak se od nich neliší životním stylem, včetně milionových limuzín či prvotřídních restaurací.

Mám trochu pochybnosti, jak to politik, dvacet let žijící a mezi slovenskou novokapitalistickou elitou, myslí, když říká: „Já vím, jak vypadá chudoba. Matka celý život prodávala v prodejně obuvi v Topoľčanech a otec byl dělníkem v továrně na nábytek.“ Nebo když jako o skutečných hrdinech dnešních dnů mluví o matkách dětí, hornících v dolech, vědcích.

Věřil bych mu skoro, když tvrdí, že „kuchařka ve školní jídelně přece nemůže platit ze svého platu stejně vysoké daně jako manažer v bance“. Téměř s ním souhlasím, že když se daní z přidané hodnoty zvedne cena základních potravin, lidé s nejnižšími platy to těžce pocítí, zatímco ti, kteří počítají své měsíční příjmy v tisících eur, si takových věcí ani nevšimnou. A že je proto lepší zdanit ty nejbohatší než zvednout DPH všem. Skoro bych mu věřil, když říká, že cílem jeho – jako sociálního demokrata – je budovat na Slovensku sociální stát...

Jenže Robert Fico nepatří k těm třem milionům Slováků, kteří musí žít z podprůměrných platů, zdaleka nedosahujících ani průměrných sedm set osm set eur. Patří (stejně jako euroví multimilionáři Jan Počiatek a Robert Kaliňák, bývalí klíčoví ministři jeho vlády) mezi slovenskou elitu, novodobou slovenskou „věrchušku“, která chce ve jménu těch chudých Slováků údajně tvrdě zdanit příjmy. A lidé, kteří obklopují jeho stranu, jsou nejbohatší slovenští podnikatelé, kapitálové skupiny (snad s výjimkou Penty, ta patří k jiné partě).

Ano, občas se našli i mezi šlechtou sociálně cítící lidé, vyskytly se případy panovníků, kteří si omezili pravomoci, zrušili robotu, případy sociálně cítících kapitalistů – napadá mě třeba Baťa. Ale to byly výjimky. Nevím, opravdu nevím, zda Robert Fico mezi tyto výjimky patří. Čtyři roky jeho vlády v letech 2006–2010 o ničem takovém nevypovídaly. Vypovídaly spíše o tom, že lid dostal chléb a hry a Ficovi bohatí přátelé šanci být ještě mnohem bohatší.

Prázdné heslo „sociální stát“

Před dvaceti pěti lety jsme tu měli komunismus či socialismus, které neměly s komunismem a socialismem nic společného. Obávám se, že „sociální stát“ je v podání politiků se švýcarskými hodinkami, jako je Robert Fico, podobně prázdným heslem.

Rád bych se mýlil, ale obávám se, že po další vládě Roberta Fica na tom budou ti nejchudší Slováci stejně nebo jen o málo lépe, než jsou nyní. A ti nejbohatší, především ti, kteří budou patřit do okruhu lidí spřízněných s nově nastupující mocí v podobě strany Smer, budou o hodně moc bohatší. Možná na úkor zahraničních investorů, bank, které nevlastní přátelé nového premiéra, nebo skupin podnikatelů, kteří nepatří do skupiny za Robertem Ficem. Ale obyčejní občané Slovenska z toho stolu, u něhož se chystá další bohatá hostina, dostanou jen drobty.

Ano, je to systém, který Robert Fico, jako bývalý komunista, který „komunismus“ v sobě nikdy úplně nepřemazal, dobře zná. Ale já a další lidé z mé generace, která to zažila, to znají taky. A rohlíkem, i když voní lákavě, jako sliby Roberta Fica, se úplně lehce opít nenechají.

Autor je redaktor Lidových novin

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského... Více

Související témata

levicelobbismusMDŽPentaRobert FicorohlíkSlovenskoSmersociální stát
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo