Na Slovensku stojí nelegální roztroušená Ostrava

Česko a Slovensko tvořily ještě před dvaceti lety společný stát. Dnes jsou společně v Evropské unii i Severoatlantické alianci, a když se sejdou jejich vrcholní představitelé, prakticky pokaždé si notují, jak jsou si přes rozchod i dobu, která od něj uplynula, oba státy blízké.

Přesto se na Slovensku dějí věci, které si nelze v českém kontextu vůbec představit. Jednou z největších odlišností je stav romské menšiny. Česká republika, přes velké problémy, které i v Česku existují, má podle mezinárodních srovnání nejlepší úroveň vzdělanosti, bydlení i nejvyšší procento Romů se stálým zaměstnáním, Slovensko je na opačném konci žebříčků spolu se zeměmi jihovýchodní Evropy, jako je Rumunsko či Bulharsko. Jako by někde poblíž řeky Moravy probíhala ve vztahu k Romům kulturní a sociální dělicí čára mezi západní a východní Evropou.

Indie pod Tatrami

Jedním z projevů tohoto „jiného světa“ je svět romských osad, jak se poněkud jemně nazývají romská ghetta, Ve své většině mají podobu slumů třetího světa, se vším, co si pod tím umíme představit. Jediný zásadní rozdíl mezi slovenskými slumy a příslušnými částmi Bombaje je v tom, že zatímco v jedné z indických metropolí v nich žije několik milionů lidí, v případě Slovenska se počet Romů v jednotlivých osadách pohybuje v řádu maximálně tisíců lidí.

V osadách podle různých odhadů žije na tři sta tisíc z asi půl milionu slovenských Romů. To, co je opravdu středoevropským unikátem, je skutečnost, že drtivá většina romských osad je postavena zcela nelegálně a půda, kde si Romové postavili svoje chatrče a primitivní domky, jim nepatří.

Na tuto skutečnost upozornil už na jaře předák neonacistické Ľudové strany Naše Slovensko Marián Kotleba. Kotleba získal pozemky, na kterých stojí část romské osady ve Spišském Podhradí. Vzápětí prohlásil, že všechny romské domy chce zbourat a pozemky proměnit zpět na ornou půdu – tak jsou ostatně vedené v katastru. Precedens už na Slovensku existuje: loni na jaře zbouraly městské úřady za asistence policie na okraji Košic osadu Deméter, kde žilo na padesát Romů, na konci listopadu se pak likvidovala nelegální osada u Žiaru nad Hronom. Romům Kotleba navrhl, že si půdu u něj mohou koupit za šest set korun za metr čtvereční, což se jim zdá jako přemrštěná cena.

Nelegální třistatisícové město

To je ovšem jen mediálně probíraný vrcholek ledovce, to, co na první pohled vidět není, je přibližně tři sta tisíc lidí žijících na nelegálně zabrané, dnes už většinou soukromé půdě, v osadách, které ani v nejmenším nesplňují hygienické, stavební, či požárněbezpečnostní normy. Tři sta tisíc lidí odpovídá zhruba velikosti Ostravy.

Za posledních dvacet let se na Slovensku problém prakticky neřešil, program výstavby sociálních bytů pro lidi z romských osad přinesl za posledních patnáct let pouhé asi dva tisíce bytů – to ovšem zdaleka nevykrývá populační nárůst Romů: počet lidí žijících v romských ghettech se za tu dobu zvýšil a rozsah nelegálně obsazené půdy zvětšil.

Problém si uvědomují i politické špičky. V programu vlády premiéra Roberta Fica najdeme prohlášení, že počet Romů žijících v ghettech sníží o čtvrtinu, především pomocí výstavby sociálních bytů z peněz Evropské unie. Opoziční Slovenská demokratická a křesťanská unie, nejsilnější strana předchozího kabinetu, však poukazuje, že je třeba okamžitě řešit další rozrůstání osad.

Nový předseda SDKÚ Pavol Frešo proto před několika dny přímo před romskou osadou v Plaveckém Štvrtku u Bratislavy představil návrh zákona, který by majiteli nelegálně zabraného pozemku umožnil do třiceti dnů od zjištění nelegální stavební aktivity objekt zbourat na náklady nelegálního stavitele. „Slovenské území je zaplavované černými stavbami a toto je praktický způsob, jak to vyřešit,“ uvedl Frešo.

I on však připouští, že i kdyby se tímto zákonem, který má podle kuloárních zpráv podporu i části vládních poslanců, podařilo zastavit růst nelegálních osad, stále je tu otázka, co se stavbami, které už na nelegální půdě stojí. „To je hlubší a rozsáhlejší problém,“ přiznává stejně jako odborníci Frešo.

„Třistatisícové město“ na nelegálně zabrané půdě je věc v zemi Evropské unie jistě nebývalá a dlouhodobě nepřijatelná. A přece zůstává v členském státě eurozóny, druhém nejbohatším státě střední Evropy, dlouhodobou realitou.

Autor je redaktor Lidových novin; úvodní snímek – demolice nelegální osady u Žiaru nad Hronom, foto Isifa