Jeden obrázek řekne za tisíc Švorcových. Cesta do hlubin komunistovy duše

Komunistům od posledních krajských voleb přibylo sto tisíc hlasů, členů strany přitom ubylo. Ztráta paměti, píšou v Rakousku a tady jsme se téhle pohodlné výmluvy chytli přímo virálně. Šup šup, rychle si připomenout, jak jsme se za komunistů měli – 538 953 lidí zapomnělo, tak lajkujte a sdílejte:

První problém: za popularitu komunistů nemůže ztráta paměti, ale to, že si různí lidé pamatují různé věci. Udělejme si malou exkurzi do hlav těch, kteří hlasovali pro komunisty:

„Měli jsme tohle…

…slibovali nám tohle…

… ale dostali jsme tohle.“

Nebo: „Makal jsem a všichni si mě považovali…

… pak přišla znalostní ekonomika…

… a já můžu tak leda tak někde načerno uklízet po chytřejších.“

Tam, kde máte ve své paměti fronty na banány, hnusné šedé ulice a policejní teror, tam dnešní frustrovaní kráčí s plnou taškou přes čerstvě vybudované sídliště z fabriky, ve které něco znamenali. Jak v knize Chyby se staly, ale ne mou vinou vysvětlují psychologové Elliot Aronson a Carol Tavrissová: když budete někoho přesvědčovat, že si svůj život pamatuje blbě, natož že si za svoje problémy může sám, jen ho rozdráždíte a zatvrdíte. Schválně si vzpomeňte, jak zoufale vám bylo, když nějaký rudý nostalgik naposledy tlačil své vzpomínky do vás.

Proto na první pohled vypadá jako dobrý nápad nový web Za komunistů.cz. Bez průpovídek ukazuje, jak se od roku 1989 proměnily reálné příjmy a reálné výdaje. Pointa? Zdražily energie a některé služby. Jídlo, oblečení a technika jsou levnější.

Tady ale místo oslav přichází druhý problém: když porovnáváte regály před rokem 1989 a po něm nebo přepočítáváte průměrný plat na kila eidamu, hrajete s komunisty jejich hru. Prima, že v ní svobodné Česko zatím vede, byť i díky tomu, že se do srovnání nedostaly náklady na bydlení a lékařskou péči. A za pár let může být ještě hůř: stačí pokračování krize, záplavy, ukrutná zima nebo všechno najednou. Pád ekonomiky o deset procent a za jednu výplatu rázem méně sýra než před listopadem. Bude to pak snad argument pro zavření hranic a nepřátel a návrat k plnotučné plánovací ekonomice? Doufám, že ne.

Ty opravdu podstatné rozdíly mezi dobou před rokem 1989 se zatím nikomu nepodařilo vtěsnat do dvou obrázků ani do jedné tabulky. Schválně, jak byste i těm nejprostším joudům poutavě znázornili oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci – a možnost bránit se úřední svévoli?

Co nějaký obrázek svobodného přístupu k informacím, nevykleštěného ústavního soudu nebo možnosti kandidovat, volit, sepisovat petice, vyhlašovat referenda – a nebát se následků? Ten by nebyl?

Řidší koncentrace karcinogenů v životním prostředí – může být sexy?

Pokud přijdete na to, jak ve dvou obrázcích „lajkovatelně“ vypodobnit rozdíl mezi tyranií asijského střihu a jakž takž fungujícím právním státem, stojícím na nejlepších evropských tradicích, dejte vědět. Vážně. Ono totiž stačí chvíli poslouchat ministry podivující se nad zatýkáním svých kolegů podezřelých z korupce nebo „obyčejný slušný lidi“ bažící po rázném dělání pořádků a trestání škůdců. Dojde vám, že to nejsou jen voliči komunistů, kdo tady potřebuje osvěžit paměť.

V článku byly použity obrázky ze seriálů Žena za pultem a Simpsonovi, z filmů Parta hic, Slunce, seno, erotika, z DVD Včera, dnes a zítra a fotografie Ann Rafalko.